Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydalo nakladatelství ROZMLUVY v Praze 2 v roce 1992 jako svou 34. publikaci. Obálku navrhla Hana Klímová-Pavlátová.

OBSAH:

Je to kniha 7 povídek: Klára a dva páni; Na chmelu; Za popelnicemi; Pračka; Brýle; Ostrov mrtvých králů; Město

Jsou to povídky s hororovými prvky (jako například krvavá ponožka, pohřebiště, smrt ve vedlejší místnosti aj.), přesto tady nevystupují upíři ani strašidelné zámky. Popisuje tady jakési metafyzické horory zachycující okamžiky úzkosti člověka, jenž vstupuje do situací, které považuje za normální, ale při nichž se náhle setkává s něčím nečekaným, nevysvětlitelným a záhadným. A kde namísto odpovědi na otázku, kterou si klade, se dostává odpovědí na zcela jiné otázky.
Tato kniha mi přinesla nejen napínavou četbu, ale i nezapomenutelný zážitek, který jsem s hrdiny v každé povídce prožíval společně.

V 1. povídce Klára a dva páni vystupovala dívka Klára, Leo a její nový přítel, kterého si pozvala do svého pokoje, aby zde prožili společnou noc, i když se znali sotva 14 dní. Ona pracovala jako referentka ve výzkumném ústavu. To však ten nový přítel netuší, že vedle jejího pokoje v jiné místnosti leží na smrtelné posteli těžce nemocný její bývalý přítel Leo. Pokoj Kláry působil velmi nepříjemným dojmem. Všude kolem byly samé dráty a klece, a přestože se ho zmocňoval divný pocit, neodešel a raději strávil noc s Klárou, i když byl ženatý. A právě v onu osudnou noc ve vedlejší místnosti umírá Leo na rakovinu.

Ve 2. povídce Na chmelu vystupuje doktor Emil Vydra, rozvedený a žijící asi 3 roky jako samotář. Vydává se na 2týdenní chmelovou brigádu. Nebyl zvyklý na stravování se stravenkami, kvůli kterým (protože je ztratil) mu odmítli v kuchyni vydat oběd. Došlo k ostré výměně názorů mezi ním a kuchařkou. Nakonec byl poslán k paní Korantowitzové. Ta mu místo stravenek nabídla víno a svou náruč, která mu skoro 3 roky chyběla. Nakonec mu i tato žena slíbila, že mu přinese něco k snědku (byl hladový), jenže ho zamkla ve svém pokoji a tam se marně dovolával pomoci. V závěru jeho hladný pohled spatřil v rohu místnosti past s čerstvě nabodnutým sýrem pro myš. On zoufale přemýšlí, zda není ten sýr otrávený už jen proto, aby mu zahnal ten pocit hladu.

Ve 3. povídce Za popelnicemi je hlavní postavou František Matyáš, úředník pojišťovny. Tomuto muži se stal jeden den po cestě z práce osudným. Bylo to v den, kdy se rozhodl koupit své ženě Kateřině kytici a dcerce Štěpánce v hračkářství dárek. Odehrává se v Praze. Když mířil z Karlova náměstí na Spálenou ulici, někdo tady na něj vystřelil. Stačil se ukrýt za popelnicemi, odkud spatřil v dálce muže, jenž na něj odněkud svrchu mířil. Nikdo mu z kolemjdoucích lidí nepomohl a ani nepřivolal pomoc. Nechápal to. Strávil tady celou noc. Byl promrzlý a hladový. Ani jeho žena ho nepostrádala, přestože se ještě nikdy přes noc nikde nezdržel. Vyčítala mu jeho nerozhodnost, váhavost a nedostatek mužnosti. Proto tedy tušil, že má milence. Všechno tomu nasvědčovalo. Ráno dal střelci najevo, že se vzdává a ten kupodivu na něj už nevystřelil, jen ukazoval posunky, aby šel za ním na místo, odkud střílel. On se vztyčenýma rukama nad hlavou vykračuje vstříc za ním a ke svobodě.

Ve 4. povídce Pračka je hlavní postavou žena, manželka doktora Filipa, jenž je popisován jako sobec, lhář a nevěrný muž. S ním má 2 dcery, starší jménem Kobra, obě však povahově po otci. Žena tady přemýšlí nad stereotypním a nudným životem, kde nezná nic než jen praní, vaření a uklízení. Manžel tráví většinu času v práci nebo s cizími ženami. Děj se odehrává v okamžiku, kdy se pokazí ženě pračka a ona zoufalá volá opraváře. S ním odjíždí k němu domů pro náhradní díly. U něj zahlédne na půdě zrcadlo a v něm stín již "mrtvého muže Filipa". I když jí opravář pračku nakonec opravil, netušil, že vytékající narudlá tekutina z pračky není z obarvené ponožky. Tím totiž ona sama zakrývala skutečnost a špatné svědomí, že je to krev z Filipova těla, které skrývala na vlastní půdě v pytli a s myšlenkami, jak se těla zbaví. Podle plánu ho vyhodí z okna chaty do hlubin vod Slapské přehrady.

