Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Rosemary má děťátko; Stepfordské paničky. Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1982 (2. vydání). Z anglického originálu Rosemary's Baby přeložila Alena Jindrová-Špilarová. Celkový počet stran: 273.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Ira Levin byl americký spisovatel, autor divadelních her a písní. Studoval filozofii a angličtinu na New York University, aby se po škole živil psaním televizních scénářů. První román napsal ve svých 22 letech a nazval jej Polib mne a zemřeš (A Kiss Before Dying). Levinovy knihy jsou čtivé především proto, že byl neobyčejně nadaným a přizpůsobivým autorem thrilleru i komedie. Jako největší divadelní úspěch je považován komediální thriller Osidla smrti (Deathtrap) - nejdéle běžící hra na Broadwayi. Nejznámější Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby) je dozajista nejznámější román či spíše novela tohoto newyorského autora. Tento hororový příběh o satanismu a matce, která zplodila antikrista, se stal jedním ze základních kamenů moderního okultního hororu. Byl zfilmován, stejně jako jeho další romány Polib mne a zemřeš, Hoši z Brazílie (The Boys from Brazil), Stepfordské paničky (The Stepford Wives) a Někdo se dívá (Sliver). Nejedno dílo bylo zfilmováno dvakrát. Za úspěchem na poli televizním i klasickém (čteném) stojí především vysoké realistické podání příběhů.

ÚVOD:

Rosemary má děťátko má i o třicet let mladší volné pokračování Rosemary a její syn.

Jedná se o psychologický román s prvky hororu a thrilleru. Příběh je rozdělen na 32 kapitol a vyprávěn er-formou z hrdinčina hlediska.

Šedesátá léta dvacátého století byla v USA dobou společenských změn. Válka ve Vietnamu, protesty, feminismus, vznik komunit, jako byly Hippies, příklon k přírodě a magii, rozmach sekt a radikálních hnutí, drogy, ztráta jistoty v křesťanskou víru a odpor mladých k formální autoritě, kterou pro ně představovala vláda, policie a generace jejich rodičů.
V této náladě napsal tehdy začínající spisovatel thrillerů a hororů Ira Levin příběh, který vystihl tíseň doby a stal se popkulturním fenoménem.

Kniha plná izolace, manipulace, paranoie či černého humoru a zrození antikrista. Chronologicky předkládaný děj plynoucí ideálním, středním tempem v běžných dnech měnící rychlost děje při klíčových zápletkách. Pointa je tu zde opravdu skvělá, málokterý čtenář by ji čekal - zrození antikrista z lůna pozemské ženy. Příběh začíná pomalu gradovat v okamžiku, kdy umírá Hutch a odkazuje Rosie knihu Všichni jsou čarodějníci a čarodějnice, ve které se má skrývat anagram. Funkce popisu zde jistá je, ale dozajista neplní hlavní funkci, jelikož popis není detailní.

Na začátku příběhu je Rosemary mladá a vyrovnaná žena. Nezvyklé události a podivné náhody, které se kolem dějí, z ní ale udělají nevyrovnanou trosku, která by nakonec byla schopná i vraždy, jen aby dostala zpět své dítě.

OBSAH:

Rosemary a Guy (herec) Woodhausovi začínají nový život. Podepsali nájemní smlouvu na čtyřpokojový byt na První avenue, ale hned nato dostali nabídku na svůj vysněný byt v Bramfordu. Guyovi se podaří zrušit první smlouvu a jejich idylické budoucnosti nestojí již nic v cestě.
Starý přítel Rosie, Hutch, mladý pár sice odrazuje od koupě bytu 7E ve "velkokrálíkárně Bramfordu", jelikož to prý není vhodné místo pro bydlení (žili zde podivná individua jako pojídačky dětí, sestry Trenchovy, Keith Kennedy, Adrian Marcato, který vyvolal Satana...). Avšak ani Guy ani Ro si z tohoto zjištění moc nedělali, vždyť už to je dávno a navíc, co by se jim mohlo přihodit...

Pár dní po nastěhování se Rosie potkává dole v prádelně s nájemnicí bytu 7A, kde žijí Castavetovi, které Ro - jako jediné ze sedmého patra - ještě neviděla, s Terry, na jejímž krku se skvěl talisman v podobě smradlavé kuličky plné jakési houby. Obě dívky se spřátelí a domluví, že budou chodit spolu prát, protože kdo by se nebál ve starém, pochmurném sklepení...

