Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Barí vyrůstá v doupěti, ale sotva se trochu rozkouká, láká ho to ven. Když mu jsou tři týdny, poprvé se přibatolí ke Kazanovi, který ho láskyplně přijme. Ve stejném dni se Barí poprvé dostane z temnoty domova na světlo světa.

Brzy se toulá po okolí a zkouší lovit. Při jednom takovém dobrodružství však spadne do vody a říčka ho odnese daleko od bezpečí, které představovali jeho rodiče. Sám si moc nedovede poradit, ale přeje mu štěstí. Uloupí kořist malému hranostajovi a později se dostane do kraje, kde je hodně králíku - těmi se tedy nadále živí.

Teď přijde čas představit další postavu - lovce Pierrota. Je to poloviční Francouz, který se oženil s dcerou náčelníka kmene Krí - Wyolou. Jeho milovanou ženu mu ale vzaly neštovice a zůstala mu po ní jenom dcerka Nepísi - Vrbka - které nyní bylo šestnáct let a už proslula svou krásou.

Pierrot s dcerou jdou na lov a narazí na Barího. Nepísi po něm vystřelí a trefí ho do nohy. Barí se přesto z rány zotaví a putuje dál lesem. Dojde až k vývratu, kde se kdysi narodil, ale Kazan se Šedkou už tam nejsou - zato najde velkou kolonii bobrů. Nikdo z nich se ale s Barím nechce kamarádit, proto pokračuje dál.
Narazí u řeky na velkého medvěda a zjistí, že se může velmi dobře uživit na zbytcích, které po sobě medvěd vždy zanechá. Asi po týdnu znovu narazí na Pierrota s Nepísi, která se pokusí ho chytit. V jednu chvíli už ho má v náruči, ale Barí (aniž by jí ublížil) se vykroutí a uteče. Lidé ho dál pronásledují, do cesty se jim ale připlete medvěd, kterého Pierrot zastřelí.

Barí je schovaný pod velkým balvanem a Nepísi ho tam objeví. Snaží se ho vytáhnout, ale vchod je pro ni příliš úzký, a proto odstraní jeden z podpěrných kamenů, aby se dostala dál. Masa kamene začne klesat a Nepísi uvězní, Barí uteče. Pierrot dceru včas zachrání, přesto je otřesen z toho, jak blízko měla ke smrti.

Barí se znovu vrátí k bobřímu jezeru a nějakou dobu tam zůstane. Bobři poznají, že jim nijak neublíží, a proto si ho víceméně nevšímají. Svým způsobem se Barí dokonce sblíží s jedním malým bobříkem - Umiskem. Své přátelství stvrdí tím, že Umiska zachrání před liškou.

Do děje vstupuje Bush McTaggart, jednatel jedné ze stanic v divočině. K němu lovci dovážejí kožešiny, aby za ně získávali nezbytné zásoby a peníze. Je to však krutý a arogantní člověk, zvyklý dostat vše, co chce. A právě teď začal převelice toužit po Pierrotově krásné dceři. Dokonce mu nabídl, že se s ní ožení a Pierrotovy kožešiny odkoupí za mnohem výhodnější cenu. Pierrot však zůstane jako opařený, neřekne nic, a proto McTaggart přemýšlí o tom, že by ho někde v divočině zastřelil, aby měl cestu k Nepísi volnou.

Pierrot řekne Nepísi o McTaggartově zájmu o ni a připojí k tomu, že by ji raději viděl mrtvou, než provdanou za takového člověka.

McTaggart je na cestě za Pierrotem, aby od něj získal konečnou odpověď ohledně Nepísi. Do jednoho z ok, které nastražil na zajíce, se však chytne Barí. Když ho McTaggart najde, rozhodne se, že ho vezme s sebou jako dar pro Nepísi.

Když McTaggart dorazí a Nepísi zpozoruje Barího, vytrhne mu ho a svého rozčarovaného nápadníka nechá s otcem. Zjistí, že Barí je celý potlučený, ale u ní se chová klidně. Ve chvíli, kdy se objeví McTaggart, klid skončí a Barí se mu zakousne do nohy. Nepísi pak štěně chrání před McTaggartovým hněvem.

Pierrot na Nepísino přání nedá McTaggarotvi jasnou odpověď, ale pošle ho za dcerou, která ho za sebou vábí až k útesu nad její oblíbenou tůní. Jako odpověď pak svého svůdce shodí ze skály do hluboké vody.

