Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dva přátelé
Mladý muž Boris Andrejič Vjazovnin přijel na svůj rodný statek ve středním Rusku a rozhodl se zde hospodařit. Našel ho v dost zuboženém stavu. Nechal opravit, co bylo nutné a sám se zabydlel ve třech pokojích. Často ho navštěvoval jeho nejlepší přítel Petr Vasiljič. Jednoho dne se Boris Andrejič zmínil, že by se rád oženil. Petr Vasiljič byl překvapen, ale slíbil, že mu najde nevěstu. Ještě ten den jeli na usedlost k Sofii Kyrilovně Zadněprovské. Strávili zde celé odpoledne. Borisi Andrijiči se žena líbila, ale jeho přítel mu radil, že se k němu nehodí, ale že mu najde jinou. Další den se vydali na návštěvu k Tichodujevům. Byla to velevážená rodina. Manželé měli dvě dcery Pelegaju a Emerencii. Ale ani jedna z nich se Petru Vasiljiči nezdála pro Borise Andrejiče ta pravá. Na poslední návštěvu jeli k moc milé a krásné, ale prosté ženě Věrušce Barsukovovové. Její otec byl velký podivín. Nechodil ven a skoro vůbec nemluvil. Borisi Andrejiči se Věruška moc líbila a i přes vymlouvání jeho přítele ji začal navštěvovat častěji. Zanedlouho se do ní zamiloval a požádal ji o ruku. Věruška i její otec se sňatkem souhlasili. Po svatbě se Věruška přistěhovala na statek k Borisi Andrejiči. Zpočátku šlo všechno nádherně. I když Boris Andrejič svou ženu miloval, zanedlouho se po jejím boku začal nudit. Rozhodl se, že bude ještě nějaký čas cestovat, než se definitivně usadí. Navštívil několik zemí. V jednom pařížském podniku byl po bezvýznamném konfliktu vyzván francouzským důstojníkem k souboji. Boris Andrejič byl zastřelen a přes vyslanectví se tato zpráva dostala do Ruska. Věruška žila sama na statku se vzpomínkou na Borise Andrejiče, navštěvovaná blízkým přítelem Petrem Vasiljičem.

Dostaveníčko
Pozorovatel, který tento příběh vypráví, potkal v parku mladou venkovskou dívku Akulinu. Všiml si, že pláče a na někoho čeká. Za chvíli k ní přišel vkusně oblečený mladý muž. Byl to zhýčkaný komorník mladého bohatého pána, který se jmenoval Viktor Alexandryč. Dívka byla do komorníka velmi zamilovaná a chtěla se s ním rozloučit ještě než odjede na cesty se svým pánem. Viktor dívku přesvědčoval, že ji miluje a že na ni nezapomene. Avšak pozorovatel z jeho chováni a řeči poznal, že Akulinu nemiluje. Akulina se zbytečně trápila pro člověka, který její lásku neopětuje. Pozorovatel ještě dlouho ze své hlavy nemohl vymazat obraz ubohé Akuliny.

První láska
Několik přátel se odpoledne bavilo vyprávěním o svých prvních láskách. Všichni tvrdili, že na jejich láskách nebylo nic zajímavého. Až na Vladimíra Petroviče, který slíbil, že vše o své první lásce zapíše a co nejdříve všem přečte... V létě, když mu bylo 16 let, si jeho rodiče najali vilku u Kalužné brány. Jinak bydlel v Moskvě. Matka byla o deset let starší než otec, který si ji vzal jen z vypočítavosti. Moc si spolu proto nerozuměli. Vladimír Petrovič si rád četl, procházel se a někdy jezdil s otcem na koni. Jednoho dne se do vedlejší vilky přistěhovala nepříliš bohatá kněžna Zasekinová. Při svých toulkách Vladimír potkal mladou krásnou dívku obklopenou čtyřmi muži. Když na něj jeden z mužů zavolal, lekl se a utekl. Věděl, že to musí být dívka ze sousední vily a chtěl se s ní seznámit. Druhý den přišel Vladimírově matce dopis od kněžny s prosbou, zda by ji mohla navštívit. Matka poslala Vladimíra za kněžnou se souhlasnou odpovědí. Ta ho pozvala dál a představila mu svou jednadvacetiletou dceru Zinaidu Alexandrovnu. Vladimír začal Zinaidu navštěvovat častěji. Stali se z nich dobří přátelé. O Zinaidu se ucházelo několik mužů, ale ona všechny odmítala. Vladimír se do ní časem zamiloval, ale vzhledem k jeho věku láska nebyla opětována. Zinaida ho měla ráda jako mladšího bratra. Vladimírovi se zdála čím dál víc smutnější. Svěřila se mu, že je velmi zamilovaná, ale neprozradila do koho. Jednou v noci se rozhodl, že Zinaidu bude sledovat. Schoval se za křoví, kde vyčkával. Ze tmy se vynořily dvě postavy jedoucí na koni. Uviděl Zinaidu se svým otcem. Nemohl tomu uvěřit, ale nikomu nic neřekl. Jeho matka se to ale časem dozvěděla. Nevěru svého manžela nehodlala trpět a trvala na tom, že se musí přestěhovat zpět do města. Vladimír se smířil s tím, že Zinaidu už nikdy neuvidí. Zanedlouho se se svým otcem vydal na projížďku. Sesedli z koně a otec mu přikázal, ať na něj počká a odešel. Vladimír byl ale zvědavý a otce sledoval. Otec se zastavil u okna jednoho domu. Za záclonou seděla žena, ve které Vladimír poznal Zinaidu. Sice neslyšel, co si říkají, ale viděl, že otec Zinaidu k něčemu přemlouvá. Ta však odmítala. Najednou viděl něco, co nemohl pochopit. Otec zvedl bičík a švihl Zinaidu po ruce. Vzápětí otevřel dveře a vešel do domu. Vladimír utíkal zpět a čekal, než se jeho otec vrátil.
V noci přemýšlel a říkal si, že Zinaida musí jeho otce opravdu milovat, když snesla takovou ránu a nic neudělala. Vladimír byl o dva měsíce později přijat na univerzitu. Jeho otec za půl roku zemřel. Za čtyři roky, když Vladimír dokončil univerzitu, potkal v divadle jednoho z nápadníků Zinaidy. Ten mu řekl, že se vdala, čeká dítě a bude určitě ráda, když ji navštíví. Vladimír se odhodlal k návštěvě až za dva týdny a dozvěděl se, že Zinaida před několika dny zemřela po porodu.

Čtenářský deník	-	Asja
	-	Dva přátelé a jiné povídky
	-	Jarní vody
	-	Lovcovy zápisky
	-	Milostný kruh
	-	Otcové a děti
	-	První láska a jiné povídky, První láska a jiné povídky (2)

Čítanka	-	Malinová voda (Lovcovy zápisky)
	-	Otcové a děti