Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo vydavatelství Odeon jako svou 4246. publikaci v Praze roku 1984, doslov Jaroslav Kolár, ilustrace Miroslav Disman.

MÍSTO DĚJE:

Poutník v díle putuje, proto není určeno místo.

HLAVNÍ POSTAVY:

Poutník je hlavní postava celého díla, je to člověk, který je velmi mladý a nezkušený, teprve se seznamuje se světem, a který si hledá řemeslo.
Další postavou díla je jeho průvodce Všezvěd Všudybyl, který zosobňuje lidskou zvídavost a který mu radí. Další vyraznou postavou je pak Mámení, které má za úkol tlumočit a vykládat poutníkovi, jak má věcem ve světě rozumět.

JAKÝ PROBLÉM DÍLO ŘEŠÍ:

V díle je to vyjádřeno tím, že Poutník přichází na to, že na světě se nic nedá rozdělit na dobro a zlo, na černou a bílou a na světlo a tmu, a že svět je jeden velký chaos, kde se nic nedá na nic rozdělit.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Komenský nám prostřednictvím této knihy podává obraz o tehdejším člověku, o společnosti a o chování člověka té doby. Věnuje velkou pozornost mezilidským vztahům, kdy poutník dokáže rozlišit přetvářku od skutečnosti.

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Knížka je napsána starou češtinou plnou archaismů, dále pak Komenský použil mnoho zdrobnělin a neologismů.

UKÁZKA ZAUJETÍ:

Vrtkavost mysli
Na kterouž věc mnoho a často pomýšlejte a s rozumem svým pilně se radě, na tom se ustanovala mysl, abych sobě takový způsob života, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil.

DĚJ:

Alegorická skladba o putování poutníka městem-labyrintem je rozdělena do dvou částí: v první části se poutník vydává na cestu světem, aby poznal nejrůznější lidské stavy, řády a povolání a také aby si vybral své místo ve světě. Zároveň se k němu připojují dva průvodci: Všezvěd Všudybud a Mámení. Tito průvodci navléknou poutníkovi uzdu, která "sšitá byla z řemení všetečnosti, a udidla její byla z železa urputnosti v předsevzetích." Na oči mu nasadí brýle, skrz které "zdála se věc blízká daleká a věc daleké blízká, malá veliká a veliká malá, černá bíla a bílá černá... Naštěstí uzda poněkud povolila a okuláry nedoléhaly pevně, mohl tedy poutník očima svýma svět poznat." Poutník prochází ulicemi města a poznává různé stavy a povolání, ale nevidí nic jiného než lidské pachtění, přetvářku, závist a bídu a vůbec celou bezútěšnost lidského hemžení. Ve druhé části nalezne poutník cestu ven z labyrintu - je to cesta do vlastního nitra (ráje svého srdce = k Bohu), kde se setká s Kristem a pozná tak pravou radost. Poutník dostane novou uzdu a brýle, což je mu slovo boží a Duch svatý. Dílo končí modlitbou a chvalozpěvem.

Viděl jsem skutky,
kteréž se dějí pod sluncem, a aj,
všecko je marnost a trápení ducha.

VLASTNÍ NÁZOR:

Popravdě řečeno, kdybych knihu číst nemusela, ani bych ji nečetla. Kniha byla velmi "těžká" a napsána staročeštinou. Pak však přišla část, ve které poutník shledává na všem něco špatného. A to mi připadlo velmi zajímavé a pak jsem knihu dočetla s velkým zájmem.