Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1977 (2. vydání tamtéž). Počet stran: 420.

OBSAH:

Dílo se skládá ze tří povídek, věnovaných životu tuláků.

Joska, Forko a Paulína

Joska Stárků byl právě propuštěn z vězení, kde byl trestán za tuláctví. Toulá se po vesnici a shání něco k jídlu. V hospodě najde svého staršího kolegu Forka, jenž mu sděluje, že má "dobrý obchod".

Najedený Joska odchází na noc do lesa. Potká tulačku Paulínu a rozhodne se strávit s ní noc v nedalekém stohu. Brzy se ale se svou družkou pohádá a opustí ji. Ve tmě spatří Forka, jak se plíží. Důkladně ho nejdříve postraší a pak spolu vyberou holubník opuštěného domu.

Na zpáteční cestě je dopadne četník a jen taktak se jim podaří utéci.

Forko se sluní na břehu Jizery a naslouchá jejímu zpěvu. Je mu dobře na svobodě...

Žak (nebo též Bratr Žak)

Duší potulné komediantské společnosti, kterou tvoří otec, dcera a dva synové, je starší syn Žak. Kdysi prošel pěkný kus světa a naučil se akrobatickým kouskům, ale rovněž nenávisti k šosácké společnosti, jež umělci jeho druhu pohrdá.
Mladší syn Fricek je jeho učenlivým žákem - odnesl si i kus jeho trpkosti a hrdosti.

Jednou při představení střelil po Frickovi jakýsi venkovský hoch žaludem. Fricek ztropí výtržnost, za což ho otec nemilosrdně zbije. Fricek přísahá pomstu tomu klukovi - Josefu Havránkovi.

Jednoho dne dostane Žak pozvání od majitelky většího podniku, ve kterém byli kdysi dočasně zaměstnáni, aby přišel smluvit podmínky trvalého přijetí. Od té doby Žak zmizel a nikdo jej už nikdy neviděl...

Jejich umělecká i mravní úroveň po jeho odchodu stále klesá. Po otcově smrti nakonec začnou Fricek se sestrou Olgou žebrat.

Fricek jednou potká v lese Josefa Havránka. Stará zášť se v něm znovu ozvala a Fricek ubil svého soka kamenem. Byl zatčen a čeká na rozsudek...

Rasík a pes

Rasík se svou ženou a vozíkem putují od vsi ke vsi. Živí se prodejem řemínků, ale hlavně masem mršin, psů a jiných nemocných zvířat.

Jednou ho pro zábavu postřelí jakýsi bohatý lovec - za jeho bolest se mu odmění královsky: šedesáti korunami a dogou, jež byla postrachem celého okolí.
Rasík dogu brzy zkrotí a zapřáhne do svého vozíku. Často si pak na ní chladí svůj vztek, jako by si tím hojil rány, jež dostal jinde.

Když mu zemře manželka, farář i starosta ji odmítnou pohřbít a Rasíkovi nezbude, než aby ji sám zakopal v lese. Vidí, že jediným jeho druhem je nyní pes a chce se s ním usmířit. Jenže ten už nevěří jeho přátelství. A tak "proti sobě soptí dva pominutí dravci...řvou zvířecí bolestí a hrůzou."

Zde skončilo lidství a i duše bídou zemřela...