Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ODDÍL ARABESKY:

Byl darebákem
František Horáček byl hodný chlapec, ale všichni ho měli za darebáka. Děti pokřikovaly za Židem, pak utekly. František zůstal, a tak muž vynadal jemu. Nechodil v tak hezkém oblečení jako jeho kamarád, protože jejich rodina byla chudá, tak páni nepozdravovali jeho otce. Neuměl německy, učitelé ho proto peskovali.
Stal se právníkem. Bohatství mu to však zatím nepřinášelo, tak sám napsal o sobě hanebný dopis rodičům děvčete, které miloval. Nechtěl, aby žila v bídě.
Půjčil peníze z kanceláře jednomu příteli. Ten je nevrátil a František byl vyhozen.
Z těchto důvodů lidé nelitovali jeho smrti v mladém věku, byli rádi, že nenadělal dluhů za léky, ten darebák!

Josef harfenista
Malý Neruda nechával si pomáhat s překlady do latiny od harfenisty Josefa, co mu říkal "pulče". Byl díky německým knihám velmi vzdělaný, často příběhy z nich vyprávěl lidem. Bojoval v revoluci roku 1848. Svému zranění podlehl.

Blbý Jóna
Děti se posmívaly bláznu Jónovi. Jediný, kdo ho z rodiny skutečně miloval, byla jeho sestra Márinka. Jóna uměl nádherně hrát na housle.
Márinka se měla vdávat. Vedla rozhovor se svým snoubencem, že z počátku budou bydlet sami, časem si vezmou Jónu k sobě. Chlapec to slyšel. Vyložil si to tak, že ho ani sestra nemá ráda. Rozplakal se. Ráno ho našli oběšeného na jeho šátku.

Z pamětí kočujícího herce
Chlapec utekl z mlýna a dal se na herectví. Díky jeho sličné tváři se mu dařilo. Více vydělával v českých kočovných společnostech než v německých. Po smrti jejich direktora si vzal jeho ženu a přisvědčil Shakespearovi, že láska je "rozumné bláznovství, protivná žluč a sladká mastička".

Erotomanie
Hrdina navštívil blázinec ve chvíli, kdy dorazil jeho přítel Maryta, aby nakreslil portrét nemocné Márinky. Zamiloval se do ní, byl u ní den co den. Láska se zbláznil a v některých chvílích si toho byl vědom. Zobrazoval sám sebe a do popisků psal, že z lásky upadl v šílenství a ví o tom. Lékař doufal, že zemře brzy.

Franc
Franc byl malinký, tenký, stařičkého vzezření. A byl hrbatý. Žena ho bila, když nedonesl domů dost peněz, naopak mu vařila dobrá jídla, jakmile jí dal na stůl nadmíru mincí. Měli nemocnou dceru. Když zemřela, z lásky a trápení France skonal s ní.

Starý mládenec
Hlava první - starý mládenec Týnský se nemá rád a chtěl by se oženit, schází se s Kateřinou, která ho miluje, ale rozchází se s ní a zase se k ní vrací stále dokola, už měl spoustu milenek.
Hlava druhá - Týnský se svým druhem Antonínem navštívili hospodu, kde se lidé bavili o všem možném.
Hlava třetí - Týnský ukázal příteli milenku Němku Emmu, byl přesvědčen o její kráse, Antonínovi se nelíbila.
Hlava čtvrtá - jak se Týnský k rodině Emmy dostal.
Hlava pátá - jak Emma Týnského odmítla, neboť ho nemilovala.
Hlava šestá - Týnskému se líbila žena orientálního typu.
Hlava sedmá - starý mládenec se setkal s Emmou, pak viděl Kateřinu s jejím snoubencem, nakonec se dozvěděl, že i Emma odjíždí se svým mužem, a tak Týnský získal další zkušenosti.

Štědrovečerní příhoda
Muž trávil Štědrý večer v hospodě, nemaje rodiny a přátel. Potkal tam žebráka, který býval bohatý, ale hloupostí o své jmění přišel. Vydali se spolu do jeho bytu.
Když pak muž pátral po svém štědrovečerním příteli, zjistil, že dům ani půdu, kam ho žebrák pozval, už dlouho nikdo neobývá.

