Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejvýznamnější česky psané dílo
• satirická kritika společnosti
• alegorická skladba

JAZYK:

Jazyk Komenského uchvacuje obrazností, užívá i hovorové výrazy, studentský a řemeslnický slang, ale i venkovskou a nářeční mluvu.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Poutník - člověk hledající smysl života a světa; setkává se s nepravostí, lží, hloupostí lidí i krutou pravdou.
Mámení Mámil - snaží se poutníka zmást a používá i triky.
Vševěd Všudybud - zosobňuje lidskou zvědavost.

PROSTŘEDÍ:

Nekonečné lomy tajných tmavých chodeb stavěný jak hlemýždí ulita s chodbami elipsovitě řazenými, tak si Komenský představoval svět. Ta elipsa právě zaváděla, a tak návštěvník chodil od konce na počátek a zase opačně, konce neviděl.

DĚJ:

Vypravěčem knihy je poutník, sám autor.
Poutník chce najít smysl světa, a tak se do něj vydává. Jeho průvodci se stali Vševěd Všudybud a Mámení Mámil. Poutník dostal uzdu řemenů všetečnosti a brýle mámení, které byly ze skla Domnění. Pod brýlemi viděl vše opačně, než se dělo ve skutečnosti. Byly mu však nasazeny křivě, a tak poutník mohl vidět i svět skutečný. Přes vysokou věž, odkud viděl celé město, se pak dostali do města. V jeho ulicích bylo šest lidských zaměstnání. Zastavil se u Brány rozchodu u starce, který rozdává cedulky. Poutník dostal od starce lístek, na němž bylo napsáno: "Dívej se a zpytuj!".
Všichni lidé se scházejí na prostředním náměstí, kde se vypínali dva hrady, hrad Štěstí a hrad Moudrosti. Na Ryňku světa poutník poznával různé povahy a poznal také pokrytectví.
Mezi lidmi pobíhala Smrt s kosou a s lukem a střílela do lidí. Poutník zjistil, že Smrt nemá šípy, ale že si je lidé dělají sami. Když Smrt vidí hotové šípy, vezme je a zastřelí toho člověka, který je vyrobil. Z toho tedy vyplývá, že lidé jsou sami strůjci nemocí i smrti.
Dále přišel na místo, kde se lidé chtěli ženit a vdávat. Vzájemně se prohlíželi a ti, kdo se měli vzít, se vážili na vahách, zdali jsou stejně těžcí.
Pak se šel podívat na stav řemeslníků. Bylo zde spoustu síní, dílen, výhní a krámů. Poutník viděl mnohé zacházet s ohněm, viděl horníky pod zemí a ty, co pracovali se dřívím a kamením.
Zvláště pak zajímala poutníka plavba a moře. Zdálo se mu, že loď je ležatým vozem, hřbetem naznak. Zažil na lodi bouři i bezvětří, přepadla ho mořská nemoc. Loď se potopila, ale poutník se zachránil.
Dále se poutník se svými průvodci dostává do města Univerzitního. Zkoušelo se zde, kdo má jaký měšec, jakou hlavu, zadek a jakou kůži přináší. Tak se tam studovalo. Kdo chtěl něčím být, musel být nejdříve pánem, aby si vedení koupil (to Komenský kritizoval). Poutník potkal různé studenty. Někteří do sebe učenost cpali, aby tloustli, jiní ji hned vypouštěli, jiní byli od ní bledí a jiní umírali. Taky se poutník dozvěděl, že je dobré mít knihovnu, i když se nepoužívá, protože takový člověk je považován za učence.
Spatřil, jak vonné byliny jeden zpracovává a druzí mu to kazí pomejemi atd. Nedbali na to, že vědění, má-li nést užitek, musí být původní.
Přišel i mezi učené lidi, kteří barvili slova, a pak dorazil i mezi básníky.
Pak přišel mezi učené, kteří olamovali větve stromů, trhali rostliny, žvýkali je a pozorovali.
Dále tu byli ti, co pozorovali všechna zvířata, dříví, kamení, vodu, oblaka, hvězdy.
Přišel i mezi takové, kteří měli před sebou fůru čísel a ta přemisťovali a honosili se poutníkovi svým věděním.
Další cestou přišli po schodech na pavlač, kde lidé přistavovali k obloze žebříky, měřili vzdálenosti mezi hvězdami a chtěli, aby tancovaly, jak oni chtějí.
Potom přišel poutník do jakýchsi sklepů, kde učenci zkoumali střeva země, vyráběli zlato a hledali kámen moudrosti, který zachovává zdraví.
Poté přišli mezi lékaře a viděli, jak provádí pitvu.
Přišel i do různých chrámů mezi Židy, i do chrámu katolického.
Došli i mezi pukmistry, vladaře, soudce a krále, ale ti většinou neměli uši, aby poddané slyšeli, nebo neměli oči, aby viděli nepořádek na světě, a mnozí neměli ani srdce.
Viděl, jak těm vyšším ostatní posluhovali, laskali je, chválili, ale i některému pánovi se židle zviklala.
Pak přišel mezi vojáky, kteří se bodali, válčili mezi sebou a chovali se jako zvířata.
Tak šli, až došli k hradu Štěstí. Dříve se k němu chodilo jen jednou branou - Ctností, ale ta zarostla trním, a tak jich bylo vybudováno více. Jmenovali se: Nepravost, Násilí, Lež, Náhoda.
Konečně se objevil hrad Moudrosti s bílými zdmi, ale z papíru. Vše tu bylo falešné. Přicházeli sem poddaní, sypali si své mozoly a rány, ale bylo jim řečeno, že tu musí být ti, co vládnou, a ti, kdo musí poslouchat.
Když to poutník viděl, rozbolelo se mu srdce.
Poznal, že ani moudrost není spravedlivá, a chce utéci ze světa. Prosí tedy Boha, aby se nad ním smiloval. A tu slyší hlas: "Navrať se odkud jsi vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" A tak poutníkovo srdce vystoupilo z pouti Mámení do ráje, pokoje a lásky. Poutník nachází cestu k pravému životu v lásce k Bohu a bližnímu.

CITÁT Z KNIHY:

"I sejdeme po jakéms tmavém šneku dolů, a aj, v té bráně veliká síň plná mladého lidu, a po pravé straně sedící zuřivý stařec a držící v ruce veliký měděný hrnec. I viděl jsem, an k němu všickni od brány Života přistupovali, a každý do toho hrnce sáhna a cedulku s nějakým písmem vytáhna, hned do některé ulice města, jeden s radostí a výskáním běžel, jiný s zármutkem a stýskáním, kroutě se a ohlédaje."

VLASTNÍ NÁZOR:

"Toto dílo spojuje skutečnost s fikcí. Obsah díla se mi líbil, i když je podáno takovou to formou. V tomto díle Komenský uvažuje o životě a lidech, vedoucí k zamyšlení člověka nad sebou samým. Toto dílo je velmi nadčasové. Lidské vlastnosti jsou pořád stejné, tak jako způsob jednání a různé slabosti. Dávná minulost je propojená se současností."