Vynikající houslista a zároveň agent Mossadu Gal Knobel dostává dopis od kardinála, jenž se jako dítě stal svědkem tragické události na zámku Chatillon. Kardinál po Knobelovi žádá, aby se pokusil vypátrat, co tenkrát vzbudilo Hitlerův zuřivý hněv. Po jistém váhání Knobel výzvu přijímá a zjišťuje, že celá záležitost souvisí s tajemstvím starým čtyři sta let, jehož odhalení by mohlo ovlivnit evropské umělecké i náboženské dějiny. Brzy ovšem vyjde najevo, že bývalí důstojníci wehrmachtu jsou stále ochotni jít přes mrtvoly, aby tajemství, jež rozlítilo jejich Vůdce, zůstalo navždy skryto...
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE A INFORMACE O KNIZE:
Vydalo nakladatelství Domino v Ostravě roku 2009 (1. vydání). Z francouzského originálu
Le violon d'Hitler přeložila Ladislava Miličková. Počet stran: 287. ISBN: 978-80-7303-485-6.
Román je prvotinou izraelského autora, který sám proslul jako houslista, krátce však také působil v letectvu izraelské armády.
Anotace knihy slibuje dvě dějové linie: příběh výborného houslisty, jenž byl popraven za 2. světové války, a pátrání houslového virtuosa a agenta Mosadu v jedné osobě po záhadách spojených s touto událostí. Rozkryto má být ale také další tajemství, spojené se jménem dalšího houslisty a hudebního skladatele ze 17. století.
PROLOG:
Houslista Schulz je přítelem Becherem vyzván, aby své umění předvedl na zámku Chatillon několika významným důstojníkům wehrmachtu. Společnost je hudebním přednesem uchvácena, houslista předvedl vynikající výkon, ačkoliv byl vyveden z míry přítomností samotného
Hitlera. Hodlal svého úspěchu využít a prostřednictvím přítele Bechera, pobočníka výše postaveného důstojníka, požádat o umožnění vycestovat do Itálie, kde by mohl pátrat po osudech hudebních skladatelů Monteverdiho a Rossiho, o něž projevoval veliký zájem. Závěr večera se ale nepochopitelně zvrhl,
Hitlerovi byly poskytnuty informace, které jej rozčílily k nepříčetnosti až do té míry, aby přinutil Bechera v lese svého přítele popravit a pohřbít, aniž by mu byl sdělen důvod takového rozhodnutí. Svědkem události byl tehdy také malý francouzský chlapec, kterému tento záhadný zvrat událostí i citový otřes nad hrůzností
Hitlerova počínání nedal zapomenout.
VLASTNÍ DĚJ:
Oním chlapcem a také jedním ze svědků události z roku 1940 byl kardinál Alphonse de Morillon, jenž byl přítomen na koncertě izraelského houslisty Gala Knobela. Právě ten mu přednesem Rossiho skladby událost připomněl a kardinál se jej rozhodl vyhledat. Spojoval je podobný zájem: rozkrýt tajemství ohledně samotného Rossiho, který měl nesporný hudební talent, jenže pro svůj židovský původ byl ve své době diskriminován. Díky službám, jež prokazoval křesťanské církvi a skladateli Monteverdimu, byl chráněn jistými privilegii, přesto z neznámého důvodu najednou beze stopy zmizel, zatímco Monteverdi se dobrovolně uchýlil za zdi kláštera do izolace, v níž strávil zbytek svého života. Tak se nabízí otázka, proč a jak byl Rossi "odstraněn", komu byl nebezpečný a čím?
Knobel a kardinál se vypraví po stopách Schulze, který tuto záhadu nejspíš rozkryl a nevědomě tím pobouřil
Hitlera. Kardinál Knobelovi pomáhá svými konexemi i možnostmi využít tajných či chráněných informací, Knobel sám při pátrání využívá svých zkušeností z aktivní služby v Mosadu. Jako Izraelec nebyl nikdy lhostejný k nespravedlnostem páchaným za války a coby agent Mosadu se dříve vyznamenal účastí na dopadení několika válečných zločinců, kteří se skrývali pod falešnou identitou. Aktivní spolupráci sice v zájmu budování hudební kariéry přerušil, nyní však tajnou službu opět kontaktuje, aby získal potřebné informace, ale také proto, aby získal potřebnou ochranu. Útokem v archivu i vypleněním bytu je totiž varován, aby svého snažení zanechal. Knobel se nenechá zastrašit, naopak, vážnost situace jej motivuje o to více pátrat po lidech, kteří mají důvod za každou cenu uchovat podivné tajemství, tak jako kdysi
Hitler.
Knobel s kardinálem tuší, že se záležitost týká jisté skupiny ideologicky provázané s nacismem, mezi jejíž členy patří především bývalí nacisté, také ale někteří vysoce postavení představitelé církve. Rozhodně jde o lidi mocné a vlivné, stihnou totiž odstranit samotného Bechera, jehož se podařilo Knobelovi vystopovat. Becher však naštěstí po prozrazení své poválečné identity zpytoval své svědomí a zanechal pro Knobela dopis, v němž popisuje onen osudný den, kdy byl přinucen z jemu neznámých důvodů odstřelit svého přítele Schulze. K dopisu je přiložen i nákres místa, kam byl Schulz pohřben i se svou aktovkou, v níž byl uschován záhadný dokument o Rossim a Monteverdim. Ten se skutečně podaří nalézt, neposkytuje však stále řešení zásadních otázek ohledně Rossiho. Agentům Mosadu se povede zajmout i posledního žijícího svědka události z roku 1940, von Stadena, jehož trezor obsahuje spoustu dokumentů o spolupráci válečných zločinců a sympatizantů nacismu.
Knobel se tak konečně dostává k odpovědím, po nichž pátral: Schulz byl nejspíš potomkem židovského houslisty Rossiho a do Itálie se chtěl vypravit, aby pátral po stopách svých předků. Rossi byl přitom více než jen inspirací a
korepetitorem Monteverdiho, předkládaného jako hudební vzor křesťanského světa své doby. Až příliš mnoho částí Monteverdiho skladeb nese Rossiho hudební rukopis. Knobel se dostává také k dopisu, jakési poslední zpovědi samotného Monteverdiho, který lituje smrti přítele, jemuž je za mnohé vděčen a kterého nedokázal ochránit před smrtí. Rossi byl zabit, protože byl schopný, ale odmítl konvertovat ke křesťanské církvi. A tuto skutečnost bylo třeba skrývat, zejména pak za 2. světové války.
Knobelovi se už nepodaří rozuzlení záhady zprostředkovat svému příteli Morillonovi, jenž zemřel na infarkt (Knobel zvažuje i možnost, že byl takto odstraněn svými nepřáteli z řad církve). Knobel přichází také o jedinou ženu, kterou si připustil k tělu, agentku Evu, jež byla zabita v akci. A dokonce sám Knobel má být odstraněn nájemným vrahem, již dříve najatým nacistou von Stadenem, jakýmsi vůdcem sympatizantů a ochránců nacistické ideologie.
V koncertním sále na vystoupení, jímž se Knobel loučí se svými mrtvými blízkými, již sedí nájemný vrah. Knobel se tak má stát pokračovatelem smutné tradice hudebních mistrů, kteří svému okolí vadili odhodláním nezpronevěřit se pravdě a svému původu.
