Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jeníček a Mařenka
Dřevorubec se svou ženou, Jeníčkem a Mařenkou žili na okraji velkého lesa. Neměli co jíst, a tak jednoho dne žena řekla, že odvedou děti do lesa a nechají je tam. Jeníček a Mařenka ale nemohli hladem spát, a proto všechno slyšeli. Jeníček vylezl ven a nasbíral křemínky. Když je otec vedl do lesa, Jeníček trousil cestou křemínky a pak našli cestu domů. Rodiče měli radost, že se jim děti vrátily. Když však byla jejich nouze zase k nevydržení, zavedli děti opět do lesa. Jeníček neměl čas nasbírat opět křemínky, a proto trousil cestou kousky chleba, ale ptáčci je sezobali. Děti bloudily lesem a narazily na chaloupku, jež byla celá z perníku. Těšily se, že se nají. Jak Jeníček utrhl perník, ozvalo se z chaloupky: "Perníčku, perníčku, kdo tě loupe z mého domečku?" Děti začaly volat: "To vítr, větříček, nebeský synáček..." a jedli dál. Dveře se otevřely a z nich vyšla stařena a byla to zlá čarodějnice. Zavřela Jeníčka do chlívku a Mařenka musela tvrdě pracovat. Ježibaba zkoušela, jak Jeníček tloustne, ale on jí místo prstíčku ukazoval kostičku, jelikož byla čarodějnice skoro slepá, nic nepoznala. Jednou jí už došla trpělivost a rozhodla se, že ho stejně sní. Řekla Mařence, aby zkusila, jestli je pec dobře rozpálená, ale ona řekla, že neví, jak se to dělá. Ježibaba strčila hlavu do pece, Mařenka ji postrčila a Ježibaba do ní spadla. S Jeníčkem prohledali chaloupku a našli spoustu perel a drahokamů. Jeníček si jimi naplnil kapsy, Mařenka nabrala do zástěry perník a vydali se domů. Došli k velké vodě, přes kterou je převezla kačenka. Přiběhli domů a otec měl velkou radost, že je vidí. Žena zemřela a on byl sám. Díky pokladům již neměli nikdy nouzi a netrpěli bídou.

Vlk a sedm kůzlátek
Jedna koza měla 7 kůzlátek. Jednou šla obstarat něco k jídlu a řekla jim, že si musí dávat pozor na vlka. Nesmí ho pouštět do domu. Kůzlátka jí to slíbila. Sotva odešla, objevil se vlk. Říkal, že je jejich maminka a chtěl pustit do domu. Kůzlátka poznala podle hlasu, že je to vlk. Vlk sežral křídu a hlas měl docela jasný. Zase chtěl, aby mu kůzlátka otevřela, ale dal své tlapy na okno a kůzlátka poznala, že je to vlk. Vlk si nechal od pekaře natřít tlapy těstem a od mlynáře posypat moukou. Pak kůzlátkům ukázal bílé tlapy a ona mu otevřela. Vlk je sežral, až na nejmenší kůzlátko, které bylo schované v hodinách. Vlk si lehl venku pod strom a usnul. Když se koza vrátila a viděla, co se stalo, běžela ven. Uviděla vlka a že se mu v břiše něco hýbe. Vzala nůžky, jehlu a nit. Rozstřihla mu břicho a z něj vyskákalo 6 kůzlátek. Do břicha mu dali kameny a zašili ho. Schovali se. Vlk se probudil, dostal velkou žízeň. Naklonil se nad studnou, kameny ho stáhly dolů a on se utopil.

