Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autorku znám spíš jako novinářku a její články se mi docela líbí. Vím o ní také, že delší dobu žila v New Yorku a že tam pracovala jako taxikářka. Myslím, že tato kniha je hodně autobiografická a připadá mi dost jako autopsychoterapie. Podle knížky - kdybych neměla i jiné informace - bych si New York představovala jako nejhnusnější místo na světě: špinavé, smutné, depresivní, životu nebezpečné.
Jindřiška, hlavní hrdinka, prožívá nudné dny v práci, bez přátel, s náhodnými milenci, prakticky výhradně černochy, s povinnostmi ke svému černošskému manželovi Talibovi, se kterým se sice rozešla, avšak kvůli zelené kartě se nemůže rozvést a kterému stále přispívá (na byt i na podporu příbuzných). Naivní důvěru k jeho tvrzení, že penězi (i jejími) podporuje svou sestru s několika dětmi, o nichž hovoří vždy velmi, velmi láskyplně (!) si neumím vysvětlit, protože jak je naprosto jasné už od začátku a jak se nakonec ukáže, jde o jeho vlastní ženu a jeho vlastní děti. V průběhu děje se k němu vrací, protože se dostává do situace, že nemá kde bydlet, a pokračuje v dost rozporuplném vztahu, kdy to vypadá, že manžela stále miluje, i když někdy se zdá, že ji k němu váže jen sex. Nebo to autorka možná považuje za totéž. Přitom k němu vlastně přišla zpátky proto, že odešla od své lesbické spolubydlící (a přítelkyně), protože ta jí svedla náhodného milence, který Jindřišku okouzlil natolik, že se přes takovou zradu nemohla přenést. Podotýkám, že se s ním znala dost krátce a kromě toho, že se jmenuje Clyde, o něm prakticky nic víc nevěděla.
Manžel ji později přiměje k bigamii - k sňatku s údajným příbuzným, kterému má sňatek pomoci k získání zelené karty (při Jindřiščině dosud tak nejistém postavení?) a ona se, naprosto nelogicky, k sňatku přimět opravdu nechá (!), přestože docela logicky argumentuje značnou pravděpodobností odhalení při současném stavu propojení informačních systémů.
Talibe, původní manžel, také taxikář, je krátce nato při noční jízdě postřelen a umírá v nemocnici. Jindřiška se chová, jako by se jí zhroutil svět. Nerozumím tomu, protože původně od něj odešla, vrátila se k němu jen z nouze, nejen, že se nechala přimět k dalšímu sňatku, ale s novým manželem navázala sexuální vztah, mezitím měla pletky i s jiným mužem, intenzivně vzpomíná na Clyda.
I ona s oblibou jezdí v noci, ale dosud se jí nikdy nic nestalo, dokonce ji nikdo ani neokradl, ale krátce po smrti Taliba náhodou vezme do taxíku právě člověka, který Taliba zabil, vychloubá se tím (a netuší, že ona Taliba znala) a chce zabít také ji. Ona se brání nožem, který náhodou těsně předtím dostala od majitele garáží a bývalého milence, a náhodou se jí hned napoprvé povede přesná smrtící rána. Dost náhod najednou.
Nějakou dobu jezdí dál a čeká, kdy si pro ni přijdou policajti. Pak uvidí mávat na taxíka člověka, o kterém si myslí, že je Clyde, vezme ho do taxíku, ale vidí, že je mu jen hodně podobný. A je tady zase LÁSKA! S ním pak odjíždí z New Yorku taxíkem, který ukradla, ke slunnému happy-endu ve stanu v Pensylvánii.

Vypadá to, že se autorka potřebovala vypsat z toho, co v té době pro ni bylo negativní, ze svých trochu promiskuitních vztahů, ze své naivity (i když asi jiné, než jakou popisuje v knize), ze svých zklamání. Pro ni patrně kniha účel splnila. Mně nedala nic kromě nudy a lehkého znechucení.