Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární forma: próza
• literární druh: epika
• literární žánr: soubor povídek
• povídky jsou vyprávěny ich-formou, vypravěčem je sám autor (Ivan Klíma)

Veselé, erotické, dojímavé i nadějeplné povídky, které autor uzavřel v roce 1981.
Základem povídek je jednoduchý příběh. Výsledkem je čtivá kniha, které nechybí ani myšlenky ani jazyková kultura.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 1990 (2. vydání). Ilustrovala Hana Klímová-Pavlátová. Počet stran: 194. ISBN: 80-204-0198-9.

SEZNAM POVÍDEK:

• Miriam
• In camera caritatis
• Má vlast
• Hra na pravdu
• Provazochodci
• Přehrada

STRUČNĚ O AUTOROVI:

• narodil se 14. září 1931 v Praze
• je českým spisovatelem, dramatikem a v současnosti také nejpřekládanějším žijícím českým autorem
• jeho rodiče byli židovského původu
• další díla: Moje šílené století; Milenci na jednu noc; Velký věk chce mít též velké mordy

HLAVNÍ POSTAVY:

Ivan Klíma - obětavý, podnikavý, statečný, nerozhodný a stydlivý mladík; v první povídce Miriam se sním setkáváme jako s malým chlapcem, kdy je kvůli svému židovskému původu i s rodiči zavřen v koncentračním táboře, poté jako se studentem střední, později i vysoké školy a nakonec jako s mladým redaktorem rodinného časopisu; má velké vlohy pro matematiku a učitelé mu doporučují, aby se jí věnoval i po dokončení studií, on se ale rozhodne stát spisovatelem; v každé povídce je zamilován do jedné dívky, některým řekne, že je miluje a pak spolu tráví nějaký čas, některým to neřekne a oni si ho po čase přestávají všímat, s žádnou ze svých děvčat však nevydrží dlouho; většinou první jedná a až potom se začne zamýšlet nad důsledky

OBSAH:

Miriam

Malý Klíma je zavřený v koncentračním táboře se svými rodiči. Každý den chodí pravidelně pro mléko a dívka, co ho nalévá mu dá mnohem větší dávku, než na jakou by měl mít nárok. To se pak ještě několikrát opakuje, vždy provázeno dívčiným milým úsměvem. On se do ní zamiluje, zjistí, že se jmenuje Miriam a bydlí na jeho patře. Chce ji navštívit, ale nikdy se neodhodlá zaklepat. Miriam je pak po čase k němu stejně lhostejná jako ke všem ostatním.

In camera caritatis (V pokojíku lásky)

Klímova třída má na latinu obávaného učitele. Jeho hodiny jsou pro ně utrpením, dokud k nim do třídy nepřijde nová dívka, Eva, jež latinu dobře ovládá. On se do ní na první pohled zamiluje a píše jí básničky. Nakonec, aby si ji získal, se rozhodne, že pro ni napíše román. Jeho tvorbou stráví celé prázdniny, ale když se pak vrátí po létě do školy, zjistí, že Eva si už našla jiného.

Má vlast

Klíma je se svými rodiči hned po válce na dovolené v jedné vesnici. Rodiče s bratrem se ubytují na statku, on je poslán do hostince. Jeho sousedkou je zde manželka doktora Slavíka, do níž se zamiluje. Většinu dovolené tráví čtením děl velkých mistrů, jak mu to doporučila jedna redaktorka. Jeho matka chce odjet, když se dozví, že jejich soused má tuberkulózu, ale pan doktor je ujistí, že to není nebezpečné, a tak zůstávají. Nakonec právě tento soused umírá a na pohřbu se Klíma chytí s paní doktorovou za ruce.

Hra na pravdu

Klíma potká v tramvaji ženu a dohodne si s ní schůzku, na kterou ona kupodivu přijde. Chodí spolu do vináren a ona mu vypráví o svém životě. Později k ní chodí i do bytu a ona se stává jeho milenkou. Jednou se však prořekne, že zabila své dítě a on jí přestává věřit. Vymyslí proto hru na pravdu, kterou však ona nepochopí. Později zmizí, ale po letech se opět potkají v jedné hospodě. Ona mu dá svou adresu, ta je však falešná.

Provazochodci

Jako malý se Klíma rád koukal na provazochodce, kde mu naprosto učarovala jedna z nich. Jednou je pak pozván na chatu ke svému kamarádu Otovi a jeho přítelkyni. S tou se do sebe zamilují a navštěvují se. Ona však stále váhá mezi Otou a Klímou. Nakonec, poté co zkolabuje, vše řekne Otovi a rozhodne se pro Klímu. Ten, když na ni pak čeká před domem a objeví se provazochodci, začíná opět pochybovat.

Přehrada

Klíma pracuje jako mladý reportér a je vyslán napsat reportáž o vznikající přehradě na vzdáleném konci republiky. Po prohlídce stavby jde k místnímu lékaři pro injekci, protože trpí alergií. Ten mu vypráví o zdejší vesnici, přehradě a veze ho i do márnice, aby se podíval na mrtvého. Večer se pak v restauraci opět potkává se sestřičkou od doktora, s níž je i mladá učitelka Helena. Několik hodin si povídají a Klíma je pak obě doprovází domů. S Helenou se do sebe zamilují a i přes velkou vzdálenost jejich domovů se občas navštěvují. Později mu ale Helena přestává odpovídat na dopisy a o několik měsíců později mu pošle svatební oznámení.

KOMPOZICE:

Knížka obsahuje šest povídek, které nejsou řazeny chronologicky. Každá povídka má v závěru něco jako zamyšlení a konec jejího příběhu zůstává často otevřený.

JAZYK:

Text byl srozumitelný a četba mi nečinila potíže, přestože příběhy obsahovaly hodně zastaralejších slov (bicykl; dlel; leč).
Autor používá spisovný jazyk. Hovorové výrazy (votázky; seš; von; nemocnej) se vyskytují pouze v přímé řeči Klímovy milenky Vlasty (povídka Hra na pravdu.
V povídkách se často vyskytují slova z cizích jazyků (Amanti nihil difficile; iniurium potentiorum), především z latiny (hlavně v povídce In camera caritatis).
Občas se také objevují personifikace (jaro šílelo; věta mě opojila) a ukázky z knih (např. od Maxima Gorkého) nebo verše (např. Jaroslava Seiferta).
Autor velmi hojně užívá i citoslovce ó a přímé řeči, ale některé hovory často jen vypravuje sám, což bylo velmi zvláštní.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Zamyslet se nad mezilidskými vztahy, nad láskou, naivitou zamilovaných. Ukázat, že většina věcí není na první pohled taková, jaká se zdá a své činy bychom si měli nejdříve důkladně promyslet.

ZHODNOCENÍ:

Některé povídky se mi líbily více, další méně, ale celkově se mi knížka moc zamlouvala. Vyhovovalo mi, že příběhy neskončily jednoznačně a mohla jsem si tak konec domyslet sama.