Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha Karolína pojednává o stejnojmenné dívce, která odmalička miluje balet, své rodiče a babičku. Nejdříve spolu žili v Praze, avšak tatínek si přál postavit dům ve vesnici Ranov, a tak se přes týden zabýval stavbou a zaměstnáním a "jeho holky" za ním jezdily na víkendy. Po několikaletém úsilí se mu jeho sen splnil a oni se mohli nastěhovat do nového, útulného domečku. Znamenalo to však změnit školu, kamarády, prostě všechno, což pro malou holku není zrovna jednoduché. Ale podařilo se, Karolína si zvykla na spolužáky, našla si nejlepší kamarádku Karamelu, dál pilně trénovala balet a začala se věnovat i dramatickému kroužku.

Jako každé dívce, tak i jí se líbil nějaký kluk. Byl to Lev - nejhezčí kluk ve škole. Byl starší a ona si představovala, co udělá, až ji osloví... Ve třinácti s ní jaksepatří třískala puberta, dokázala prásknout dveřmi, jen to zadunělo. Jednou se po podobném výlevu vydala na procházku, došla ke hřbitovní zdi a objevila tam spolužáka Františka a Lva. Zatajil se jí dech. Aby ukázala, jaká je hrdinka, vylezla s nimi na kostelní věž. Avšak to byl osudný okamžik v jejím životě. Spadla, zlomila si nohu a ocitla se na několik měsíců v nemocnici. Každý den měla nějakou návštěvu, ale Lva se nemohla dočkat. Nakonec se objevil a svůj pozdní příchod omlouval strachem z její reakce.

Po pobytu v nemocnici musela absolvovat ozdravovnu, kam za ní její milovaný Lev přijel také. Nechala ho přespat u sebe v pokoji, jenže je nachytala sestra a informovala rodiče. Nikdo z dospělých nechápal, že to bylo nevinné setkání, vyložili si to po svém. Karolínu odvezli k babičce, možná za trest, každopádně pro jistotu, že se s mladíkem nějakou dobu neuvidí. Babičce všechno svěřila - ta byla snad jediná, která ji nekritizovala, ale pozorně naslouchala.

Po návratu domů se začala tajně scházet se Lvem, Karamela jim většinou pomáhala. Když je spolu tatínek viděl, vymohli si na ní rodiče slib, že se s ním do svých patnáctých narozenin nesetká. Lvovi se úmluva nelíbila, vypadalo to, že se jí vyhýbá. Po jednom incidentu spolykala Karolína velké množství léků, ale vzápětí je vyzvracela. Trápila se. Snažila se soustředit na divadlo, na přijímací zkoušky na konzervatoř.

Pak za ní Lev přišel. Oznámil, že letí s tatínkem do Kanady a že tam zůstane delší dobu. Namluvil jí kazetu. Karolína se do ní zaposlouchala hned druhý den...

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha by mohla vypadat jako klasický dívčí románek, avšak je tomu jinak. Spisovatelka Iva Procházková nepíše žádné triviální knihy, ale takové, které mají hloubku. Tu Karolína skutečně nepostrádá. Hlavní hrdinka se často zamýšlí nad životními situacemi, udržuje kontakt se čtenářem. Čtenářky se mohou v některých situacích lehce ztotožnit s hlavní postavou. Karolína zažívá typické problémy dospívající dívky: trápí se láskou, nejde jí něco ve škole, sem tam něco zaskřípe doma... Kniha je prosycena vtipnými poznámkami, jež pocházejí především od babičky. Co se týče spisovnosti, je kniha vhodná pro mladé čtenářky, jazyk je srozumitelný, věty na sebe logicky navazují, což u nějakých knih (například Lenky Lanczové) můžeme těžko hledat. Děj má spád, není potřeba číst zdlouhavé a nudné pasáže. Dle mého názoru by se kniha mohla líbit.