Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Jsem bulimička

Třetí kniha z volné trilogie Holky na vodítku vypráví o Martině, která onemocní anorexií a posléze bulimií.
Martina vyrůstá pouze se svou zamindrákovanou matkou. Ta dceři zpočátku zakazuje vše sladké a nutí ji, aby si hlídala váhu. Jednoho dne se situace obrátí a obě začnou jíst to, co si do té doby zakazovaly a samozřejmě obě tloustnou. Matka řeší problémy se svými partnery a veškeré neúspěchy svádí na svoji tloušťku, omezit jídlo však nedokáže. Martina nechce být jako matka, začne držet dietu a hubnout a končí v psychoterapeutické léčebně.
I tentokrát je příběh popisován ve dvou rovinách - na jedné straně současnost odehrávající se v léčebně, na straně druhé minulost, o níž se dočítáme z Martinina deníku.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2007 (2. vydání). Ilustroval Jozef Gertli Danglár. Počet stran: 127. ISBN: 978-80-00-01951-2.

OBSAH:

Martina je bulimička. Jako ostatní je vyzvána, aby si vedla psychoterapeutický deník. Martina poslechne, v deníku jakoby hovoří k matce, která ji nejvíc poznamenala. A vzpomíná.

Jejím zápisům chybí jakákoliv vůle si pomoci, Martina nechápe, proč by měla - své tělo si přece může ovládat sama. Deník je svědectvím vztahu k matce - opovržení, zklamání a nedůvěra, to jsou pocity, jež se při vzpomínkách vynořují. Tehdy měla ještě mámu ráda. Máma se vždy pohybovala mezi extrémy - protože byla silná, držela drastické diety a hledala si muže. Když se s ní muži rozešli, utápěla se v sebelítosti a cpala se k prasknutí. Martinu nutila držet krok - jako malá zažila období, kdy jí matka odmítala dopřát cokoliv sladkého, i spolužáci se jí proto smáli. Později zas s matkou mlsaly tak, že přibrala i ona.

Nejhůře vzpomíná na období, kdy si máma přivedla domů Richarda. Musela dospělým vařit, poslouchat oplzlé pivní řeči, když musela pro pivo, dokonce i doma si vyslechla několik takových narážek na svá prsa a postavu, Richard ji dokonce štípl či poplácal po zadku. Vůle zhubnout se v Martině objevila asi v této době, poslední kapkou byl mámin pokus o sebevraždu, když ji Ríšánek opustil pro jinou. Martina musela tehdy přelézt z okna na balkón a rozbít sklo, zavolat záchranku a čekat...

V té době se jí ujala babička, racionální a dobrá žena. Martina ze stresu příliš nejedla. A hubla. Pocit, že může ovládat své tělo, se jí líbil. Bude štíhlá - opakem své matky, nebude muset poslouchat sexuální narážky na svá prsa... Pomalu si pěstovala anorexii. Tajně plivala sousta, vynášela jídlo ven, lhala. Hubla o to více, že si její nevšímavá matka hleděla spíš svého, když se po návratu z nemocnice nepřinutila spravit životosprávu. Martina začala být drzá a mámou pohrdala. Když se problém s příjmem potravy náhodou provalil, byla už Martina na pokraji života a smrti. V nemocnici zahájili nitrožilní výživu a strašili ji i smrtí. Jejímu rozumu však poručit neuměli, přestože jiné děvče tady skutečně zemřelo (jedno z deseti). Martina tu okoukala jiný trik - jídlo může vyzvracet, pak nepřibere.

Když ji propouštěli, chodila už na střední. Jíst mohla. A jídlo si vychutnávala, když šlo brzy ven z těla... Nesnesla pohled na lahůdku, aniž by ji mohla sníst. Cestou domů nemohla minout žádný obchod, aby si něco k snědku nekoupila. Zažila i ponížení, kdy ji spolužáci sledovali, posmívali se jí a ona ke všemu byla nucena prodat drahou propisku za pár šupů, aby si mohla koupit další svačinu. Stala se závislou na jídle. A to ji dostalo do bezděkovské léčebny...

Text je ve druhé půli tvořen vyprávěním o životě v léčebně, objevují se tu postavy z ostatních dílů Holek na vodítku. Martinu okukuje čichač Honza, ona ale nesnáší ten pocit. Zastání nalézá v Ester a Alici, ale i ty si občas rýpnou. Martině se líbí praktikant Michal a zdá se, že tomu je i naopak. Stydí se před ním za své loupeže v kuchyni a noční zvracení, vždyť se jednou dokonce málem udusila vlastními zvratky. Několikrát prohrává svůj boj a doktor jí vyčítá, že neví, co vlastně chce, že se trestá bezdůvodně, že své jednání nechápe jako smrtelné nebezpečí a závislost. To Michal ji přinutil se zamyslet - a podívat se na sebe jinýma očima. Martina se mu chce líbit a začne bojovat. Ale stydí se za své prohry, za zkažený dech... I to je ale dobrý obrat. Udělá na ni dojem, když ji Michal odveze k zubaři - z terapie ví, že Michal nechce řídit, protože mu táta zemřel při havárii. Jindy pomáhá ona jemu, když sebevrahu Zbyněčkovi podává první pomoc, než přijede doktor. Michal je maličko zasvěcen i do vztahů Martiny s matkou, která za Martinou nikdy nepřijela. Martina si to stejně nepřála. Když už Martina zhruba měsíc jí správně a je jí věnováno sezení, připraví jí dárek - přiváží babičku i mámu za Martinou na návštěvu. Do té doby se neviděly. Vše se obrací k lepšímu...