U okna
Hrdina často byl vzhůru u svého okna, díval se ven a myslel na venkov, na svoje dětství. Slyšel písně, co zpíval pan Vinař sousedovic Eufrozíně. Byl svědkem jejich rozprav, vrátil jim psaníčko, co se zastavilo o jeho okno, a jednou panu Vinařovi půjčil deštník. Zanedlouho noční hovory ustaly a konala se svatba. Náš hrdina byl také pozván, ale pro špatnou náladu tam nešel, veselí, co slyšel, ho rozčilovalo.
V noci už pak neslyšel písně ani povídání, ale hluk a bouchání, jak se opilý Vinař chtěl dostat domů a jeho žena ho nechtěla pustit.

Pražská idyla
Pan Stránský měl velmi rád děti. Často si s nimi hrával, matky mu je bez starosti svěřovaly na hlídání. On sám potomky neměl. Vzal si svoji Marjánku už s dítětem, ale to zemřelo. Když se k nim nastěhoval její strýc, dali se se Stránským do vydělávání peněz výrobou hraček. Docela se jim dařilo. Kvůli rybě na štědrovečerní jídlo se ale pan Stránský se ženou pohádali. Odešel k matce.
Jednou v hospodě ho žena prosila, aby jí odpustil, aby jí pomohl - nemůže sehnat práci, žije v bídě, a tak začali bydlet zase spolu.

Z notiční knihy novinkářovy
Muž chtěl něco vydat. Jednou našel na stole list: Z notiční knihy novinkářovy. Přečetl ho, ale nepoužil.
Novinář se přestěhoval do nového bytu. Pozoroval ženu v protějším okně, jak uspává dítě, jak vyhlíží listonoše, jak pláče. Zanedlouho byla nalezena mrtva. Otrávila sebe i dítě po přečtení listu, že se nejspíše ten, koho miluje, bude ženit a ať už ho neobtěžuje. Novinář běžel do redakce, aby o tom napsal.

Páně Kobercova ženitba
Pan Koberec byl už staršího věku a vyhlídl si za nevěstu mladou Bětušku. Nadbíhal její matce, jednou odpoledne dal Bětušce dar z lásky, ale ona to pochopila jako dar svatební, protože si o masopustu měla brát pana Martinka.

O Loretánských zvoncích
Vdova byla chudá, neboť musela živit spoustu dětí. Loretánské věže mají mnoho zvonků, proto říkala svým dětem "Loretánské zvonky".
Tenkrát nastala v Praze nakažlivá nemoc. Postupně umřely všechny vdoviny děti, zněly za ně Loretánské zvonky. Když zanedlouho umírala vdova, zazněly všechny zvonky.

Den a noc
Jak si rozdělily úkoly Den a Noc.

Kassandra
Muž vyprávěl příteli Alexandrovi o krásné dívce, co jela se svým otcem ve vlaku. Tento vyprávějící seděl naproti ní a vedli spolu rozhovor o krajině. Až když vystupovali, zjistil, že je slepá. Objížděla s otcem lékaře, ale žádný jí nedokázal pomoci.

Ty nemáš srdce
Hrobník neustále mluvil o svém povolání, snažil se lidi zbavit strachu ze smrti. Jeho dcera Lidunka odmítala jednoho nápadníka za druhým, dva pro ni umřeli. Její otec je pohřbil přímo pod její okna. Další chlapec, kterému se velmi líbila, ji obvinil, že nemá srdce.
Ještě ten den přivezli k hrobníkovi mrtvého mladíka, ač bledé tváře, Lidunce se velice líbil, nikdy nic takového necítila. V noci se k němu vkradla a líbala ho na studené rty. Chovala se jako šílená. Na mrtvém srdci vychládalo srdce její.

