Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dva kamarádi Mac a Robert se vydali na plánovanou dovolenou na lyže do Švýcarska. Byli tu sami, bez svých rodin, a to už měl Robert v té době manželku a tři děti. Pobyt v horách si užívali jak jen mohli, ale poslední dny obrátily Robertu Rosenthalovi život naruby a staré vzpomínky vypluly znovu na povrch.

Když se chystali na poslední sjezd končícího dne, na lanovce před sebou spatřil Robert muže, u kterého doufal, že už ho nikdy v životě neuvidí. Na hlavě měl bílou vlněnou čepici, sluneční brýle, pod nimiž skrýval své tmavě modré oči, a černou péřovou bundu chránící jeho svalnaté tělo. Cizinec Roberta nepoznal, ale mladý obchodník s diamanty hned věděl, s kým má tu čest. Nikdy nezapomene na člověka, jenž mu kdysi dávno tak ublížil...

Stalo se to před lety, v Robertových čtrnácti letech, když byl s rodiči a sestrou lyžovat na prázdninách ve Švýcarsku. Při poslední osamělé jízdě z kopce nedovolenou trasou si zlomil nohu.
Volá, sténá, ale nikdo ho neslyší. Až po několika minutách k mladému klukovi přijíždí blonďatý lyžař s bílou čepicí a modrýma očima. Přistoupí k němu a velmi jemně s ním německy hovoří. Robert je neskonale rád za tu pomoc. Vysoký muž mu vezme lyže a slibuje, že sjede dolů z kopce, přivolá záchrannou službu a promluví si s rodiči. Robert mu věří a v úmorných bolestech čeká na nic netušící horskou službu. Když už to podle jeho hodinek trvá přes hodinu, vydá se z kopce sám. Každý pohyb ho neuvěřitelně bolí, prsty má i přes rukavice zmrzlé na kost, ale snaží se to vydržet už kvůli svým milujícím rodičům. Nakonec ho zachrání sedlák, který náhodou jde kolem.
Dál si Robert nic nepamatuje, až rozhovor s matkou v nemocnici. Nemohl ani na chvíli uvěřit, že muž, kterému tak věřil, ho podvedl. Robert chtěl toho muže ještě jednou spatřit, říct mu, jak trpěl, když ho nechal na holičkách. Chtěl se mu podívat do očí.

Teď přišla jeho chvíle. Cítil takovou zášť, že ji mohl rozdávat a sto lidem by nestačila. Chtěl se mu pomstít, první, co ho napadlo, byla vražda. Vždyť on udělal něco podobného Robertovi, nechal ho napospas přírodě.

Robert si vše rychle naplánoval, poslal Maca dolů pod sjezdovku a počkal si na svou kořist. Jenže se stalo něco, co Robert nečekal. Když se chystal provést čin, který by ho trápil do konce života, a taky mu poskytoval útěchu, spatřil muže s protézou pravé nohy. Nemohl, nezmohl se na nic. Jen koukal do prázdna a vzpomínky se mu v hlavě míhaly jako stromy z rozjetého vlaku...