Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh chlapce, jehož dospívání je poznamenáno neúplnou rodinou a absencí citu a lásky. Komplexní výpověď o násilí, o "zhoubné chorobě lidské představivosti".

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Francie, Anglie - Londýn, Berlín; 80. léta 20. století, 2. světová válka, 40. léta 20. století

HLAVNÍ POSTAVY:

Jeremy - vypravěč, autor
Jean - Jeremyho sestra
Harper - manžel Jeany
Sally - jejich dcera, 3 roky
June Tremaineová - Jeremyho tchyně
Bernard Tremain - Jeremyho tchán
Jenny - jejich dcera a Jeremyho žena

OBSAH:

Kniha má úvod a 4 části:
1. Wiltshirský kraj
2. Berlín
3. Majdanek, Les Salces. St. Maurice de Navacelles, 1989
4. St. Maurice de Navacelles, 1946

Úvod
Jeremy přišel v 8 letech o rodiče při automobilové havárii. Cítil se hrozně osamělý, a tak vyhledával společnost rodičů svých kamarádů, zvláště pak v době dospívání, kdy jeho spolužáci rodiče "odložili" (jsou přece trapní a ničemu nerozumí). Jeremy to vnímal jinak.
Bydlel u své sestry Jean, které se pomalu rozpadalo manželství s Harperem a jejíž dcerka Sally byla jeho přítelem a důvěrníkem. V momentech, kdy si ale Jean po bitce s Harperem odnesla Sally až na druhý konec domu, seděl sám ve tmě a měl plíživý pocit, že je na světě úplně sám. Obešel se bez dívek, učil se celé dny i noci, aby se dostal na univerzitu, což pro něj bylo jediné východisko, jak se z tohoto soužití dostat.
Harper byl bezpečnostní strážce, který pořád tvrdil, že externě studuje na státnice z antropologie. Jean si ho vzala ve svých 20 letech už s dcerkou. Harper skončil s prací a pak už se oba jen flákali. Když bylo Jeremymu 18 let, Harper odešel navždy, Jeremy odmaturoval a dostal se na Oxford. Stal se z něj nezajímavý, tichý, osamělý, depresivní student. I tam si našel "rodinný krb", ke kterému se chodil ohřát - patřil otcovskému lektorovi a jeho ženě. I další léta po skončení studií pořád všechno opouštěl - adresy, zaměstnání... V 35 letech se oženil s Jenny Tremaineovou a v jejích rodičích June a Bernardovi našel i své rodiče, velmi si je zamiloval. Bernard byl entomolog, komunista, racionální typ, obhájce sociálních a politických reforem, June byla zprvu také komunistka, ale pak se jednou setkala se zlem v podobě 2 velkých černých psů a našla Boha. Tuto situaci považoval Bernard za tak trapnou, že o ní nechtěl ani mluvit. Byly to dva protipóly, dva extrémy - žili každý zvlášť.

1. část
June Tremaineová žije už 5 let (od roku 1982) v domově s pečovatelskou službou, má vzácný typ leukémie, který se nedá léčit. Na nočním stolku stojí fotografie z roku 1946, den po jejich svatbě, kdy se stali členy Komunistické strany Velké Británie, toužili po spravedlivém světě bez válek. Bernard setrval ve straně až do roku 1956 do sovětské invaze do Maďarska, Junino členství trvalo jen několik měsíců - do toho zásadního střetu. Jeremy chodí June občas navštívit, její zdravotní stav se však roku 1987 začal prudce zhoršovat, už jí bylo 67 let. Už déle než dva roky chodil za June sám a zaznamenával její vzpomínky. Často mluvila o Bernardovi, vyčítala mu jeho racionalismus, ale stále ho milovala. Vzpomínala na rok 1938, léto, které prožila u jedné francouzské rodiny v Dijonu.
Bernard také často myslel na June, také ji stále velmi miloval. Vzpomínal na seznámení s June během války, kdy nosila do jeho kanceláře překlady z francouzštiny. Zalíbila se mu a byla z toho láska.
Následuje Junina verze - začátek se shoduje, ale tou aktivní byla June. Bernard se jí líbil, a tak se kolem něj tak dlouho "motala", až ho získala. June pak vypráví Jeremymu o svém prvním sexuálním zážitku s Bernardem. Seznámí ho i s obsahem svého snu, který ji už 40 let pronásleduje před usnutím - dva velcí psi běží do rokliny, jeden za sebou zanechává krvavou stopu, oba míří do hor. Starosta s tím nic nedělá. Není pochyb o tom, že se psi vrátí. Za 4 týdny June zemřela.