Mému vrabci
Oráč přejel vrabci křidélko, žena ho vzala domů. Její syn si s vrabcem povídal. Litoval ho, že lidé nemají vrabce rádi, často jsou součástí negativních přirovnání. Vyprávěl mu o Márince, co se milovala s Alfrédem. Matka jí však našla jako ženich jakéhosi úředníka. Tomu se zželelo zamilovaných a vzdal se Márinky, Alfréd už ji však také nechtěl. Tak se krásná Márinka s matkou odstěhovala.
Vrabec se po šesti nedělích uzdravil a odlétl.

Papoušek
Papoušek vyprávěl o popraveném Enricu Baretovi. K místu, kde stojí šibenice, přicházejí lidé se svými přáními a ona se plní, mrtvý Bareto pomáhá lidem.
Majitel papouška pořídil mu k zábavě špačka. Jeho přítel vyprávěl mu o babce, co prodávala na trhu, když byl malý. Jednou si u nich nechala nůši a pak zemřela. V nůši našli mimo jiné listy pro Marii K. Byly o smrti Enrica Bareta, jenž chtěl, aby se slečna o jeho smrti dozvěděla.

Z povídek měsíce
Co vyprávěl měsíc.
Noc první - muž, co byl před lety oslavován jako nový básník, přemýšlí o svém životě a velebí svou matku, co leží na smrtelné posteli, chce zemřít společně s ní a podaří se mu to.
Noc druhá - v severní Asii, v sídle mongolů, šamán zaklínal duchy zemřelých, kteří hubili kraj bouřemi, ledem a smrštěmi, vítr zničil jak jeho, tak osadu.
Noc třetí - na bále v Jardin Mabille byl Čech, dívky se ho ptali, "co je to Čech?"
Noc čtvrtá - o mužském, co se živil lovením tonoucích lidí, za živé dostal odměnu, ty utonulé nechal plout dál, jednou zachránil dívku, co se pohádala se svým milým, půčil jí půl zlatého, kdyby potřebovala na pohřeb matky.
Noc pátá - o mladíkovi, co pil pro své ideály.
Noc šestá - o národní slavnosti, stařeček vyzdobil okno obrazem svatého Václava, klečel u něj jakoby v modlitbě, opíral se o Písmo svaté a Letopis český, plakal.
Noc sedmá - chlapečkovi pochovali starší sestru, na oslavě vyhánějící smutek z domu se mu líbila jedna dívenka, matka mu nedovolila sedět vedle ní, tak s pláčem utekl, na volání nereagoval, až se potom s nářkem domů vrátil.
Noc osmá - měsíc se divil počínání poutníkova národa, že si necení toho, co mají, poutník mu řekl, ať je nechá být.
Noc devátá - poutník měsíc potřeboval, byl smutný ze smrti přítele, ale měsíc chtěl být sám.

Z tobolky redaktorovy
O tom, jak redaktorovi psali rádoby autoři a chtěli otisknou jejich literární snahy. Psala mu i žena, co do něj byla zamilovaná. Zvala ho k sobě na čtvrtou hodinu, ale on nikdy nedorazil.

Dva divadelní kuplety
Kuplet oněginský - Náš rek se zamiloval. Napsal své vyvolené verše, nechal je otisknou v časopise a poslal jí první vydání. Od té doby po sobě pokukovali, i rodičům se líbil. Ale potom zapracovala ženská policie (ženy, co se hned o muži dozvěděli veškerou jeho minulost, zejména historii minulých dívek) a rekova vyvolená chystala svatbu s jiným.
Kuplet oblomovský - Pan Dervišek chodil do divadla pouze ze zvyku, už nedokázal ocenit dobré představení. Líně se uvelebil na sedadle, zíval a byl netečný ke svému okolí. Dokud ho nezačala pozorovat mladá usměvavá blondýnka. Zpočátku si jí nevšímal, ale když ho pozorovala pokaždé, začal o ní přemýšlet. Líbila se mu. Hned viděl svět jinak. Vnímal hru na jevišti, usmíval se na ostatní. Když se rozhodl, že si dívku vezme, žena sedící vedle mu prozradila, že dívka koketuje s více muži. Pan Dervišek uronil slzu radosti návratu do svého předešlého života, zase se stal apatickým, nevšímavým a líným.

