Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Šlechtic a statkář Ilja Oblomov je člověk dobrosrdečný, čestný, upřímný, současně však také pasivní, nerozhodný a lenivý. Rodinná výchova v zaostalé nevolnické vsi způsobila odpor k jakékoli skutečné činnosti a nakonec vyústila v letargii vůle a neumění žít. Oblomov opustil úřední službu a oddal se nečinnému snění. Má spoustu plánů, z nichž ani jediný neuskuteční. Zdá se naprosto ztracen – ač stále ještě živý tělesně, duševně už téměř mrtev. Spása přichází v podobě neafektované, čisté a přemýšlivé dívky Olgy Iljinské. Přesto, že ji Oblomov upřímně miluje a Olga je mu rovněž nakloněna, Oblomov ve vztahu tápe a získává pocit, že intelektuálně a citově náročné Olze nemůže stačit a nakonec uniká od problému tím, že Olgu opouští. Zklamaná Olga odjíždí do ciziny, kde se setká s Oblomovým kamarádem Andrejem Štolcem. Němec Andrej Štolc je Iljovým protikladem, je sice poruštělý, ale stále praktický a agilní. Olga se do Štolce zamiluje a její cit je opětován. Oblomov se zatím v Petrohradě nastěhuje od podnájmu k vdově Pšenicynové a vrací se ke svému původnímu způsobu život, k postupnému umírání zaživa. Vdova Pšenicynová je typická "Oblomovanka" – schopná hospodyně a pokorná žena oplývající dobrotou… Ale právě tyto veskrze dobré vlastnosti nakonec způsobí Iljovu smrt.

VLASTNÍ NÁZOR:

Gončarov zde postihl problém nevolnictví v Rusku a jeho vliv na šlechtu. Důsledkem výchovy ruských šlechticů v takovémto společenském systému byla "nemoc", kterou sám autor nazval oblomovštinou, v podstatě navázal na linii zbytečných lidí, kteří už se v ruské literatuře vyskytli. Tito lidé mají několik základních společných znaků: degeneraci životních aktivit v důsledku chorobné netečnosti vůči světu, zcela pasivnímu uvažování a nedostatek vůle (či strach) k činu a aktivnímu životu. V knize bylo zachyceno několik různorodých postav, které dokonale charakterizovaly tehdejší ruskou společnost. Ta stála v době autorova psaní Oblomova na rozcestí – jít cestou revoluce a pokroku, tudíž cestou velmi rizikovou, nebo zůstat stát na místě bez zbytečného riskování… Oblomov se rozhodl setrvat v navyklém způsobu života; kam se rozhodla kráčet ruská společnost jako celek, může posoudit každý sám.

CITÁT Z KNIHY:

"Proč je všechno ztraceno, Iljo? Co jsi spáchal? Jsi dobrý, rozumný, něžný, ušlechtilý… a… hyneš! Co tě zahubilo? To nemá jméno…"
"Má," zašeptal sotva slyšitelně.
Olga na něho tázavě pohlédla očima plnýma slz.
"Oblomovština!" zašeptal, pak ji vzal za ruku, chtěl ji políbit, ale nemohl, jen ji pevně přitiskl ke rtům a jeho horké slzy se řinuly na její prsty. Nezvedl hlavu, neukázal jí tvář, obrátil se a odešel.

Čtenářský deník

-

Oblomov, Oblomov (2), Oblomov (3), Oblomov (4), Oblomov (5), Oblomov (6)

Čítanka

-

Oblomov