Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PŘED ČTENÍM:

Knihu jsem si chtěla už dlouho přečíst, už jako malou mě zaujalo její divadelní zpracování. Líbilo se mi prostředí, ve kterém se odehrává i míchání historických motivů s nadpřirozenými. Od knihy neočekávám přílišnou složitost, předpokládám, že bude především o milostném vztahu.

BĚHEM ČETBY:

Na pláni leželi dva lidé. Icko v růžově zbarveném sněhu byl již mrtev. Oleksa, střelený do prsou, se snažil na rukou pozvednouti.
"Nikolko!... Co jsi mi to udělal, Nikolko?"
"Proč mě nenecháte!?" zařval ještě jednou z lesa Nikolův hlas jako na zlostnou omluvu.

Je to úryvek z útoku Národní gardy na Šuhaje, kdy vcelku bezdůvodně zajali jeho otce a poté útočili na něj.
Na této pasáži mě zaujal popis, jak rychle se dá přijít o život, a jak zbytečně. Překvapil mě zde fakt, že pro mě, jako čtenáře, je těžké rozpoznat, kdo za vraždu nese vinu. Je zde hezky ukázáno, jak se nic nedá soudit jednostranně a že chyba není vždy jen na jedné straně.

Proč se vrátil Nikola Šuhaj do vsi? Proč nechtěl býti lepší než ostatní? Proč schoval pušku někam do oborohu (primitivní přístřeší na čtyřech kůlech), podoben jejich mužům, kteří je tam nechávají v nečinnosti a nestydí se za dětinské řeči, až trochu opadne sníh, že ji vytáhnou a přinesou kance nebo jelena? Proč je nechtěl, ne-li zachránit, mstíti je alespoň?

Je vcelku známé, že lidé v nesnázích, nebo těžkých dobách, hledají nějakou myšlenku, nebo vyšší moc, která by jim život ulehčila. Buď v podobě ideologie, Boha (což se dá také považovat za ideologii), nebo člověka, kterého si nějakým způsobem zvolí za vůdce. Je to nejspíš po staletí se opakující reakce obyčejných lidí, která je nám z našich dějin všem známá. Překvapil mě zde fakt, že si lidé vytvořili svého "vůdce" z člověka, jenž o to nikdy neusiloval, dokonce toho podle mého ani nijak nevyužíval. Je pak zvláštní pozorovat, kam až tento jakýsi vzájemný tlak společenských vrstev, jež působí jak na sebe vzájemně, tak i na Nikolu Šuhaje, může dojít.

A vyrazila. Proletěla mezi četníky, pádila, postřehla za sebou nějaký ruch, nějaké kamení se řítilo, nějaké větve praštěly a pak již nebylo nic, její opánky ji nesly samy, samy přes balvany a vyhýbaly se kamenům, letěly přes kapradí a hnaly se křovím, které jí samo ustupovalo, Bůh země byl s ní, Nikola! Nikola! křičelo v ní cosi, houští se na blesknutí jejího přání stalo řidším, uviděla nad sebou jezero svítící mlhy a stín oborohu v ní: "Nikolkóóó, utíkéj!"

Přišlo mi to jako projev Eržičiny osobnosti. Její charakter se do této chvíle v knize neprojevoval, mohli jsme si ho jen vyčíst mezi řádky, z jejích činů. Je pro mě trochu nepochopitelná.

PO DOČTENÍ:

Příběh začíná na frontě, na níž Nikola se svým kamarádem Němcem a tisíci dalšími muži bojuje za první světové války. Hned v úvodu Nikola s kamarádem dezertují. Při bloudění po lesích narazí na chatrč staré čarodějnice, která je zde nechává přespávat a krmí je. Když se vojáci spustí s jejími dcerami, chce, aby si je vzali a začaruje je zelenou ratolístkou, jež jim zajistí, že se jich nedotkne žádná střela. Ze strachu že by se museli opravdu oženit, ji zabijí a prchnou. Chtějí se vyhnout návratu k vojsku tak, že se postřelí a budou tím neschopni boje - tedy posláni domů. Zjistí ovšem, že je čarodějnice opravdu začarovala. Zhruba po dvou dnech se rozejdou.
Nikola se vrací do své rodné Koločavy za svoji milou Eržikou. Válka ještě neskončila, proto se musí ukrývat v lesích. Poměry v Koločavě i v okolních vesnicích jsou strašné. Nedostatek jídla a peněz sužuje celou Podkarpatskou Rus. Po skončení války se muži vrací domů a oblast místo Němců obsazuje Československo. Pro obyčejné lidi to mnoho změn k dobrému nepřinese.
Nikola začne loupežničit. Stává se symbolem vzdoru proti vrchnosti, bohatým bere a chudým dává. Četníci po něm pátrají, nasazují všechny síly, ale nemůžou ho dopadnout. Vyslýchají rodinu, Eržiku, kamarády, ale všichni mlčí. Postupně problém přerůstá z obyčejného případu k mocenským bojům mezi četnictvem, bohatými Židy i obyčejným lidem.
K Nikolovi se přidává jeho mladší bratr Jura, ze kterého se stává jeho pravá ruka, je však velmi nedůvěřivý ke všem a ke všemu, má horkou hlavu a zabít člověka v podstatě bez záminky pro něho není nic cizího.
Mezitím se do Eržiky zamiluje mladý četník Svozil, což Nikola zjistí a bere to jako Eržičinu zradu. Na Šuhaje je vypsána vysoká odměna. Intriky i strach o vlastní život přiměje dva z Nikolových přátel k jeho vraždě. Umírá na polonině pod ranami seker. Eržika se znovu vdává za Svozila a narodí se jí dcera Anna, která je dcerou Šuhajovou.

HLAVNÍ POSTAVY:

Nikola Šuhaj - loupežník, manžel Eržiky, ikona a legenda obyčejných lidí
Eržika - Nikolova manželka
Abram Beer - židovský obchodník usilující o zatčení Nikoli hlavně kvůli vlastnímu majetkovému zisku; představitel židovské obce
Svozil - amant Eržiky, který o ni usiluje nejdříve z kalkulace, ale posléze se do ní zamiluje

KOMENTÁŘ:

Kniha mě velmi překvapila, její téma se značně lišilo od toho, co jsem očekávala. Nebyl to jen obyčejný příběh, ale i popis společnosti, který je do jisté míry velmi nadčasový. Líbil se mi popis prostředí, hlavně přírody. Byl v něm nezvykle propojen vizuální dojem s myšlenkami. Zaujal mě mnohostranný pohled na věc, ať už z pohledu Abrama Beera, Nikoli, Jury, nebo i jiných. Pomohlo mi to udělat si obrázek o tom, jak se co stalo a proč. V neposlední řadě mě kniha dokázala obohatit o dopadu 1. světové války na celou společnost, na její psychiku.
Trochu mi nevyhovovaly dlouho pasáže týkající se života lidí v Koločavě. Na mě zde bylo příliš mnoho jmen, ve kterých jsem se ztrácela.
Každopádně kniha předčila má očekávání a mám radost, že jsem si ji přečetla.