Krátké "Les Confessions"
Pokus o jakýsi memoár. Hlavní hrdina popisuje, jaký je (pohodlný, necitlivý ke své rodině, lže, pyšný, nezná lásku) a něco ze svého života.

ODDÍL RŮZNÍ LIDÉ - ZÁŽITKY Z CEST:

Pan manžel
Manželé jsou ubytování v hotelu. Krásná dáma se za nepřítomnosti svého manžela scházela s jiným.

Dítě
Na lodi Diana plula srbská matka se dvěma dcerami, Maricou a Pentelkou. Čtrnáctiletá Marica začínala nabírat ženské tvary, ale chovala se stále jako dítě. Hrála si s panenkou malé sestry, zpívala, že se málem utopila.

Silueta
Naše postava sledovala pár za stíny muže a posléze ženy, co k němu přistoupila. Líbali se. Ona je zámožná, on je chudý, ale mají se rádi. Zítra se berou.

Byl?
V Cařihradě se k sobě měli blondýn a brunetka. Třetího dne blondýn chyběl mezi skupinou. Každého zajímalo, zda to byl její muž.

Vampyr
Výletní parník dorazil na ostrov Prinkipo. Mezi cestujícími byla i polská rodina. Dcera byla nemocná, měla s sebou i přítele. Řek, kterému přezdívali Vampyr, ji namaloval. Maloval jenom ty, co brzy zemřou.

Andílek
Veselá žena se chovala hrozně ke svému muži, ale on ji přesto stále oslovoval "andílku".

Dvanáctý
Angličan se rozhodl svést dvanáct dívek, odmítnou je a tu třináctou si vzít. Učinil dvanáctý návrh hezké slečně z Francie, co kvůli nepokojnému moři byla bledá a zmodralá. Litoval, že ona není ta třináctá. Jeho zápisky o dívkách skončily v moři.

V izmírském chobotu
Mladá žena profesora kopala našeho hrdinu stále do nohy během promluvy jejího manžela o tom, jak žena by stejně jako svůj obličej nevyměnila svého muže.

Thersités
Homér ho popsal jako nejošklivějšího muže.

Požehnaná ústa
V Jeruzaléme se hrdina setkal s tolik upovídaným mužem (říkali mu dragoman), že druhý den raději snídal o hodinu později.

Noclehář
Vyprávěli si příhody z cest. Němec povídal, jak ve Švábsku hrál kulečník a pak se nechal hospodským zavést do pokoje. Na posteli se ale nedotkl peřiny, nýbrž mrtvoly. To zemřel včerejší host.

Improvisatore
Catterina měla ráda Salvatora. Ten kolem ní pořád obletoval, ale lásku dosud nevyjevil. Na svatbě její přítelkyně si Catterinu chtěl vzít Innocent, učinil slib, aby donutil Salvatora k činu. Dal je dohromady.

Římanka
Student udělal špatně zkoušku, chtěj se zabít, ale Costanza mu v tom zabránila. Chtěl si jí vzít. Ona má ale před svatbou se sochařem Lucou. Student řekl, že zabije buď jeho nebo ji. Děvče proto kropí svůj dům svěcenou vodou, modlí se, aby se nic zlého nestalo.

Fraňo
Fraňo byl smutný gondoliér, ztratil lásku, byl ve vězení proto, že nožem zasáhl muže, který mu milou chtěl odloudit. Sestra mrtvá, matka smrtelně nemocná.

Beneš
Korepetitor Beneš šel kvůli dívce do Vídně. Dnes bylo právě výročí její smrti.

ODDÍL DODATKY:

Albína
Doktor Konrád si chtěl vzít Albínu ne z lásky, ale že byla nejhezčí z děvčat a že by jí přivykl. Ta, když se to dozvěděla, umínila si docílit toho, aby se do ní zamiloval, přestože jí byl nesympatický. Ale zamilovala se ona do něj. Působil jako zlý, nevšímavý člověk, ale ve skutečnosti byl obětavý, citlivý a hodný. Nakonec spolu byli z opravdové lásky.

