Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Již jako děti si hráli na zámku Kinských, protože otec jeho přítele tam pracoval jako zahradník. Poté spolu také studovali. Jeho přítel se věnoval jedné z pseudověd (falešných věd) a to eskamotérství, jinak řečeno kouzelnictví, a byl v tom velmi dobrý. Nad jeho kousky zůstával rozum stát. Kupoval si všelijaké knihy o této činnosti a hromadil je spolu s různými aparáty i preparáty v pokoje vypravěče. Věnujíc se tomu stále více, oba studenti propadli, a to se dokonce opakovalo několik let. Pak otec jeho přítele poslal onoho přítele na vojnu. Z bitevního pole však občas posílal dopis vypravěči. Jeho poslední zpráva končila slovy: "Kdybych padl, - netruchli! Sezvi staré naše přátele a připomeňte si mne při plných pohárech!... Vyplníš-li toto mé poslední přání, můžeš býti jist, že tě i potom ještě aspoň jednou - navštívím..." Pak po bitvě u Hradce Králové obdržel dopis od faráře z Nechanic, že nalezli smrtelně raněného vojáka, jehož nejde identifikovat a jenž měl u sebe psaní s vypravěčovou adresou. Rychle se vydal do Nechanic a uviděl přítele pár minut před jeho smrtí. Pak začal opět studovat a až po několika měsících se rozhodl vyplnit jeho poslední přání. Z jejich přátel však na rozloučení nikdo nepřišel. Zkroušen se tedy vypravil z hospody zpět do svého pokoje. V noci najednou někdo zaklepal a ve dveřích se objevil jeho přítel. Nevěděl, jestli sní či bdí. Přítel mu vyprávěl, že byl v zajetí a že si ho při identifikaci spletli s mladíkem, který mu byl velmi podobný. Také mu objasnil, proč se na rozlučku nedostavili jejich přátelé. Bylo to proto, že všichni jsou na zámku Kinských, kde bude přítel pořádat eskamotérské představení. Vypravěč mu tedy přislíbil, že přijde. Když vstoupil na zámek, všechno světlo a veselí, co předtím viděl, jako by zmizelo. Vešel do tajné chodby, ve které dlouho bloudil dokola, protože dveře, kterými přišel, zmizely. Když už se velmi soužil tím, že je uvězněn, dveře se opět objevily a s nimi i celý dav lidí - nejen jejich přátele, ale i lékaři, profesoři, politici, astronomové a další - všichni ze stejného oboru měli vždy svůj stůl. Kouzelnické číslo začalo tím, že se najednou na jevišti ocitla rakev s člověkem, jehož stav lékaři označili za smrt. Mrtvola však najednou vstala a mezi lidmi začal rozruch. V rozruchu také zhasla světla a když se opět rozsvítilo, mrtvola nikde, ba naopak tam stál přítel. Začal svůj projev, ve kterém pokládal za důležité to, že ač se doba mění a říká se, že dochází k pokrokům, tak tyto pokroky nic moc nového nepřináší. Jelikož byli všichni netrpěliví, s jakým kouskem ještě přijde, řekl, že si půjčil Newtonův mozek a na důkaz toho si odkryl svrchní část lebky. Pak je seznámil se svým velkolepým pokusem. Vyrobil přístroj, kterým se dá letět do jakékoli doby a vidět, co se tehdy stalo. Lidé mu moc nevěřili, a tak je vyzval, aby jeden dobrovolník letěl s ním. Nikdo se však nehlásil, a proto se pro cestu rozhodl právě vypravěč. Spolu pak viděli všechny bitvy světa. Když se blížili ke konci, nebo vlastně k začátku světa, protože letěli chronologicky obráceně, přístroj se porouchal a přítel ho donutil vyskočit. V tu chvíli procitl a nad svým ložem uviděl maminku. Vše byl jen sen.