Nedlouho poté, v pátek 17. září, 21 dní po nastěhování, když se Woodhausovi vracejí z večírku, vidí, že před domem parkuje policejní auto a všichni stojí venku. Dozvídají se, že Terry spáchala sebevraždu skokem z okna... Poprvé potkávají Castavetovy, sousedy, a dávají jim upřímnou soustrast.

Rodiny Woodhausových a Castavetových se brzy seznamují, protože Minnie pozvala osadníky 7E na večeři, aby jim vyjádřila vděčnost, jak je minulý den podrželi v tak hrozné situaci s Terry. Guy si brzy padne do oka s Robertem a druhý den je přijde navštívit sám bez Ro. Rosie přesvědčuje Guye, že mají sousedy podivíny - obraz na stěně jim nepasuje na vybledlý flek po jiném obrazu, v bytě mají pouze dva obrazy, nábytek v obývacím pokoji mají okolo stěn... Ale Guy ji přesvědčuje, že všechno je v pořádku, Minnie to tak má zkrátka zařízené. A aby Rosie nebyla doma sama, dorazí za ní poklábosit Minnie a sousedka z vyššího patra Laura-Louisa. Paní Castavetová daruje Rosemary ten stejný přívěsek, jaký měla Terry, a poví jí, že to uvnitř je tanisový kořen nosící štěstí.

O pár dní později přinesl Guy domů dva lístky na představení Fantastů, které mu prý daroval Dominick, jeho hlasový instruktor. A protože on tu hru již viděl před lety, vyzval Ro, aby šla do divadla sama... Po návratu domů si Rosemary stěžuje na puch z tanisového kořene, a proto talisman natřikrát zavinuje do alobalu a uklízí z dohledu.

Uběhly dva dny a Guyovi volá pan Weiss, jelikož Guy dostal roli, o kterou se ucházel, avšak vyfoukl mu ji Donald Baumgart. Avšak teď Baumgart nečekaně oslepl a roli tak dostal právě Guy, druhý nejlepší v konkurzu.

Guy vybízí Ro, aby šla do kurzu modelování, kde už nějaký pátek nebyla. Po návratu domů ji zasypává růžemi a přáním, aby měli děťátko. Ro samozřejmě souhlasí, právě si plní jeden ze svých snů.

Den nato volá Rosie její sestra Margaret, se kterou moc nemluví. Telefonát se týká strachu Marge o Rosie, prý tuší, že se jí dnes něco stalo nebo se jí ještě něco stane, tak ať na sebe dává pozor. Ptá se také, jestli Rosemary viděla papeže, který je na návštěvě v New Yorku.
"Naživo ne, pouze v televizi," odpovídá Rosemary.

Krátce po šesté večerní přichází domů Guy s omluvou, že zapomněl koupit moučník. Díky bohu zazvonila paní Castavetová a v rukou "mousse au chocolat", čokoládovou myš, vynikající dezert. Rosemary je asi v jeho půlce, když si uvědomí, že čokoládová pěna chutná tak nějak křídově. Ro brzy přepadá závrať a Guy ji ukládá do postele, dnes se zřejmě nepomilují, ale mohou i zítra, kdy je další plodný den.

Křesťané na jachtě prezidenta Kennedyho, slunce, vítr, stahování kalhot, předstíraný spánek, prezident v námořnické uniformě, na přístavišti nekatolík Hutch, Guy stahující snubní prsten, sixtinská kaple, Bůh vztahující prst k Adamovi, spodní strana police částečně polepená vzorkovanou tapetou, Guy říkající: "Opatrně", tajfun, záhuba, mizící prezident, všichni pryč, první důstojník - černoch, taneční sál, hořící kostel, muž s černým plnovousem, postel, nazí muži a ženy, mezi nimi Guy, Minnie a Roman v černé mitře a černé říze kreslící jí rudou tekutinou na břicho nějaké vzorce, zpívající naháči, flétna nebo klarinet, Jackie Kennedyová, svázané nohy, nebezpečí vztekliny, lékaři, Guy hladící Ro, horké ruce s ostrými nehty, vniknutí, drsná kožená zbroj, nezvykle velký penis, žluté žhnoucí zraky, síra, tanis, vlhký dech, smutný papež, líbání filigránové kuličky s tanisem... To není sen, pomyslela si. To je skutečnost, to se opravdu děje...

