Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Melantrich, Praha, 1982, 179 stran

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Julie - jemná, citlivá, nešťastná, melancholická, řídí se pravidly, zásadami a společností

CHARAKTERISTIKA VEDLEJŠÍCH POSTAV:

Markýz Victor d'Aiglemont - generál u Napoleonovy armády, ctižádostivý, nechápající
lord Arthur Grenville - anglický lékař, citlivý, obětavý, nápomocný, slabý
Charles de Vandenesse - chytrý, bystrý, přemýšlivý, znechucen povrchností
paní de Listomére - citlivá, chápavá, zkušená
farář - zásadový, ochotný vyslechnout i pomoci, zkušený
Helenka - nešťastná, žárlivá, chytrá
Victor - vrah, ale přesto čestný a milující

OBSAH:

Julie se zamilovala do generála d'Aiglemonta. Přestože její otec předpovídal neštěstí této dvojice, Julie neposlechla a provdala se za Victora d'Aiglemonta. Byla nešťastná v manželství, její duševní trápení se promítlo i na jejím fyzickém zdraví. Julie chřadla, uzavřela se do sebe a pomalu umírala. Pobývala u tety, paní de Listomére, a nacházela v ní útěchu a pochopení. Do Julie se zamiloval anglický doktor Arthur Grenville, pomáhal jí a vyléčil ji. Julie ho také milovala, ale odmítla ho, aby zůstala věrná svému muži, kterého nenávidí. Julie se stala obětí vlastních pravidel a zásad. Nenáviděla společnost za to, jaké vytváří konvence, ale přitom byla Julie sama nositelkou omezujících myšlenek. I když věděla, že ji manžel podvádí, zůstávala mu věrná z povinnosti. Nenáviděla pozici žen ve společnosti, přitom si ji sama pěstovala a místo toho, aby se řídila city a srdcem, odsuzovala se k trápení.

Chtěla zůstat počestnou, aby mohla v tomto duchu vychovat i dceru Helenku, ale tohle pouto, kterým se svázala, zrodilo nenávist k dceři, jež byl stejně zplozena z povinnosti, ne z lásky. Arthur kvůli nenaplněné lásce k Julii umřel. Julie se znovu uzavřela sama do sebe a do ticha, které si kolem sebe vytvořila. Vrátila se její malátnost, melancholie a touha zemřít. Chuť do života jí vrátil vesnický farář, jenž ji chodil navštěvovat. Třicetiletá Julie se znovu zamilovala. Tím mužem byl mladý Charles de Vandenesse, který byl uchvácen Juliinou zádumčivostí, osobností a hloubkou. Julie přijala jeho nevinnou, zralou lásku a zkušená třicetiletá markýza se znovu probudila k životu. Helenka shodila omylem z mostu mladšího bratříčka Charlese, na nějž žárlila. Krásná Helenka se stala nešťastnou a nepochopenou.

Manželství Julie a Victora se stalo zase harmonickým, měli čtyři děti. Jednoho večera zaklepal na Victorův dům neznámý muž. Ukázalo se, že je to vrah. Helenka se do něj zamilovala a odešla s ním, žila s ním na pirátské lodi, měli spolu děti a byli šťastní. Victor d'Aiglemont byl otřesen dceřinným činem a na dlouhou dobu odjel od rodiny. Za několik let umřel markýz, Helenka, její děti i manžel a další dvě děti Julie. Jediná dcera Moina přežila a v jejím náručí zemřela Julie.

ZNAKY:

Román z období francouzského realismu.

MYŠLENKA DÍLA:

Ženy ve Francii byly nešťastné a přísnými, nespravedlivými zásadami byly často odsouzeny k neštěstí a nemocím. Balzac v tomto díle omlouval a ospravedlňoval nevěru a mimomanželskou lásku. Proč by mohli muži podvádět své ženy a proč by ženy musely zůstat "počestné"? Julie se měla řídit svými city, ne strachem ze svědomí a společenského propadu. I třicetiletá žena má právo na lásku.

CITÁT Z KNIHY:

Markýza, jíž tehdy bylo třicet let, byla krásná, byť křehká a nesmírně jemná. Její největší půvab pramenil z klidného výrazu tváře, prozrazujícího duševní hloubku. Její jiskrné oči, neustále však jakoby zastřené jakýmsi závojem zamyšlenosti, svědčily o horečném životě a celkové odevzdanosti.

Tam, kde dívka je unášena zvědavostí, svody, které nemají nic společného se svody lásky, žena se řídí vědomým citem. První podléhá, druhá volí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Velmi zajímavé, ne nudné popisy, podrobná analýza myšlenek ženy. Konec díla je kýčovitý, kniha ještě částečně patří k "černým románům".