Červená karkulka
Žila jedna malá holčička a každý ji měl rád, ale nejvíce babička, jež jí dala čepičku z červeného sametu, které se říkalo karkulka. Holčička od té doby nenosila nic jiného, a tak se jí začalo říkat Červená karkulka. Jednou ji maminka poslala s košíkem s vínem a koláčem za nemocnou babičkou. Nesmí prý scházet z cesty. Babička bydlela daleko v lese. V lese potkala Karkulka vlka, ale ona nevěděla, že je to vlk, a tak se ho nebála. Řekla, že jde k babičce. Ptal se jí, kde bydlí babička a ona mu to řekla. Vlk řekl, že babičce by udělala radost kytice polních květů. Zatímco ona trhala květiny, vlk běžel k chaloupce. Babičce řekl, že je Karkulka, ta mu otevřela a vlk ji sežral. Vzal si její čepec a košili a vlezl do postele. Karkulka přišla a ptala se: "Proč máš tak velké uši?" On na to: "Abych líp slyšela!" Ona: "Proč máš tak velké oči?" On: "Abych líp viděla!" Ona: "Proč máš tak velké ruce?" On: "Abych tě mohla lépe obejmout!" Ona: "A proč máš tak velkou pusu!?" On: "Abych tě mohl lépe spolknout..." Sežral Karkulku a lehl si do postele. Kolem šel myslivec a divil se, že babička tak chrápe, zašel tedy dovnitř a spatřil vlka. Třeba ji může ještě zachránit. Nůžkami rozpáral vlkovi břicho a z něj vyskočila Karkulka a babička. Dali mu do břicha kameny. Vlk se probudil a chtěl utéct, padl na zem a bylo po něm. Babička snědla koláč a napila se vína a hned jí bylo lépe.

Popelka
Byl jeden bohatý muž, žil se svou ženou a měli malou dcerku. Jednou paní onemocněla. Když cítila, že zemře, zavolala dcerku a řekla jí, že až zemře, ať zasadí na jejím hrobě stromek. A když si bude něco přát, vyplní se jí to. Matka zemřela a dcerka udělala to, co jí řekla. Když se stromek zazelenal podruhé, otec se znovu oženil. Nová žena přivedla dvě dcery, které byly pyšné a zlé. Vzaly jí její šaty a daly jí jen starou záplatovanou sukni. Musela těžce pracovat. Spala na popele u kamen. Pořád byla špinavá a všichni jí začali říkat Popelka. Za nějaký čas pořádal král ples. Měl trvat 3 dny a princ si měl vybrat nevěstu. Obě sestry byly pozvané. Macecha vzala velkou mísu s hrachem, aby to všechno vyloupala. Odešly. Popelka loupala, když tu přiletěli holoubci a řekli, že jí pomohou. Za chvíli bylo vše hotové. Zbyl jí tak čas podívat se na ples z holubníku. Druhý den Popelka dostala pytel vikve, kterou měla přebrat. Holoubci jí opět pomohli a zeptali se jí, jestli by chtěla na ples, ať zatřese stromkem na hrobě své matky a přeje si krásné šaty. Popelka to udělala, oblékla si je a šla na zámek. Princ se do ní zamiloval a tancoval jen s ní. Těsně před půlnocí se s ním Popelka rozloučila, odnesla šaty zpět ke stromku a uložila se do popela. Sestry se vrátily a byly mrzuté, že princ tancoval jen s cizí princeznou. Třetí večer sestry vyrazily na ples. Popelka musela přebírat čočku. Holoubci jí zase pomohli. Šla ke stromku pro šaty a holoubci jí varovali, že musí být před půlnocí zpátky. Princ na ni čekal na schodišti a celý večer tančil jen s ní. Hodiny náhle odbily půlnoc a ona si vzpomněla na varování holoubků. Vyběhla rychle ven a ztratila při tom střevíček. S posledním úderem hodin měla na sobě už zase své staré šaty. Princ spěchal za ní a střevíček našel. Příští den dal vyhlásit, že ta, která střevíček obuje, stane se jeho manželkou. Jezdil po celé zemi, ale všem byl malý. Konečně dojel k domu Popelčina otce. Starší sestře se tam nevešla pata, a tak vzala nůž a kus si jí uřízla. Když s ní šel princ bránou, holoubci volali: "Vrkú, vrkú, krev teče ze střevíce, ošidili prince. Moc malý je ten střevíc, nepravou si vede náš pan princ." Princ poznal, že je to pravda. Druhá sestra si uřízla kus palce. Vjížděli k zámku, ale i tentokrát ho holoubci varovali. Už zbývala jen Popelka. Střevíček obula. Princ si ji pozorně prohlédl a poznal, že je to ona! Když projížděli na koni branou, holoubci tentokrát volali: "Vrkú, vrkú, krev ze střevíce už neteče, pravou nevěstu si pan princ veze." Představil ji králi a byla svatba.