Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 6 (předchozí: Nadace a Země; následuje: A zrodí se Nadace)

Šestá kniha série Nadace, která dějově předchází celému cyklu.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství AG kult v Praze roku 1992. Z anglického originálu Prelude to Foundation (Foundation) přeložili Michal Krbec a Vladimír Matějovský. Počet stran: 422. ISBN: 80-901035-5-3.

OBSAH:

Předehra k Nadaci je první a zároveň předposledním dílem série knih o Nadaci. Proč první a předposlední? Tematicky sice jde první díl, byl však napsán skoro nejpozději - v roce 1988. Pro ilustraci, první díl vznikl již v roce 1951.

O co v knize jde? Vše se odehrává na planetě Trantor, sídelní planetě císaře galaktické říše, která zahrnuje miliony světů celé galaxie. Hlavní postava je matematik Hari Seldon pocházející z malé a bezvýznamné planety Helicon. Ten objevil vědu nazvanou psychohistorie, s jejíž pomocí lze předpovídat budoucnost lidstva. Hned poté, co se o ní zmíní na matematickém shromáždění, se o něj začnou zajímat nejvlivnější osobnosti říše. Právě před nimi se skrývá na celém Trantoru a skrývá se v nejrůznějších sektorech společně se svou ochránkyní Dors Venabiliovou. Nakonec padnou do spárů starosty z Wye. Ale i odtud se dostanou díky svému příteli Cheteru Huminovi. Nakonec se ukáže, že Humin není ten, za koho ho Seldon pokládal, ale někdo úplně jiný.

Ze začátku se čtenáři může zdát, že kniha je velice nudná. Je to určitě i proto, že je psána jako něco ještě před začátkem celé série. O tom svědčí i to, že jsem v ní nikde neviděl slovo nadace, ani jsem se nemohl nijak dovědět, co to vlastně je. Prokouše-li se však čtenář začátkem knihy, čeká ho zajímavý střed knihy a naprosto úchvatný konec.

V popisu děje knihy jsem použil slovo psychohistorie. Co to ale je? Je to věda, která může pomocí znalostí o minulosti lidí a se zahrnutím všech působících vlivů předpovídat budoucnost lidstva. Ne však jednoho jediného jednotlivce. Právě kvůli tomu se Hari Seldon skrývá na Trantoru, kde také sbírá údaje pro vybudování této vědy a zároveň svého snu. Dospěl totiž k názoru, že není možné sesbírat informace o historii celé galaxie a jejích tisíců miliard obyvatel, proto se pokouší dovědět co nejvíce o původním světě, odkud vzešlo veškeré lidstvo. Tato planeta se jmenuje Aurora nebo také Země. Ke konci knihy však dojde k přesvědčení, že ani toto není možné, jelikož údaje o těchto dvou planetách jsou zkresleny propastí několika tisíciletí a staly se z nich spíše báje a pověsti než nějaké hodnověrné informace. A potom ho konečně napadlo to správné řešení. Stačí totiž shromáždit pouze informace o Trantoru, na kterém žije 40 miliard obyvatel a který má největší vliv na chod celé říše. Díky tomu pravděpodobně vznikne psychohistorie a následně asi i ona tajemná nadace. Alespoň podle mě.

Zajímavé je i to, jak Asimov popisuje jednotlivé oblasti na Trantoru. Ten je totiž rozdělen na přibližně osm set sektorů a každý z nich představuje samostatný fungující svět. Hari Seldon se ocitl v pěti z nich. Nejdříve strávil několik málo dní v ohromující Císařské oblasti. Následně putoval na půdu Streelingské univerzity. Odtud musel uprchnout do podivného Mikogenu, kde žili zvláštní lidé, kteří si záměrně nechávali odstraňovat veškeré ochlupení svého těla včetně například vlasů nebo obočí a kde ženy neměly stejná práva jako muži, lépe řečeno byly utlačovány. Kvůli prohřeškům, které tady Hari a Dors spáchali se museli stěhovat do Dahlského sektoru.

Ten je taky do jisté míry zvláštní. Ale zároveň se přesně hodí na některé lidi na Zemi - v naší době. Jednoduše jde o to, že Dahl je poměrně chudý a žije zde chudina, která patří na dno společnosti a která pracuje v "jámách". To jsou prohlubně v zemi, kterými na povrch proniká teplo nitra planety a z toho je vyráběna elektřina. Lidé, co zde pracují, jsou ale špinaví a páchnou. Zároveň zde žije malá skupina vyvolených, kteří v jámách už nepracují. Ti jámaři opovrhují a myslí si, že jsou něco víc. Přitom kdysi byli naprosto stejní a dělali tu samou práci.