Nepísi nečekala, až se McTaggart vyhrabe z vody a rozběhla se zpět ke srubu. Tam popadne Barího a běží se s ním ukrýt do lesa, kde má postavený provizorní vigvam. K večeru je vyhledá Pierrot a donese zprávu o tom, že McTaggart má z Barího kousnutí otravu krve a že s ním pojede někam, kde se mu dostane lékařského ošetření.

Druhý den se Nepísi vrátí s Barím do srubu a nenajde tam už ani otce, ani McTaggarta. Pierre se vrátil a přivezl s sebou spoustu darů pro dceru, které se blížily sedmnácté narozeniny. Nepísi si ušila nové krásné šaty, v nichž ji - krásnou jako nikdy - vyfotografoval projíždějící zeměměřič.

Barí žije spokojeně ve srubu a Pierrot si dělá naděje, že by z něho mohl být jednou dobrý saňový pes. McTaggart na otravu krve málem zemřel, ale potom přišla zpráva, že se začíná zotavovat. Pierrot chce poslat Nepísi do školy, aby ji dostal od McTaggarta pryč, ale ona odmítne.

Zeměměřič nechá Nepísinu fotku na stanici McTaggartovi, aby ji Pierrotovi doručil, aniž by tušil, komu takový úkol vlastně svěřil.

Pierrot nakonec rozhodne, že z Barího saňový pes nebude. Chce, aby si zachoval svou divokou povahu a aby tak mohl lépe ochránit jeho milovanou Nepísi.

Přichází zima a z lesa se ozývají vlci. Vrbka pustí Barího, aby se k nim připojil. Je přesvědčená, že se k ní zase vrátí. Barí se v lese potká s vlčicí Maháganou, ta o něj však jeví zájem jen do té chvíle, než měsíční světlo ukáže, že Barí má černou barvu. Oba se připojí ke štvanici, když jim ale sob unikne, obrátí vlci pozornost k Barímu. Napadne ho velký vlk a pak se přidá i zbytek smečky. Barímu zachrání život jedině to, že se propadne podemletý břeh a on může vlkům uniknout přes vodu.

Po třech dnech se Barí dopotácí zpět k Nepísi, která ho ošetří a uloží u sebe. Jakmile se Barí vzpamatuje, přilne k dívce ještě víc než dřív a nehne se od ní na krok.

Nepísi se s otcem učí klást pasti a chystat návnady. Denně někdy urazí i čtyřicet kilometrů, ale po čase si i na takovou vzdálenost zvykne. Barí chodí samozřejmě s nimi a dokonce nosí na zádech malé torny, které mu Nepísi upletla.

Jednou se vrátí z obchůzky a u srubu objeví stopy sněžnic, o nichž usoudí, že je tam musel zanechat McTaggart. Tentokrát se ale mýlí, protože se ukáže Pierrotův známý DeBar, jenž přináší od jednatele nabídku. Pierrot má jet pomoct na stanici, protože McTaggart někam odjíždí. DeBar veze zpátky kladnou odpověď.

McTaggart má plán, že zatímco bude Pierrot na stanici, on sám si dojde pro Nepísi. Dorazí do srubu zrovna ve chvíli, kdy je dívka ve svých nejkrásnějších šatech a zkouší si vykouzlit francouzský účes. Barí se pokusí svou paní bránit, ale jednatel po něm střelí z pistole, takže padne okamžitě na zem. McTaggart se pokouší dívku získat násilím, když se objeví Pierrot.
Nepísin otec prokoukl McTaggartovy plány, a proto se vrátil. Oba muži se na sebe vrhnou a Pierrot McTaggarta škrtí. Nepísi mezitím jako omámená zjistí, že Barí není mrtvý. McTaggartovi se podaří vylovit pistoli a v boji Pierrota zastřelí.
Barí je sice částečně ochromený, přesto ale Nepísi poskytne čas k útěku, když se McTaggartovi zakousne do nohy. Nepísi uteče nad soutěsku, pod kterou protéká divoká řeka, McTaggart ji pronásleduje. Než by se dívka nechala dostihnout, skočí raději do ledových, hlubokých vod.
McTaggart se rychle vzpamatuje i z šoku, že způsobil Nepísinu smrt. Vrátí se ke srubu a zakope Pierrotovo tělo a srub zapálí.

Barí mezitím zoufale hledá Nepísi a nemůže pochopit, že se ztratila ve vodě. Potlouká se proto po jejich společných místech v lese a čeká na ni. Celou zimu obchází znovu a znovu lovecké trasy, sruby či lesy, ale Nepísi nepřichází. Na jaře ale už přestal doufat, že by ji kdy znovu spatřil, a proto odešel.

