Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor se snažil Oblomovem ukázat na otřesné důsledky prohnilé výchovy mladého člověka ve statkářské rodině, zároveň ve svém díle odhalil skutečný život krasoduchého šlechtice, "zbytečného člověka", jenž si sám ani nedokáže navléknout punčochy. Zbavil svého představitele jakékoliv romantičnosti, kterou můžeme vidět u obdobných hrdinů jako např. u Oněgina. Popsal jeho život jako mdlý, lenivý, netečný až apatický, jedná se doslova o zbytečného člověka. Autor si k této potřebě vybral statkářského synka, jenž nemusel za celý svůj život pracovat, rodiče o něho bedlivě pečovali a ochraňovali ho. Sice se naučil spoustě vědám, ale nedokázal je využít v praxi, nebyl schopný společenského života, nejraději pobýval doma a netečně pozoroval z okna střídající se roční doby. O jeho pohodlí se staral lokaj Zachar, který si také přivykl "oblomovskému" způsobu života a stále remcal, když po něm pán cokoliv žádal.
Pro Oblomova představoval obrovský problém, když ho domácí žádal, aby se přestěhoval, nedokázal se vzdát svého pohodlí. Další problém nastal, když zjistil, že z Oblomovky mu budou posílat menší důchod. Ilju Iljiče navštěvoval klidný a smířlivý Alexej a prohnaný Taranťjev, který mu okamžitě nabídnul pomoc, může se přestěhovat k jeho kmotře, vdově, která tam žije jenom s bratrem a dětmi. Oblomov v roztržení souhlasil, ať si dělá, co chce, jenom ať mu dají klid a on může zase pokojně odpočívat, lenošit a snít.
Z toho klidu se ho pokoušel vytrhnout akorát přítel z dětství Štolc, jenž je pravým opakem Oblomova, jde si za svým cílem, je ctižádostivý, pracovitý, společenský. Když byl s Oblomovem ještě v Petrohradě, častokrát ho brával sebou a tak se Oblomov dostal do společnosti, zajímal se o umění, ale teď ... stále jen ve stejném chalátu leží v posteli a je apatický... Štolc se rozhodl, že Oblomova změní, že se ho pokusí "vzkřísit". Seznámil ho s jednou dívkou, Olgou Sergejevnou Iljinskou a opět odjel do ciziny, kam se za ním měl Oblomov vydat. Jenomže Oblomov za ním neodjel a ani Štolc nevěděl, co v tom vězí ... Oblomov se zamiloval do Olgy, ona ho snad zprvu chtěla přivést zpět k životu, nutila ho k umění, k pohybu... Oblomov zhubl, začínal vypadat zdravěji a zamiloval se. Dokonce plánovali svatbu, kdyby se v té době nedozvěděl, že je téměř chudý, peněz z Oblomovky stále přicházelo méně a méně a on byl nucen tam jet, což si nedokázal ani představit! Domluvil se tedy s bratrem domácí, Agafjou Matjevevnou, že tam pošlou jeho přítele. Když se Olga dozvěděla, že on se nezmění, že není schopen se postarat ani o svůj rodný statek, tak se s ním rozešla.
Oblomov to nesl těžce, opět zapadl do svého stereotypu, opět chřadl. Agafja se o něho starala ukázkově, dávala mu jíst samé pochoutky a pečovala o jeho pohodlí, protože on byl milostpán.
Při další návštěvě se Štolc rozhodl, že se o Oblomovku postará sám, takže Oblomovovi najednou počalo chodit mnohem víc peněz, čehož využil i Taranťjev a bratr Agafji, v opilosti mu podstrčili dlužní úpis na deset tisíc rublů, a tak všechny peníze, které přicházely z Oblomovky, šly rovnou jim do kapsy. I tento problém vyřešil nakonec Štolc.
Štolc stále cestoval po cizině a jednoho dne v Paříži potkal Olgu s její tetou. Olga a Štolc se do sebe zamilovali, i když se Olga styděla za svůj vztah k Oblomovovi, protože dívka smí milovat pouze jednou! Vzali se, usadili a měli spolu děti. Kdežto Oblomov dál pomalu umíral ve svém bytě, poklidně ...
Štolc i Olga se ho snažili naposledy zachránit a vymanit z jeho apatie, jenomže už bylo pozdě, Oblomov se oženil s Agafjou, měl s ní syna a byl již po mrtvici a už v něm nedoutnal ani plamen, ani netoužil po změně, uvědomil si plně, že jeho život je zbytečný... Po několika letech Oblomov zemřel, poklidně, jakoby jenom usnul. Jeho syna si vzali na výchovu Olga se Štolcem ... a nikdy nezapomněli na jeho čistou a dobrou duši, jakou Oblomov měl.