Vydal: Odeon, Praha 1974
DĚJ:
Ústřední postavou tohoto románu o francouzské společnosti druhé poloviny 19. století je Lisbetta, sestřenice krásné Adeliny Hulotové. Obě pocházely z venkova, ale dostaly se do Paříže právě díky Adelině, do které se zamiloval o 20 let starší hrabě Hektor Hulot d'Ervy a oženil se s ní. Adelina vzala svoji chudou a nepříliš hezkou sestřenici s sebou, aby pro ni také našli vhodného manžela. Jenže Běta nápadníky odháněla a nakonec zůstala starou pannou. Adelinu nenáviděla už od svého dětství, kdy za ní musela pracovat a chodila oblékaná jako chudé děvče a ona, Adelina, byla naopak hýčkaná jako andílek rodiny, oblékaná jako panenka a na práci nemusela ani myslet.
Když Běta viděla, jak jsou manželé Hulotovi spolu šťastní a v jakém blahobytu žijí, její nenávist k Adelině se ještě víc prohlubovala. Dokonce tolik, že začala nenávidět i její dceru Hortensii, která byla snad ještě krásnější než matka. Navíc Lisbettě vadilo, že musí žít v zapadlé čtvrti jako nějaká služka, v zatuchlém bytě se starým nábytkem.
Běta si jednoho dne vzala pod svá křídla polského umělce hraběte Václava Steinbocka, aby mu nahradila matku a mohla někomu dávat svoji lásku staré panny. Chovala se k němu někdy krutě, ale čistě jen proto, aby pracoval a tvořil, protože poznala, že nemá moc silnou vůli. V rodině Hulotových ale Běta tvrdila, že je Václav jejím tajným milencem a že ji zbožňuje. Z pouhého vyprávění a shodou náhod se mladá Hortensie Hulotová do Václava zamilovala a toužila se s ním setkat. Stalo se tak v jednom starožitnickém obchodě a byla to láska na první pohled. Mladí milenci se scházeli nejprve tajně, ale Lisbetta jejich vztah odhalila. Byla to další rána pro její žárlivou a závistivou duši, navíc když se ti dva spolu brzy nato vzali. Lisbetta se rozhodla pomstít celé rodině Hulotových za všechno utrpení, co jí způsobili - jak se ona sama domnívala.
Hrabě Hulot byl své ženě Adelině věrný prvních 10 let manželství, kdy spolu byli skutečně šťastní, ale potom si začal hledat mladé dívky, aby byly jeho metresami (prostě vydržovanými milenkami). Dlouho si vydržoval mladičkou herečku Josefu a později, když ho opustila kvůli jinému milenci, odloudil Jenny Cadinovou svému příteli Crevelovi, budoucímu starostovi Paříže. Ten se, stejně jako Běta, rozhodl Hulotovi pomstít.
Jenny stála Hulota spoustu peněz, až se kvůli ní hodně zadlužil. Zařídil jí přepychový byt, šatník, finančně ji zabezpečil - a ona ho opustila kvůli muži, který jí nabídnul manželsví a pohádkové bohatství. Hulot trpěl, ale ne dlouho. Chtěl poznat mladou počestnou ženu, která by nebyla zkažená pařížskou společností, a jak se domníval, objevil přesně takovou v domě, kde bydlela sestřenice Běta. Byla to mladá paní Valérie Marneffová, která se měla stát jeho další metresou. V té době se s ní Lisbetta začínala blíže přátelit, a tak spolu obě ženy přišly na to, jak se rodině Hulotových pomstít.
Valérie Hulota úplně finančně vyčerpala, byl zadlužený, měl zastavenou mzdu, nikdo už mu nechtěl půjčit a blížil se čas exekutorů. Navíc se jeho metresa tajně scházela s Crevelem a později i mladým Václavem Steinbockem, manželem Hortensie Hulotové. A tak když Hulot zjistil, že u Valérie už nemá šanci, utekl od rodiny a šikovně se tak ztratil i z očí exekutorů a jeho věřitelů.
Adelina trpěla, protože nevěděla, co je s jejím Hektorem, Hortensie se také trápila, protože ji Václav podváděl tak brzy po svatbě, rodina upadala do bídy - a sestřenice Běta z toho měla neskutečné potěšení. Konečně měla pocit zadostiučinění. Za zkázu rodiny Hulotových tedy mohla ona a její blízká přítelkyně Valérie Marneffová.
Nakonec ale Valérie umírá, protože oklamala i jednoho ze svých dávných milenců, Brazilana de Montejanos, kterému slíbila, že si ho po smrti jejího starého manžela Marneffa vezme za muže a přitom si pak vzala Crevela, který měl víc peněz. Brazilec ji záměrně nakazil nemocí, která jde vyléčit jen v tropech a odjel se léčit. Valérii se působením viru rozkládalo tělo a krev a v podstatě hnila zaživa. Stejně i její manžel Crevel, kterého zase nakazila nevědomky ona.
Hulot, už sešlý a starý, se po dlouhých třech letech vrátil k rodině, která ho zatím zbavila dluhů a vypadalo to, že se všechno v dobré obrátilo. Běta umřela, protože štěstí rodiny Hulotových a pocit, že prohrála, jí ubíraly sil. Jedné noci, když Adelina nenašla svého muže vedle sebe v posteli, objevila ho u jejich mladé služky ... a tak možná všechno začalo nanovo, Hulot si našel další chráněnku, ze které si chtěl vychovat svoji metresu.
VLASTNÍ HODNOCENÍ:
Tato knížka měla hodně složitou zápletku, ale moc se mi líbila. Zaujalo mě to, jak všechny situace a postavy Balzac propracoval do toho nejmenšího detailu a co všechno byl schopný vymyslet. Prý se nechal částečně ovlivnit i svým životem, sestřenice Běta měla být ztělesněním jeho skutečné matky a Adelina jeho milované hraběnky Halské, kterou si vzal za ženu. Trochu mě zarážela právě postava Adeliny, protože byla tak ctnostná, že dokázala svému muži odpustit úplně všechno jen za to, že se vrátil k rodině. Ale asi to bylo dobou, v jaké tato postava "žila".
