Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Romaneta. Pro tisk připravil, doslovem a poznámkami opatřil Karel Krejčí. Ilustroval, obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Ladislav Krám. Vydala Mladá fronta, nakladatelství ČSM, jako svou 1040. publikaci. Edice Národní klasikové, svazek 24. Odpovědná redaktorka Jiřina Fleková. 1. vydání.

DĚJ:

Vypravěč se toulal noční Prahou, až došel na Nový svět. Stanul před hospodou a vhlédl dovnitř. Spatřil potyčku mezi starším vyzáblým mužem, kterému říkali Mamert, a mužem herkulovité postavy jménem Krafta. Mamert překvapivě vedl ve rvačce, která se přesunula až na silnici, kde stál vypravěč. Ten se bál, aby si neublížili, ale ostatní mu řekli, že je to jen hra. Nakonec však seschlý malý mužík utekl a lidé se vrátili do hostince. Jen vypravěč se vydal na další toulky. Šel tím samým směrem jako Mamert a ještě ho uviděl, jak mu na zem padá nějaký papír. Chtěl mu ho vrátit, ale už ho nezahlédl. Proto si papír odnesl domů. Zjistil, že se jedná o supliky neboli písemné prosby a byl překvapen upraveným písmem a vznešeným slohem. Jeho přesvědčení, že každý, kdo si je přečte, jim vyhoví, bylo nesporné. Pod jedním z rukopisů se tyčil Mamertův podpis, a tak usoudil, že Mamert je pokoutným písařem. Chtěl mu supliky vrátit, a tak opět navštívil onu hospodu. Nejprve se tam zahleděl do obrazu tří myslivců, kteří míří zbraní na Roberta Bluma. Hospodský mu vyprávěl, že je jedním z nich, a seznámil ho se svým příběhem vojáka. Když se zmínil, že jeho nadřízeným byl Mamert, host se začal vyptávat a to vzbudilo v hospodském nedůvěru. Písařovu adresu mu neprozradil, a proto nechal host supliky u hospodského společně se svou adresou. Mamertův život však zůstal pro vypravěče záhadou. Za týden se dočkal od vyzáblého staříka děkovného dopisu. Ten v něm ale vzbudil další zájem dozvědět se více o Mamertově osudech, dokonce se mu o něm zdály noční můry. Proto se desátý den od obdržení dopisu rozhodl, že Mamerta navštíví. A tak šel na adresu, která byla zmíněna na konci dopisu. Když se konečně setkal s Mamertem, stál jako opařený, nevěda co říci. Jeho chování by se dalo přirovnat k chování dítěte. Mamert byl ale člověk chytrý a myslil si, že ho sem přivedla jen zvědavost. Mamertovu upřímnost odměnil pak vypravěč svou upřímností. Stařík mu tedy vyprávěl o svém životě - od narození až dosud. Vedl však zcela obyčejný život. Když neměl peníze na další studia, dal se na vojnu a v armádě již zůstal. Když byl podezříván ze spojení s revolucionáři, musel armádu opustit. Vydal se do Prahy, kde se ho ujal Krafta a hostinský. Kraftovi vděčil za život a nyní byl ochoten pro Kraftu i zemřít. Vypravěč se začal zajímat o příčinu oné potyčky mezi Mamertem a Kraftou. Dozvěděl se, že té noci seděl Mamert opuštěn u stolu, vyndal si složený papírek, ve kterém byla rusá kadeř jeho milované. Když chtěl kadeř políbit, Krafta ho uviděl a byl zvědav, co to stařík má. Mamert mu to však nechtěl ukázat. Všechno v Mamertově životě bylo tak obyčejné a prosté, ale pro vypravěče přesto velice zajímavé. Nejvíce ho zaujalo, když Mamertovi před odchodem děkoval za vyprávění a stařík mu odpověděl, že on děkuje, protože ho odtrhl od nejbolestivějších vzpomínek. Vtom otevřel Mamert dveře do vedlejšího pokoje a host spatřil rakev, ve které ležela rusovlasá stařenka. Za to si ho vážil nejvíce. Tak se tedy vypravěč zbavil nočních můr, i když zájmu o Mamertův život ne. Za několik dní přišel k vypravěči hostinský s tím, že churavý Mamert by ho chtěl vidět. Opět se popral s Krajtou, ale tentokrát to bylo vážné. Mamert mu řekl jen pár nesouvislých slov a poté skonal. I jeho poslední slova psaná v dopise, který držel v ruce, byla adresovaná vypravěči, který o něm věděl více než kdokoli jiný, ačkoli vypravěč by rád věděl více. To se ovšem už nedoví...