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Užitý jazyk je spisovný se zapojením přímé řeči. Jsou tu použity symboly - dítě (viz úvod) a náboženství (v posledním odstavci). Prostor pro čtenářovu fantazii přichází jak v průběhu příběhu, tak především na úplném konci, kdy si čtenář vlastně musí domyslet, jak to vše bylo doopravdy.

CITÁT Z KNIHY:

"Stiskla nůž pevněji a pokročila vpřed. Zastavila se a upřeně se zadívala na jedno místo.
Naproti v prostorném arkýři stála černá proutěná kolébka. Černočerná. Po stranách zdobená girlandovými závěsy z černého organtýnu. Na černé stuze, připevněné k černé stříšce, se točila stříbrná ozdoba. Mrtvé? Ale ne, ještě tu hroznou myšlenku ani nedomyslela, když tu se organtýn zachvěl a stříbrná ozdoba zahoupala. Je tam. V té příšerné, obludné čarodějnické kolébce.
Ta stříbrná ozdoba byl křížek s Kristem, visícím hlavou dolů, s černou stuhou ovinutou a zauzlovanou kolem kotníků. Pomyšlení na to, že tam její děťátko leží tak bezmocně v té svatokrádežné hrůze, vehnalo Rosemary slzy do očí a najednou ji popadla touha nepodnikat nic, jen se tam zhroutit a plakat a úplně se podrobit tomu důmyslnému, nevýslovnému zlu. Ale vzchopila se. Pevně semkla oči, aby zadržela slzy, rychle se v duchu pomodlila zdrávas a sebrala v sobě veškerou odhodlanost a taky veškerou nenávist; nenávist k Minnie, Romanovi, Guyovi, doktoru Sapirsteinovi - ke všem, kteří se spikli, aby jí Andyho ukradli a použili ho k svým odporným záměrům. Otřela si ruce o župan, trhnutím hlavy si odhodila vlasy z očí, uchopila silnou střenku nože pevněji a pokročila vpřed, aby ji všichni viděli. Ať vědí, že přišla."

Zabít je špatné, žádný tvor se nemá zabíjet. Vypila ještě trochu čaje. Děťátko začalo fňukat, protože Laura-Louisa drncala kolébkou příliš rychle, a tak jí začala houpat ještě víc, husa hloupá. Rosemary se už na to nemohla dívat. Vstala a šla ke kolébce. "Zmizte odtud," obořila se na ni Laura-Louisa a obrátila se na Romana. "Ať jde pryč. Vyžeňte ji." "Ona ho houpá moc rychle," řekla Rosemary, "proto naříká." "Starej se o sebe!" okřikla ji Laura-Louisa. "Ať Ho pohoupá Rosemary," řekl Roman. Laura-Louisa zůstala civět. "No tak, jdi si sednout k ostatním," vybídl ji a postavil se za stříšku kolébky. "Ať Ho houpá Rosemary." "Ona je schopná - " "Už ať sedíš tamhle u ostatních, Lauro-Louiso!" Uraženě odešla. "Kolébejte Ho," vyzval Roman s úsměvem Rosemary. Držel kolébku za stříšku a popojížděl jí sem tam, k ní a od ní.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tuto knihu jsem měla vyhlédnutou už dávno před samotným čtením, avšak recenze na stejnojmenný film mne mnohokrát odradily od čtení "nechutného hororu". Avšak mohu jen litovat, že jsem si tento okultní příběh nepřečetla dříve. V knize jsem nikde neobjevila typické příklady hororu tak, jak jej známe z méně kvalitních snímků a knih, ale naopak mne překvapil cit pro mystično pana Levina. Člověk díky jeho psychologickému rozboru, především hlavní hrdinky Rosemary, zjišťuje mnohé o studené samotě velkoměsta v 60. letech dvacátého století i to, jaké je to je být sám proti celému světu. Opravdu mohu jen doporučit a vrhnout se na jeho neméně známý příběh Stepfordské paničky.