Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• sbírka 15-ti realistických povídek z prostředí Joycova rodného Dublinu
• píše o špinavém ubohém Dublinu, který tak moc nenáviděl
• kritika lidí ze spodních vrstev, jejich chudoby a to hlavně duševní, jejich nízké cíle, nevzdělanost, maloměšťáctví a jednoduchost

OBSAH VYBRANÉ POVÍDKY:

Penzion
Pojednává o rodině paní Mooneyové, kterou její manžel bil a byl často opilý, proto se s ním rozešla. Zůstalo jí po něm řeznictví, a protože to byla podnikavá žena, prodala jej a koupila si v Hardwick street penzion. Jejími zákazníky byli varietní artisté, turisti, ale i úředníci z města. Byla to velice rázná žena a nikdo jí neřekl jinak než Milostpaní. Měla syna Jacka, který neměl moc dobrou pověst: často se vracel domů pozdě v noci, obvykle s dívkou lehkých mravů a v bujaré náladě. Paní Mooneyová měla také dceru Polly. Bylo jí právě 19 let, měla blond vlasy a rozhodně nebyla žádný andílek. Jednoho dne se po penzionu roznesla zpráva, že má Polly milostný románek s jedním ze zákazníků. Paní Mooneyová jim nebránila, ale rozhodla se dceřinu pověst očistit jediným možným způsobem. Po výslechu Polly si zavolala pana Doranga, který se s Polly zapletl, aby mu dala návrh, na který ovšem nesměl odpovědět jinak než ano. Pan Dorang chtěl vycouvat, ale bál se své pověsti, práce, o kterou by jistě přišel, rázné paní Mooneyové a také jejího syna Jacka, který jednou slíbil, že každému, kdo se o jeho sestru Polly jen špatně otře, rozbije hubu. Není tedy divu, že souhlasil - co jiného mu také zbývalo.

Pro všechny povídky je typické, že nemají zřetelný konec. Konec je jen naznačen, aby si ho čtenář mohl domyslet. A tak tomu je i u povídky Penzion, kde jen matka, paní Mooneyová, na závěr volá: "Polly, pan Dorang by ti chtěl něco říct!" Čtenář si tak domyslí, že byl pan Dorang donucen požádat Polly o ruku...