Nějakou dobu opět stráví u bobřího jezera. Teď už je z něj ale statný pes a bobři se mu vyhýbají. Barího zahlédne v lese nějaký lovec, a když ho popisuje na stanici, McTaggart lehce ztuhne.

Barí přijde na McTaggartovu stopu a začne mu vykrádat pasti. Jednatel zuří, protože kožešinová zvířata Barí typicky potrhá a tím ho připravuje o zisk. Navíc začíná mít z jeho inteligence strach, protože mu připomíná Nepísi a její konec. Konečně McTaggartovi pomůže čerstvě napadený sníh a Barího chytí. Jednatel ho chce nechat umřít hlady, ale Barího osvobodí jistý Jim Carvel, jenž utíká před policií, a proto v psovi vidí stejného vyvrhele jako je on sám.

Barí ke svému novému příteli kupodivu přilne a vydá se na další cestu s ním. Carvel mu vypráví, jak nějaký muž zabil jeho otce, protože byl jeho politický odpůrce a dostal za to pouhé dva roky v káznici, neboť měl peníze a vlivné přátele. Než se tam ale mohl dostat, pomstil Jim svého otce a jeho vraha zastřelil. Proto utíkal, ale potkalo ho štěstí. Našli nějakého utopeného muže, který mu byl podobný, a tak je úředně mrtvý. Přesto se chce ještě nějakou dobu skrývat.

Carvela a Barího napadnou vlci. Jim tedy do smečky střílí a Barí se pere, takže oba vyváznou živí, ačkoliv Barí utržil několik ran. Pokračují v cestě, až dorazí ke srubu, v němž najdou mrtvého muže. Carvel ho pohřbí, s Barím se ve srubu usadí a obchází lovecký rajón.

Po zimě Carvel prodá kožešiny a pak se s Barím vypraví na jih. Jaké je Carvelovo překvapení, když ho Barí dovede až k lesnímu vigvamu, kde se vrhne k půvabné dívce, která psa pouze chytí do náruče a pláče. Carvel se do krásné Nepísi zamiluje a také on je jí velmi milý. Vypráví mu, že ji našel polo utopenou starý indián z kmene Krí a staral se o ni, dokud nenabyla sil. V zimě však její zachránce zemřel a Nepísi se vrátila se zbraní, aby zabila McTaggarta. Dokonce mu poslala vzkaz, ve kterém psala, že když přijde, stane se jeho ženou. Očekávala, že jednatel dorazí další den.
Ale Nepísi se zmýlila. McTaggart pospíchal tak, že přišel ještě téže noci. Vklouzl k Nepísi do vigvamu, jenže nepočítal s Barím. Nepísi utekla a Carvel ji odvedl, aby neslyšela, jak Barí zabíjí McTaggarta.

Jednatel je mrtvý. Carvel se rozhodne, že znovu vybuduje srub, který ten bídák spálil a usadí se v něm s Nepísi.

CITÁT Z KNIHY:

Nepísi zvedla pomalu hlavu. Síla, která byla silnější než ona, jí stáčela pohled nahoru, až se nakonec dívala Bush McTaggartovi přímo do tváře. Téměř zapomněla, že tam jednatel vůbec je; měla vědomí a smysly zastřené a umrtvené - skoro jako by jí srdce přestalo tepat zároveň s Pierrotovým. To, co spatřila v jednatelově tváři, ji však vytrhlo ze stavu otupělosti a žalu a naráz ji vrhlo znovu na okraj jejího propastného nebezpečí. Stál nad ní. V jeho tváři nebylo lítosti, ba ani stínu zděšení z toho, co udělal - nýbrž pouze šílené, jásavé uspokojení, když se díval nikoli na Pierrotovu mrtvolu, nýbrž na ni!

Konečně doběhla k ústí průrvy a podívala se dolů. A zatímco se dívala, z hloubi duše se jí šeptem nesla a na rtech chvěla labutí píseň matčina kmene:

Přijďte - naši otcové!
Vyjděte z údolí!
Veďte nás - neb dnes umíráme
a větry šepotají o smrti!

Roztáhla paže. Na pozadí zasněžené divočiny za propastí se ostře rýsovala její vzpřímená, štíhlá postava. Padesát metrů od ní se jednatel z Lac Bainu prudce zarazil a zůstal jako zkamenělý. "Och!" zamumlal. "Není úžasná?"

Až do smrti bude vidět tu bledou, vítězoslavnou tvář Vrbky, jak stála otočena čelem k němu v onom velkém okamžiku svého triumfu - ve chvíli, kdy on pro sebe zvolala: "Och! Není úžasná?" Zatímco ona právě volila raději smrt než jeho.