Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Josef Šafar - otec tří dcer: Etelka, Bálinka a Hanele; nebyl dobrý obchodník, zásadový
Hanele - mladá, nezkušená dívka, chtěla se dostat pryč z Polany
Ivo Karadžič - bohatý, vysoký, hezký muž, velmi miloval Hanele

OBSAH:

Autor zachytil v této povídce Židy žijící v Podkarpatské Rusi v Polaně po první světové válce. Popisuje zde dobu, kdy se Podkarpatská Rus stala součástí Československa. Židé museli maďarské koruny vyměnit za české, ti, kteří to neudělali, mezi nimi i otec Hanele Josef Šafar, přišli na mizinu. Je zde líčena bída a hlad, jediné, co je drželo při životě, byla jejich víra, že se jednou dostanou buď do své zaslíbené země-Palestiny, nebo že přijde Mesiáš. Proto zde založili chaluku, židovské nacionalistické hnutí podporující samostatný židovský stát. Členkou tohoto hnutí byla i Hanele, do které se zamiloval místní mladík Šlojme a chtěl si ji vzít. Hanele však Šlojmeho nechtěla.
V Ostravě se zakládala nová hachšara, která členům slibovala snadnou cestu do Palestiny, vysněné země všech Židů. Hanele se tam toužila dostat. Na schůzi byla Hanele schválena jako vyhovující a odešla tedy do Ostravy. Byla ráda, že je pryč z nudné a prázdné Polany, a také že nemusí čelit nátlaku Šlojmeho. V Ostravě se jí moc líbilo, začala pracovat v továrně a spolupracovnice jí začaly říkat Hanko. Seznámila se zde s Ivem Karadžičem (vlastním jménem Izák Kohn), s dvaatřicetiletým obchodníkem. Po několika schůzkách se jí svěřil, že už není Žid. V první chvíli byla zmatena, ale díky lásce k němu byla ochotna se své židovské víry zřeknout. Ivo jel požádat otce Hanky o ruku. Hanka jela s Ivem zpět do Polany.
V první chvíli byli rodiče šťastni, že Ivo nechce věno, ovšem když se dozvěděli, že není Žid, nechtěli Hanku Ivovi dát. Po všech možných útrapách, kdy se celá vesnice vzbouřila proti Ivovi, že mu Hanku nevydají, přišli četníci, rozehnali dav a Ivo si Hanku odvádí do Ostravy.
Od té doby byly Haniny oči smutné, protože se zřekla své víry a opustila dosavadní způsob života.

VLASTNÍ NÁZOR:

Povídka mě moc zaujala. Dozvěděla jsem se zajímavé věci o židovském myšlení a zvycích. Uvědomila jsem si, že Židé na rozdíl od křesťanů stále čekají na příchod Ježíše Krista. Z této knihy jsem pochopila, kam až může vést ortodoxní víra Židů a že Židé si myslí, že jsou něco víc než ostatní lidé, protože oni jsou prý tím národem vyvoleným Bohem.

CITÁT Z KNIHY:

"Znáte přece poučnou talmudskou povídku Pinchesa Jakuboviče o rabim na rozcestí! Šel moudrý rabi cestou. Dohonil ho na voze muž goj (bezvěrec) a vyzval ho, aby si přisedl. Jeli v dobré vůli spolu až dospěli na rozcestí. A tam visel ten, nu ten na tom dřevě, však už víte, jak bývá na rozcestích. Goj nepozdravil. "Proč jsi nesmekl klobouk?" otázal se za chvíli rabi. "Proč bych smekal? Zasmál se muž. "V nic nevěřím." "Pak zastav, prosím, a já slezu," řekl rabi. "Mohl jsem jeti s člověkem jiného náboženství, ale s člověkem bez víry se cestovati bojím, poněvadž ten jest schopen všeho."