2. část
Začátek patří Sally - ve 21 letech se vdala za násilníka, opustil ji i dítě, ona sama své dítě týrala, pila, dítě pak bylo předáno pěstounům, druhé manželství jí také zkrachovalo, žila v ubytovně v Manchesteru.
V Německu padla zeď, Jeremy s Bernardem vyrazili do Berlína. Cestou Bernard vyprávěl o Junině těhotenství, jak mu to oznámila, strávili pak dva dny v hotelu a oslavovali miminko. Jeremyho zajímala historka o psech - Bernard to nazval pohádkou, kterou si June vymyslela.
Jeremy s Bernardem procházeli Berlínem, všude byla spousta lidí. Chtěli si na chvíli sednout do kavárny a potkali černovlasého mladíka s rudou vlajkou přes rameno - nejdříve ho praštili dva "kravaťáci", pak se přiblížil hlouček vyholených lebek... Bernard zabránil lynčování a mladíci obrátili svou pozornost na něj. Zachránila ho mladá žena, která začala křičet a mladíkům nadávat. "Síla ulice" zakročila.

3. část
Z Berlína se Bernard vrátil zpět do Londýna, Jeremy do Montpellieru ve Francii. Rozloučili se na letišti a Jeremy zavzpomínal, jak se seznámil se svou ženou.
Bylo to roku 1981 na kulturní delegaci v Polsku, kde Jenny zastupovala nějakou instituci z Paříže. Byla krásná, sebevědomá a chytrá, což jí někteří účastníci delegace mužského pohlaví nemohli odpustit. Vsadili se, kdo ji "dostane" dřív a uštědří jí řádnou lekci. Jeremy se do ní na první pohled zamiloval. Sblížili se, jeli na její přání navštívit koncentrační tábor Majdanek, pak zůstali tři dny v hotelu ve Wisle. Za deset měsíců měli svatbu.
Jeremy přistál v Montpellieru a vydal se do starého domu June. Byla v něm hrozná tma, Jeremy chtěl rozsvítit, a tak bloudil po temném domě a hledal rozvaděč. Už chtěl sáhnout na kliku "černé skříňky", když vtom mu cosi "řeklo", aby to nedělal. Naštěstí poslechl, na klice seděl tlustý škorpion. Že by čarovné síly? Že by ho varovala sama June? Hned ráno se vydal na túru - šel tam, kde se June setkala se psy.

4. část
June je po smrti, Bernard konečně promluvil. Vyprávěl Jeremymu, jak to tehdy bylo se psy.
Na jaře 1946 se vydali Bernard a June na svatební cestu do Francie a Itálie. Nejdříve dojeli do Itálie, ale zpustošená poválečná Evropa je tak šokovala, že se přihlásili jako dobrovolníci Červeného kříže na 6 týdnů do balírny. Pak odjeli do Francie. A tady se to stalo.
Jednoho dne se vydali na túru. Bernard se zdržel pozorováním jakéhosi hmyzu, June šla napřed. Svíral se jí žaludek, netušila vůbec proč, cítila hroznou úzkost a strach. Najednou před sebou zahlédla dva černé psy, kteří se k ní nebezpečně přibližovali. Jeden z nich ji chtěl napadnout. Nejdříve na chvíli odvrátila jeho pozornost ke zbytkům jídla ze svého batohu, ale nebezpečí zažehnáno nebylo, byla polomrtvá strachy. Požádala o pomoc Boha. A pak se jí zdálo, že vidí jakési "zabarvené neviditelné světlo", které ji úplně pohltilo. Vytáhla z batohu nůž a ubránila se, jednoho psa poranila, pak oba utekli. A přišel Bernard. June se chtěla okamžitě vrátit zpátky do vesnice, Bernard vůbec nenašel odvahu odporovat. Ve vesnici hned zalarmovali starostu, vše mu vyprávěli, starosta slíbil, že tam někoho pošle, aby ještě někomu neublížili, určitě jsou divocí. Ale nestalo se nic - starosta dal přednost skleničce alkoholu.
June s Bernardem pak putovali do další vesnice. Cestou potkali ovčáka se stádem ovcí, dali se do řeči a ovčák je pozval na svůj statek. Byl na prodej a June ho okamžitě koupila.
Další rok se narodila Jenny, June se do chalupy vrátila až roku 1948. Nechala zavést vodovod i elektřinu. Když se June narodilo roku 1951 třetí dítě, zůstala ve Francii natrvalo. Děti žily s ní, občas delší dobu u Bernarda v Londýně.