Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 7 (předchozí: Předehra k Nadaci)

Dramatické vyvrcholení mnohadílné slavné sci-fi série je zároveň posledním dílem autora.
V době, kdy hrdina seriálu Hari Seldon zdokonaluje svou psychohistorickou teorii o zajištění lidskosti mezi hvězdami, zachvívá se velká Galaktická říše na pokraji apokalyptického zhroucení. Jako poslední službu lidstvu musí stárnoucí Seldon zachránit své dílo z moci nepřátel a také najít vhodné pokračovatele.
Kniha je Asimovým epitafem, v němž předkládá dokonalou šíři vědění a čistotu humanistické vize.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Classic v Praze roku 1995. Z anglického originálu Forward the Foundation (Foundation) přeložil Robert Čapek. Počet stran: 335. ISBN: 80-85782-40-5.

OBSAH:

Tato kniha je poslední ze série o Nadaci. Ač byla napsána jako poslední, tematicky zaplňuje mezeru mezi Předehrou k Nadaci a Nadací. Je na ní však velice dobře znát, že byla psána jako závěr celého příběhu - něco jako vysvětlení, jak se zrodila psychohistorie, co mezitím dělal Hari Seldon atd. Usuzuji tak ze zmínek o Druhé Nadaci, o tom, že se bude skládat z mentaliků a psychohistoriků. V této knize je vlastně popsána celá koncepce Seldonova plánu, kterou má čtenář odhalovat postupně při čtení všech pěti předcházejících knih. Proto tedy každému zájemci o tyto knihy doporučuji začít u knihy Nadace, pokračovat až k Nadace a Země a až potom se vrhnou na Předehru k Nadaci a tuto knihu. Zkrátka v takovém pořadí, v jakém byly všechny tyto romány napsány.

Děj začíná přesně tam, kde skončila Předehra k Nadaci. Hari Seldon se pouští do budování své psychohistorie a musí společně s Eto Demerzelem - Daneelem Olivawem čelit několika nebezpečím. Postupně se stal Ředitelem Streelingské univerzity, prvním ministrem císaře Cleona I. atd. V době, když už byl velice starý, se mu v hlavě zrodila celková koncepce jeho Nadací a společně se svojí vnučkou Wandou svůj sen uskutečnil. Nakonec jeho život končí společně s posledními řádky knihy a uzavírá se tak příběh Nadace, Galaktické říše a všeho kolem, který už nebude nikdy rozšířen.

Tato kniha se od těch předchozích něčím liší. Je nasycena smutkem při smrti nebo odchodu bližních, vzpomínkami starého člověka a jeho nostalgickou náladou. Seldon v ní často hodnotí svůj dlouhý život, představuje si, co mohl udělat jinak a co se mu naopak podařilo. Častokrát si stěžuje na své stáří, na to, jak je unavený. Prostřednictvím Seldonových očí a dalších smyslů čtenář pozoruje rozpad společnosti a tím pádem celé říše. Podle mého mínění tak Asimov do své knihy vnesl (možná nevědomky) své vlastní pocity a nálady. Aby taky ne. V době vydání této knihy mu bylo něco málo přes sedmdesát a cítil, že i jeho smrt na sebe nenechá dlouho čekat.

Přes tohle všechno se ale Seldon stále poháněl k tomu, aby svou práci dokončil dříve než zemře. Pořád měl v sobě ten nezdolný motor, který ho hnal dál a dál. V pozdější době ho navíc pobízela i jeho vnučka Wanda, která se stala jádrem společnosti mentaliků. Možná se i Asimov takto poháněl k tomu, aby tuto knihu dopsal včas. Snad i on měl v sobě nějaký motor, který mu dával energii k tomu, aby dokončil své čtyřicetileté dílo. To už ale nikdo nezjistí.

Říká se, že dlouhatánské série postupně ztrácí svou kvalitu. A čím delší, tím horší. Z vlastní zkušenosti ale musím potvrdit, že Nadace se tohle netýká. Naopak, s přibývajícími pokračováními se podle mě stále zlepšovala. Zatímco vůbec první část, Nadace, byla jen popisem tří krizí, a i tak byla velice čtivá, Nadace a Země je už rozmanitý příběh o hledání Země s mnoha překvapeními a podnětnými nápady. A zrodí se Nadace pokračuje tímto směrem a je neoddiskutovatelně důstojným zakončením celé série. Má totiž velký spád a velice dobře se čte. Já osobně jsem ji v knihovně sháněl dva týdny, a když jsem ji konečně měl, stačily mi na ni pouhé tři dny.

Nevím, jestli to byl Asimovův záměr či ne, nutno však říci, že své dílo ukončil opravdu velice dobře. Pro celou Nadaci je určitě nejdůležitější osobou Hari Seldon jakožto její zakladatel. A i když Nadace pokračuje svým životem více než pět set let po jeho smrti, přesto tato kniha a tím i celý cyklus končí tam, kde sudičky přestřihly Seldonovu nit života.

Samotný závěr je velice působivý. Velice silně mi připomněl konec knihy Ráma tajemství zbavený. Hari si už úplně sám ve své kanceláři prohlíží Základní radiant, jeho celoživotní dílo, a obdivuje ladnost a krásu víru psychohistorických rovnic, který se před ním rozvíjí v celé své kráse. V té chvíli byl smířený se svým životem a šťastný, že uchránil lidstvo od třiceti tisíciletí temna a barbarství. A s tímto pocitem také zemřel.