Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Tento román je životopisem dnes slavného malíře Vincenta van Gogha. V knize je popsáno, jak jeho příběh začíná v době, kdy v Londýně prodával obrazy v Goupilově galerii. Dcera bytné, Ursula Loyerová, odmítne jeho nabídku k sňatku a on z galerie odejde.
Rozhodne se pracovat jako kazatel a po neukončených studiích odchází do Borinage, kde poprvé zkouší ve svých 25 letech malovat. Žije v nuzných podmínkách, je často nemocný. Tak ho nalezne jeho bratr Theo, který pracuje také v galerii Goupilů, ale v Paříži. Ten ho odveze domů do Ettenu. Zde se setkává se sestřenicí Kay Vasovou, které zemřel manžel a potřebovala i se synem přijít na jiné myšlenky, tak odjela navštívit příbuzné. Vincent se do ní zamiluje, ale jakmile ji požádá o ruku, vysměje se mu.
Odjíždí za strýcem Mauvem do Haagu, aby se u něj učil malovat. Zde se začíná setkávat i s jinými malíři a učí se. Najde si tu prostitutku Christinu (říkal jí Sien) a začnou spolu žít, ta ho ale opouští, protože jí způsob života, který spolu vedli, začal nudit.
Uchyluje se na venkov, do Nuenen, kde je jeho otec kazatelem. Tam se do něj konečně zamilovala žena. Byla o deset let starší než on sám. Ale díky ní Vincent konečně pochopil, jaké je to být milován. Ta žena se jmenovala Margot a přestože mu dala své srdce, jeho si nezískala. On si jí jen vážil, a nechtěl ji zranit. Věděla, že ji nemiluje a asi nikdy milovat nebude, přesto se nevzdala. Její rodina ten svazek neschvalovala a když jí bránila se s Vincentem stýkat, pokusila se o sebevraždu.
Vincent po tomto zážitku odjíždí do Paříže, kde poznává mladé impresionisty. Jejich způsob malby mu zaimponuje, ale podléhá silně jejich vlivu a nápadům.
Aby si našel vlastní způsob vyjádření uniká z Paříže do Arles, vymaňuje se ze vzorů ostatních a konečně nachází sám sebe. Ale poprvé projeví jeho nemoc – epilepsie.
Zde začne docházet za prostitutkou Rachel (říká jí Holoubku). Líbí se jí jeho uši. Řekne mu, že pokud nebude moct zaplatit, může jí dát jedno ucho. Po jednom záchvatu jí ho opravdu donese. Také proto se dostává do ústavu Saint Rémy a žije mezi duševně nemocnými lidmi. Necítil se ale svobodný. Byl zvyklý do té doby namalovat jeden obraz denně. Do malování dával vášeň, dokázal, aby jeho obrazy ožívaly. V ústavu musel žít v klidu a tichu a to nezvládal.
Proto z léčebny odchází na vlastní žádost do Auvers. Pozval ho k sobě na návštěvu lékař Gachet, odborník na duševní choroby a velký milovník malířského umění. Vincent se propadá do depresí. Tuší, že všechno, co chtěl v životě namalovat, už vytvořil a nyní by byl každý jeho obraz jen opakováním.
Malování pro něj ztrácí smysl. Kdysi býval ochoten jít za dobrým motivem pro obraz až několik kilometrů a pak svou představu vykreslil na plátno během jednoho dne. Pokud se mu to nepodařilo, vracel se domů s nedokončeným obrazem a už nikdy se k němu nevrátil. Díla zůstávala nedokončena.
Po celou dobu, kdy byl malířem, jej živil jeho bratr Theo. Posílal Vincentovi peníze, plátna i barvy. A co bylo největším přínosem – nabízel Vincentovi duševní podporu a duševní sílu.

Poté, co se oženil s Johanou, se mu narodil syn, Vincent. Po čase už postoupil a měl v galerii nějaké slovo. Začal hodně vystavovat impresionisty, měl s tím ale velké problémy a majitelé galerie jej chtěli propustit. Impresionisté byli v době svých začátků považováni za vyvrhele společnosti, příživníky. Theo byl nešťastný a navíc mu v té době onemocněl milovaný syn.
Vincent se začal litovat. Myslel si, že je na světě zbytečný. Cítil svou nemoc a velice těžce ji nesl. Nechtěl čekat na další záchvat epilepsie, který může být jeho posledním, ale který ho také může "jen" připravit o rozum. Chtěl se zabít. Vyrazil do polí a pokusil se o sebevraždu, chtěl se zastřelit. Zemřel o pár dní později v Theově náručí.
Theo to duševně neunesl a asi o šest měsíců později umírá také. Byl pohřben v Utrechu. Johana věděla, jak na sobě bratři lpěli, proto převezla manželovo tělo do Auvers a pochovala do společného hrobu ("neodloučili se od sebe ani ve smrti").