Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bibliografické údaje: Naše vojsko, 1972, 319 stran
Význam: román se stal světovým bestsellerem
Literární druh, žánr: román
Námět: Román se odehrává na konci druhé světové války v zajateckém táboře Čanghi na jižním cípu ostrova Singapuru, kde je uvězněno asi deset tisíc mužů.
Autor se snaží popsat osud člověka, který bojuje se životem.

DĚJ:

Hlavní postava, jistý americký desátník King, by byl v civilu naprosto nenápadný člověk, ale tady v táboře mu nikdo neřekne jinak než Král. Nestudoval žádnou prestižní školu, jeho předností je silný obchodní duch, silná osobnost s pevnými nervy (obchod byl v zajateckém táboře přísně zakázán).
Ve vězení tedy rozjíždí řadu obchodních akcí. Obchoduje s dozorci, s lidmi ve vesnici, ale i se zajatci, kteří mají něco cenného a už to nepotřebují. Díky svému umu byl obdivován, ale i nenáviděn. Měl to, o čem se druhým mohlo jen zdát. Vždy chodil v čistém (druzí byli "trhani", štěstím bylo, když měl někdo boty), netrpěl hladem (každá skupinka čtyř lidí měla nárok na jednu slepici, král měl hned čtyři a jednoho kohouta). Líbilo se mu, když ho někdo obdivoval, za každou poklonu či službu dostal dotyčný odměnu v podobě cigarety nebo vajíčka.
Jednoho dne se seznámil s Petrem Marlowem, britským letcem, který byl sestřelen nad Jávou. Tam také strávil pár šťastných dnů svého života. Zamiloval se do místní dívky a naučil se trochu jejich "hatmatilku" (řeč). Tímto se stal pro Krále potřebným a důležitým, stal se jeho prostředníkem v obchodních jednání s místním obyvatelstvem. Často spolu podnikali výlety do vesnice, kde byli čínští partyzáni (všichni se domnívali, že až nastane okamžik americké invaze na ostrov, bude zajatecký tábor pobyt). Jednání mělo prostou náplň, mělo jít o domluvu, aby byl Král spolu s Petrem zachráněn. Vůdce partyzánů chtěl však jen peníze, tudíž byla noční mise neúspěšná.
Strážní tvoří spolu s poručíkem Greyem záporné postavy. Japonce Král přímo nesnášel, ale Grey byl jeho vlastní člověk, Američan. On jediný se pokoušel Krále dopadnout a vybít si na něm svou závist, že on jediný se má dobře. Přistihnutí při činu by znamenalo vězení a tedy jistou smrt, proto si na něho dával pozor, Královi špehové věděli o veškerém jeho pohybu a Král se nemusel ničeho bát.
Jedním z velikých obchodů bylo prodání prstenu, ze kterého Král profitoval obrovské peníze. Celou částku zahrabal Petr Marlowe neznámo kde za plotem tábora. Jednou, když byl ale Petr na směně v prádelně (v táboře se muselo mimo jiné i pracovat), mu stroj poranil skoro celé tělo, ošklivě mu rozdrásal ruku, která mu začala hnisat a chodit už také moc nemohl. Ale co poklad? Král nesmírně naléhal na Petra, ať pro něho jde; pochroumaný Petr nakonec svolil, ale při zpáteční cestě se zachytl o dráty od plotu. Král však přišel a odvlekl ho pryč. Odměnou za splněný úkol byla krádež spousty medikamentů z japonského příbytku (penicilin, utišující látky...), Petrova ruka byla zachráněna od amputace a jeho zdraví se celkově zlepšilo. Byl zase zdravý.
Poslední Královou akcí byla krysí farma pod jedním americkým barákem. Začali "pěstovat" krysí maso, které potom prodávali Japoncům za ohromné sumy - ti si mysleli, že je to velice vzácné maso ze zvířete žijícího v lese. Všichni z tohoto nápadu profitovali a měli se dobře.
Totální zlom přichází v době americké invaze (po vybuchnutí atomových bomb a následné japonské kapitulaci), nestalo se to, čeho se všichni báli. Japoncům byli zajatci ukradení, nechali je na pokoji, ale v táboře došlo k razantním změnám, co se týče vůdčího postavení. Bývalí generálové si okamžitě vzpomněli na svou hodnost a postavení. Král se stal zase jenom obyčejným článkem v běžící armádní mašinérii. Někdejší jeho přátelé se na něj "vykašlali", odkryli svou pravou tvář, která byla plná nenávisti a odporu. Teď už byl pro ně neškodný, tak proč se k němu neotočit zády.
Tábor se rozdělil na tři skupiny (podle místa deportace) - na Angličany, Američany a Australany. Nebylo možné proniknout na chvíli do jiné skupiny, tak jak se o to pokoušel Petr, aby dokázal Králi, že on je jeho stálým přítelem, jediný, kdo nezapomněl. Král byl zničen lidskou povahou, neviděl nic, ani přátelství, které mu Petr dokazoval. Postupně byli vojáci rozváženi do svých domovů a Král se vrátil na ulici, ze které pocházel.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Vychází z autorových vlastních otřesných zážitků, když byl za války jako příslušník královského dělostřelectva zatčen a strávil tři roky v japonském zajateckém táboře.
Ukázat lidskou slabost. Podobnost lidské rasy s blechami (v případě potřeby se přisát a využívat hostitele).

