Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vydalo nakladatelství Lidové noviny v roce 2001 (prvně vyšlo už v roce 1631)

HRDINA:

Mladý Poutník by rád nějaké povolání, a tak vyráží do světa na zkušenou, aby si nějaké vybral. Cestou se k němu přidávají dva průvodci: Mámení Mámil a Vševěd Všudybud. Zpočátku by se mohlo zdát, že to je pro Poutníka výhra mít zkušené průvodce. Jenže opak je pravdou. Jeho průvodci mu nasazují uzdu "všetečnosti" a brýle "mámení", což mělo Poutníkovi zkreslit celkové vnímání světa okolo... Jenže naštěstí uzda časem povolila a brýle byly nasazeny nakřivo, tudíž může Poutník svět vnímat i nadále svými smysly.
Časem dojdou k městu. Při procházení branou Poutník dostane lístek od starce, který rozdává lidem jejich umístění ve společnosti. Na lístku je napsáno: "Dívej se a zpytuj!" Tohoto kréda se Potník při prohlížení města přesně drží a snaží se poznat všechny stavy žijící ve městě.
Poutník prochází velice spletitě stavěným městem, kde se na každém kroku seznamuje s různými lidmi, náležícími k různým společenským skupinám, stavům. Potkává mudrce, vojáky, katolíky, Židy, studenty, manžele, obchodníky, rychtáře, námořníky, řemeslníky...zkrátka takřka všechny zástupce tehdejší společnosti.
Na první pohled každý z nich vykonává nějakou smysluplnou činnost - vojáci bojují, mudrci zkoumají knihy, rychtář přijímá lidi. Jenže když se Poutník každým stavem zabývá podrobněji, zjišťuje, že lidé činí naprosto jiné, alegorizované věci. Vojáci bojují, ale krutě a bez jakéhokoliv smyslu. Mudrci zkoumají knihy, ale tak že je vaří, destilují či žvýkají a pak "vylučují". Rychtář přijímá lidi, ale nemá uši, aby jim naslouchal.
Poutník projde celým městem a zjišťuje, že je každým stavem znechucen, čekal něco jiného, více smyslu, více lásky. Vidí jen samé lopocení bez smyslu a cíle. Je zděšen "labyrintem světa". Prosí Boha o smilování. To je mu poskytnuto formou rady, aby se vrátil tam, odkud už jednou vyšel, zpět do "ráje srdce".

MOTIVY:

Svět baroka - celá kniha je vlastně zmenšením, zalegorizováním a lehkým zjednodušením celého tehdejšího světa
Komenského zážitky a zkušenosti - postava Poutníka je nejspíše sám Komenský
Úsloví a pořekadla - Komenského průvodci často vtipkují pomocí lidových pořekadel

POROVNÁNÍ:

Svým lehce nadčasovým obsahem mi dílo opět připomíná Oráče z Čech.
Základní pointou "jít do světa na zkušenou" mi příběh jednoznačně připomíná mnohé české pohádky, například "O hloupém Honzovi".
Komenským popsaný Svět mi připomíná Spejblovo vyprávění z knihy Spejbl a Kašpárek. Jenže Spejblovo vyprávění bylo vedeno pro zábavu publika, ne proto, aby ukázal na společenské problémy.

SYNTÉZA:

Pan Komenský v knize mistrně používal alegorie, ale to je bohužel asi jediné, co mě na knize zaujalo. Na můj vkus mi přišly Poutníkovy soudy moc ukvapené a rychlé. Pokaždé nějaký stav Poutník zanalyzuje a pak "zavrhne" jako nesmyslný a zbytečný. A pak se zabývá stavem dalším. Dle mě Poutník velice rychle láme hůl a ani se moc nesnaží dělat něco s tím, co se mu nelíbí. Raději to zavrhne. Takový postup se mi zcela nezamlouvá.
Naštěstí Poutník na konci knihy dojde klidu v ráji svého srdce, tak má kniha aspoň šťastný konec.
Díky svému archaickému jazyku se mi kniha četla velice nepříjemně, musel jsem si některé části číst několikrát, abych porozuměl.