Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze roku 1956 (7. vydání). Z ruského originálu Oblomov přeložil Prokop Voskovec. Doslov napsal Jiří Zapletal. Počet stran: 538.

O DÍLE:

Autorem knihy Oblomov je ruský romantický spisovatel I. A. Gončarov (1812-1891). První řádky této knihy byly psány už od roku 1847, dokončeny a vydány byly však až v roce 1859. Nejznámějším překladem do češtiny je překlad Prokopa Voskovce z roku 1956. Velkou část knihy Gončarov napsal v Mariánských lázních. Kniha má typické romantické prvky - zbytečný člověk (přímo Oblomov), rozpor mezi snem a skutečností aj.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj se odehrává v Rusku, přesněji v Petrohradě. Doba není přesně určena, ale podle prostředí a věcí můžeme soudit začátek 19. století.

PŘIBLIŽNÉ TÉMA:

Kniha pojednává o marném boji s leností, pasivností a nerozhodností. I když už to vypadá, že hlavní hrdina Oblomov tento boj vyhrává, stejně se ke konci vrací zpět do svých starých kolejí. Také zde autor naznačuje, že výchova šlechtických dětí v Rusku není správná spolu s kritikou nevolnického systému. Na důkaz Oblomovy lenosti je kniha napsána tak, že první pětina knížky je o tom, jak jenom stále usíná a odbíjí návštěvy.

HLAVNÍ POSTAVY:

Ilja Iljič Oblomov - muž menší postavy, pomalu se blížící střednímu věku; je ve velmi zanedbaném stavu - zarostlý, mírně obézní a bledý; pochází z majetné šlechtické rodiny, která vlastní statek (oblomovka), na němž prožil své dětství; dobrosrdečný a čestný, ale hlavně líný, nerozhodný a pasivní muž; Oblomov si sám s ničím nedokáže poradit (ani velmi naléhavé problémy), veškeré věci vykonává jeho sluha Zachar; na druhou stranu je velmi přemýšlivý, ale "skutek utek"; říká se, že trpí takzvanou oblomovštinou
Andrej Ivanovič Štolc - naprostý protiklad Oblomova, s nímž se znají od dětství, protože spolu vyrůstali; vysoce vzdělaný, stále se za něčím honí a snaží se něčeho docílit; na rozdíl od Oblomova měl tvrdou výchovu a okolo 18. roku jeho života byl poslán do světa
Olga Sergejevna (Iljinská) - mladá a krásná slečna, která Oblomova zprvu zaujala svým nádherným zpěvem; poté s Oblomovem žila a na požádání Štolce ho držela nad vodou - léčila ho z oblomovštiny; navzájem se do sebe zamilovali, ale skončilo to špatně, nakonec se vdává za Štolce
Zachar - starý, časem opotřebovaný muž; Oblomovým sloužil od mládí - za tu dobu se z něho stal také líný muž, jenž neustále kritizuje Oblomovy výmysly; Zachar je zřejmě Oblomovův nejbližší člověk; i přes neochotu a neustálý smutek při sloužení dává po smrti Oblomova znát, jak se mu stýská

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Alexejev - Oblomovův přítel, který je význačný tím, že je nevýznačný - není ničím zvláštní, je nijaký; jeho jméno ani nikdo pořádně nezná; s Oblomovem i chvíli bydlí
Taranťjev - Oblomovův přítel; velmi hrubý a smýšlející vždy v prospěch peněz
Agafia Matvejevna - původně Oblomovova domácí, nakonec si ji Oblomov bere za ženu
Volkov, Pěnkin, Suďbinskij - přátelé Oblomova

NEJZAJÍMAVĚJŠÍ KAPITOLY:

Část první - XI. kapitola - konečně přijíždí Štolc, Oblomov vstává z postele a příběh se konečně začíná posunovat více dopředu

"Dej mi ... kvas ..." vypravil ze sebe mezi zíváním.
Vtom za Zacharovými zády kdosi propukl ve zvučný smích. Oba se ohlédli.
"Štolc! Štolc!" nadšeně křičel Oblomov, vrhaje se k hostovi.
"Andrej Ivanyč!" řekl Zachar se širokým úsměvem.
Štolc se stále prohýbal smíchy, viděl totiž celý předcházející výstup.

Část čtvrtá - VI. kapitola - Štolc po dlouhé době vidí Oblomova a nestačí se divit, jak je na tom Ilja špatně

Za dvě hodiny Štolc přišel.
"Co je ti? Jak ses změnil a opuchl, jsi bledý! Je ti něco?" zeptal se.
"Zdraví mi neslouží, Andreji," odpověděl Oblomov, objímaje ho, "pořád mi nějak trne levá noha."

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Kniha pochází z období romantismu a i v češtině má dobovou mluvu - to ji dělá v některých místech hůře pochopitelnou, ale vše je nakonec vysvětleno.
Kniha je celá psána spisovně až na pár slangových výrazů, několik málo historismů a mnoho archaismů. Zabarvená slova jsou spíše výjimkou. Autor používá na romantické dílo poměrně hodně popisu, je tedy časté i jmenné vyjadřování. Také je použit prvek vnitřního monologu. Dílo přeložil Prokop Voskovec, pro kterého je typické bohaté vyjadřování.

ZÁVĚR:

Oblomov je podle mého typicky ruská kniha - děj má mnoho vložených epizod (tím se zpomaluje), vyskytuje se zde zbytečný člověk, děj není příliš veselý (chladně ruský). Z důvodů bohatosti děje je tedy kniha poměrně dlouhá (přes 5 set stránek textu). Tudíž ji opravdu nedoporučuji méně zkušeným, málo čtivým či rekreačním čtenářům. Ovšem kniha je bezvadná pro náročné čtenáře, kteří nespěchají za kamarády nebo večer do postele.
Podle knihy byl natočen stejnojmenný sovětský film z konce 70. let 20. století. I přes dvouhodinovou délku filmu je vynecháno mnoho podstatného, proto všem pro dokonalý požitek z příběhu doporučuji přečíst celou knihu.