V 5. povídce Brýle přichází k optikovi do prodejny student matematiky a fyziky Jáchym, aby mu opravili ještě po otci staré brýle bez skel. Trval na jejich opravě a v horším případě na brýlích nových, neboť by bez nich nedokázal číst knihy. Optik se choval zpočátku neochotně. Student se tady setkává ještě s jedním obtloustlým chlapíkem a s hubenou ženou. Optik ho za ní posílá a naznačuje mu, že za skly brýlí schovává jen svou ostýchavost. Hubená žena mu nabízí nejen nové brýle, ale také z něj sňala břímě a omladila svět, stejně jako i předchozím zákazníkům.

V 6. povídce Ostrov mrtvých králů je hlavní postavou Jan, ředitel podniku (2x rozvedený). Ten se po krátké známosti v lázních s Vandou rozhodne s ní odjet na pár dní k moři. Připlouvají na lodi k podivnému ostrovu, který se od ostatních lišil tím, že tam byly jen samé skály anebo louky poseté obrovskými balvany, jež připomínaly hrobky a náhrobní kameny. Na ostrově si připadali jako v jiném světě. Však tam byli sami, tedy kromě lodníka, jenž je tam přivezl a měl je zase po několika strávených dnech odvézt zpět. Za pár dní zjišťují, že tam tak úplně sami nejsou. V jejich srubu se Janovi zjevovala stařena, která neustále čekala na svého syna a nabízela se mu vyložit karty. On zpočátku odmítal. I Vandy mu tady připadala jako vyměněná. I když k němu hořela láskou, odcházela sama často k moři; podezřívána že chodí za lodníkem... Jan tady vzpomíná na své první 2 ženy. Na první, jež mu umřela a na druhou, se kterou měl dceru, ale ta se s ním rozvedla kvůli jinému muži. Jeho velkým přáním bylo, aby svoji dceru ještě ve svém životě někdy potkal. Od těch dob také žádné ženy nemiloval, jen si užíval. A tady se Vandě i Janovi zjevily jeho ženy a setkal se i se svojí dcerou, jak mu samy i karty od stařeny prorokovaly. Na konci přemýšlí nad tím, kam až se může vrátit. Přál si začít svůj život znovu, svrhnout svá břemena, zapomenout na všechno, co se kdy stalo, co kdy udělal.

V sedmé, poslední, povídce Město se vypráví o chemikovi, jenž je právě na služební cestě a cestou zastaví stopařce, kterou si pojmenoval jako "Niniva". Ona s ním cestuje a on ani neví kam a kde má svůj domov. Ví jen, že je studentkou historie, která si cestou fotila zajímavé památky. Avšak cestou potřeboval odstavit auto a zajít s kanystrem na nejbližší stanici pro benzín. Netušil, že se vydává na cestu, na níž bude bojovat s vlastním životem; stopařku nechá čekat u auta - odmítne její pomoc a jde sám. Jako by někdo cizí řídil jeho kroky. Po chvíli padla mlha a on zjistil, že asi zabloudil. Cesta ho vedla po strmých skalách, kde se pod ním rozprostíralo město. Vysílen cestou upustil na skále kanystr do hlubiny. Nic nepoznával ani zpáteční cestou k autu, na kterou se vydal dřív, než měl v plánu. Smířil se s tím, že pokud zabloudil a nenajde cestu zpět, umrzne nebo zemře hlady a žízní. Věřil, že je to jeho osud, aby zemřel sám a opuštěný. Cestou se setkal i tváří v tvář s obrovským kondorem, to už v myšlenkách tušil svůj konec; představoval si, že si na něm smlsne. Nevyhnul se ani bažině, ve které se brodil zbaven sil. A právě ve chvíli, kdy už nečekal nějakou naději na záchranu, uslyšel hlasy. Mlha opadla a on uviděl opět město a maškarní průvod a setkal se i s Ninivou, která na něj stále čekala. I tak mu všechno připadalo nějaké jiné. Za tu chvíli se toho tolik změnilo. Město jako by bylo mrtvé a Niniva si nepamatovala nic, o čem si povídali ještě před cestou pro benzín. Byla to zároveň jedna velká záhada.