První povídka této knihy, "Asja", vypráví příběh odehrávající se v německém Porýní. Mladá, krásná a něžná dívka Anna Nikolajevna přijela se svým nevlastním bratrem Gaginem na stáž do Německa. Oba se tem jednoho večera seznámili na komersu, což je slavnost studentů, s jedním ruským mladíkem N.N. a stali se jeho přáteli. Dlouho se vzájemně navštěvovali a Asja si po nějaké době uvědomila, že jejich nového přítele miluje. On se do ní také zamiloval, ale bál se Asjinýho temperamentu i její záhadné povahy. Asja se zcela oddala svému citu a lásce a jednoho večera se se vším svěřila svému bratrovi Gaginovi. On tedy zašel za svým přítelem N.N. a všechno mu řekl, mj. mu také nabídnul sňatek s Asjou. N. se rozmýšlel a žádal trochu času, než odpoví. Asja s Gaginem se domnívali, že N. nabídku odmítne, a tak se druhý den brzy ráno odstěhovali zpátky do Ruska. N. se rozhodl, že se chce stát Asjiným mužem, ale přišel s odpovědí pozdě. Už nikdy se s Asjou nesetkal a zlomilo mu to srdce...
Druhý příběh, "První láska", vypráví o lásce mladého hraběte Vladimíra Petroviče k o celých pět let starší jednadvacetileté chudé komtese Zinaidě Alexandrovně, která se se svou matkou přistěhovala do podnájmu k Vladimírovým rodičům. Zinaida byla krásná, půvabná a měla spoustu ctitelů, ale jenom si z nich tropila legraci. Nakonec se zamilovala do otce mladého Vladimíra a po skandále, kdy jejich vztah vyšel najevo, se obě rodiny odstěhovaly daleko od sebe. Milenci se však spolu tajně scházeli dál a Vladimír se po smrti otce chystal Zinaidu, v té době už vdanou, navštívit. Ale přišel pozdě. Jeho první láska, jak se dozvěděl od služebné, zemřela před čtyřmi dny při porodu. A tak už ji nikdy nespatřil...
A poslední povídka, "Faust", je psaná formou devíti dopisů Pavla Alexandroviče B. svému nejmilejšímu příteli Semjonovi Nikolajeviči V.; Alexandrovič se vrátil po devíti letech do svého rodného kraje, kde se také se také znovu setkal se svou dávnou láskou z mládí, Věrou Nikolajevnou, která už byla tou dobou vdaná, bylo jí 28 let, ale byla stále krásná a půvabná jako kdysi. Věra měla velice zvláštní matku, paní Jelcovovou, která ji celý život vedla k pravdě a mj. jí také zakazovala číst básně a romány, protože to byla "smyšlená literatura a jen hloupé lži". Alexander si s sebou jednoho letního dne vzal na procházku s Věrou svou nejoblíbenější knihu, Fausta od Johanna Wolfganga von Goethe, a z něj jí předčítal. I ona propadla kouzlu literatury a Alexandrovič zjistil, že se do ní znovu bláznivě zamiloval. Věra mu také vyznala lásku a když se na jedné večerní procházce políbili, zjevila se Věře její zesnulá matka. Ten polibek byl první a zároveň poslední, jaký mohla Alexandroviči kdy dát, protože onemocněla a po dvou týdnech zemřela. Její matka si ji vzala k sobě do hrobu...
VLASTNÍ NÁZOR:
Na Turgeněvových povídkách se mi líbí propracovanost děje a skvělé charakterové popisy vystupujících postav. Zvláštní je, že se ve všech jeho dílech objevuje minimálně jedna "tajemná" postava, u níž autor neuvede její jméno. V této knize se mi nejvíc líbila povídka "Asja". Zaujal mě také autorův nápad převyprávět v povídce "Faust" celý příběh formou dopisů, protože to tak bylo poutavé a čtenář mohl nabýt dojmu, jakoby Alexandrovič psal přímo jemu a ne svému příteli Semjonovi.