Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Jsem bulimička

Martina je hrdinkou posledního dílu volné trilogie Holky na vodítku. Její problém s poruchou příjmu potravy začíná ještě na základní škole. I ona nakonec končí v bezděkovské léčebně a vede si psychoterapeutický deník. Jako jediná z hlavních hrdinek svou zpověď píše formou dopisů. Všechny jsou "adresovány" jediné osobě, její mámě. Během svého psaní prochází všemi stádii svého vztahu k mámě - od lásky malé holčičky až k hlubokému opovržení nad člověkem bez vůle.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2018 (3. vydání). Počet stran: 127. ISBN: 978-80-00-05160-4.

HLAVNÍ POSTAVY:

Martina - zodpovědná, obětavá
babička - milá, pomáhající
máma - přísná, nevnímající

OBSAH:

Příběh o dívce Martině, která se dostala do psychiatrické léčebny kvůli problému s příjmem potravy, je vyprávěn zajímavým způsobem: prolíná se děj z minulosti a přítomnosti.

Martina žije se svou mámou, otec je opustil, když byla ještě malá. Máma se dlouho snažila někoho opět najít, ale pokaždé to dlouho nevydrželo. Myslela si, že je to kvůli její nadváze. Právě proto nechtěla, aby Martina jedla sladké, aby také neztloustla jako ona. Toto zakazování sladkého Martinu lákalo k tomu, aby tajně jedla sladké mnohem víc, a proto ztloustla.
Po jednom z máminých rozchodů se nakonec máma zamkla v ložnici. Martina vylezla na balkon, okno do zamčené ložnice rozbila a našla tam svou mámu ležet na posteli s prášky, tak zavolala sanitku.
Hned jakmile se máma vrátila z nemocnice, Martina opět zhubla. Dál jídlo začala odmítat, tajně vyhazovat. Došlo to tak daleko, že Martinu odvezli do nemocnice.
Když se vrátila, začala máma víc hlídat, jestli Martina jí. Ona ale jídlo, co snědla, schválně chodila vyzvracet. Jak zvracela víc a častěji, její chuť k jídlu také sílila, protože věděla, že tímto způsobem nemůže ztloustnout. Stala se závislou na jídle, což ji přivedlo do bezděkovské léčebny.

Přítomnost se odehrává v léčebně. Tam se se svým problémem snaží bojovat, ale moc jí to nejde. Občas si povídá s Ester a Alicí, ale oni si do ní občas rýpnou. Později se zamiluje do praktikanta v léčebně, do Michala. Kvůli němu se pokusí víc s jedením a zvracením bojovat, aby se mu líbila. Podívat se na sebe sama jeho očima jí moc pomohlo a Michal s Martinou se sblížili. Díky němu se jí povedlo nezvracet a normálně jíst už měsíc, a tak jí Michal přichystal překvapení.

Překvapení od Michala čekalo venku. Z auta vystoupil Michal a přivezl s sebou mámu a babičku, která Martina neviděla už hrozně dlouho.

CITÁT Z KNIHY:

"Já nikam nepůjdu! Mami, ať mě tu nechaj! Prosím tě, maminko!"

NÁZOR NA KNIHU:

Kniha se mi moc líbila, způsob vyprávění mi přišel zajímavý. Knihu jsem začala číst, začetla se a už jsem byla skoro na konci. Doporučila bych ji lidem, které zajímají příběhy o "mentálních" a psychických problémech.