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

desátník King (Král) - na začátku knihy působí chladným dojmem, ale je to jen zdání, je to člověk, který má srdce. Nikdo to sice po skončení války nechápal, ale díky komu tolik lidí přežilo? Kdo byl jejich ochranou? Kdo rozdával jídlo? Kdo jediný nepodváděl jiné, protože nemusel, protože byl lepší než ostatní?
Petr Marlowe - pravá ruka Krále, jediný kdo ho obdivoval; ne protože mu naplnil ústa, ale protože ho prostě obdivoval.
Poručík Grey - i když je to záporná osoba, mám před ní respekt. Líbí se mi lidé, kteří se neschovávají za přetvářku a říkají svůj názor naplno. Jak Král řekl: "Je to dobrý chlap," vždy hledal jen pravdu a to se mu taky stalo osudným. Při prohlídce kuchyně zjistil, že se kuchaři spolčili a přidali na váhu závaží - každého vojáka tak okrádali o 5 gramů rýže, což jim potom celkově hodilo 5 kg rýže pro své potřeby. Díky tomuto zjištění byl Grey zavražděn.

VLASTNÍ NÁZOR:

Je zvláštní, jaký je minimální rozdíl mezi "bachaři" a vězni, všichni mají všeho stejně, jsou stejně mizerní. Jen Japonci se cítí být něco víc díky mentalitě, díky pocitu, že vyhrají.
Kniha byla naprosto super, zpočátku jsem byla sice na rozpacích, protože autor píše jazykem, který jsem nemohla dlouho překousnout.
Líbila se mi i osoba vypravěče, nikde nemáte napsáno, co je spráné, k čemu se přiklonit. Interpretace je jen na vás. Záleží na čtenáři, jestli bude obdivovat Krále a nebo v něm spatří "vyvrhel" společnosti.

PŘÍNOS DÍLA:

Mám z tohoto díla smíšené pocity, na jednu stanu jsem nadšená ze stylu, jak bylo toto dílo poutavě napsáno, ale také jsem zhnusená lidskou podlostí, krutostí a přetvářkou.
Největší ponaučení je asi takové: člověk má mít vždy přiměřený odstup od ostatních lidí a měl by rozeznávat různé skupiny lidí. Na druhou stranu, když člověk nemá od přírody tento dar, tak je ztracen.

JAZYK:

Spisovnou češtinou mluví jen vypravěč, ale jeho poznámek je v textu tak minimálně, že to ani nepostřehnete. V řeči se objevuje v největší míře hovorová čeština a vulgarismy.

CITÁT Z KNIHY:

Kniha začíná slovy: "Byla kdysi válka, Čangi a vězení v Outram road v Singapuru existují – nebo existovaly. Zbytek této historie je ovšem fikcí a nemá nic společného se skutečnými živými nebo mrtvými osobami." - autor vysvětluje neskutečnost a smyšlenost celého příěhu.

'... "Jak to," zeptal se trpce Grey a závist, vyvolaná prstenem, hodinkami, cigaretami, zápalkami, penězi, v něm najednou začala vřít, "jak to, že vy máte tolik, a my ostatní nic?"
"Nevím, pane. Asi mám kliku."
"Kde jste sebral ty peníze?"
"Hraju pane." Král byl vždycky zdvořilý. Důstojníkům vždycky říkal "pane" a zdravil je podle předpisu. Anglické a Australské důstojníky. Ale věděl, jak strašně pohrdá tím "pane" a salutováním. Muž je muž, ať má jakýkoliv původ nebo rodinu nebo hodnost. Když si ho vážíte, říkáme mu "pane". Když ne, tak mu tak neříkáte, a jenom kurvám se to nelíbí. Ať jdou do prdele! ...'

Čtenářský deník

-

Král Krysa, Král Krysa (2), Král Krysa (3), Král Krysa (4), Král Krysa (5), Král Krysa (6), Král Krysa (7)

Čítanka	-	Král Krysa
	-	Šógun: román o Japonsku