Měla gusto
Márinka si vzala bohatého Anderse. Nosila šperky a drahé šaty. Všem mužům se líbila. Za tři roky ovdověla. V krámě se jí nedařilo, tak si vzala pláteníka Hurbana. Za dva roky zemřel. Skončila jako stará opilá Mařena, co by si vzala kohokoli.

Za půl hodiny
Během půl hodiny dívka v hospodě vyprávěla návštěvníkovi svůj osud. Bez rodičů vyrůstala ve špíně a chudobě židovské kuchyně. Jednou ji tam vyzvedla paní, dala jí krásné šaty, učesala ji a nechala vydělávat peníze. Stala se nástrojem veřejné nelásky. Do jednoho svého zákazníka se zamilovala, svoje povolání mu zatajila a začala s ním žít. Měli dcerku. Jakmile se muž dozvěděl o ženině minulosti, nenechal ji vychovávat jejich dítě, i s dcerou od ní odešel.

Z litoměřického kalendáře
Starý mládenec Přichovský se vydal na domácí bál, kde měl poznat svoji nevěstu. Místo ní se zamiloval do paní Andonie. Když zemřel její muž, myslel si Přichovský, že si ji vezme. Ale v drožce ho předběhl pan notář.

Pražské pověsti
Duha - Lidé viděli na svátek Panny Marie pás, který nazvali duhou.
Proč se naučí Čech snadně němčině - Bůh stvořil člověka na zkoušku - Němce s neohebným jazykem. Pak stvořil Adama a Evu. Čech Adam trávil po vyhnání z ráje čas s Němcem. Ten se češtině nemohl naučit, ale Čech se radoval, že se za krátko němčině naučil.
Kříž - Žili vedle sebe dvě vdovy, jedna zlomyslná, druhá hodná s krásnou dcerkou. Zlá vdova záviděla sousedce její dítě, a tak si holčičku zavolala. Namastila jí dásně, aby prý jí nevypadaly zuby. A dívka začala trpět, obvazovala si bolestí trpící obličej, zuby jí vypadávaly. Před loretánským kostelem zabalila zrovna vypadnutý zub do trávy, jíž svázala dva pruty do kříže. Ten zastrčila do země. Prosila matičku boží o pomoc. Druhý den nalezli sousedé dřevěný kříž a vedle něj zdravé a krásné děvče. Od té doby lidé do kříže zarážejí zuby, aby byli zproštění bolestí.
Marie poustevnice - Dcera z bohaté rodiny se zamilovala do řemeslníka. Její otec ho proto poslal na vojnu. Alžběta mu slíbila, že se bude dívat do jeho oken každý den a čekat na znamení. Po smrti otce se přestěhovala, ale každý den chodila k soše Panny Marie pozorovat okna svého milého. Začali jí říkat "poustevnice" a že už zapomněli její jméno, Marie poustevnice. Jednou v zimě sníh pokryl stojící stárnoucí ženu, pak začalo mrznout a z ženy stala se mrtvola. O jejím milým se už nikdo nic nedozvěděl.
Kamenná panna - Porazili kamennou panu. Byla to Brigita, co měla za milence sochaře Italiána. Ten ji přistihl nevěrnou, a tak ji zavraždil. Byl odsouzen k smrti. Jeho poslední přání bylo udělat sochu podle její kostry. Po dotvoření sochy se sám zabil.

Historky ze železnice
Paní hraběnka - Jak hrabě vychoval děvčátko z Čech a pak si je vzal.
Vdova - Žena v kupé byla dvojnásobnou vdovou. Zemřel jí starý manžel i ten, koho milovala v mládí a před rokem se s ním znovu sešla. Muž sedící vedle ní nabídl jí sňatek a doprovodil ji k její rodině.
Pan skriptor - Skriptor Čermáček měl obrovskou radost z narození syna. Naplánoval mu jméno Jan, povolání, ale synek zemřel.

Co cestující fotograf sobě zapisoval
Každý má sebe tak rád, že chce mít otisk své tváře, své postavy. Všichni mají svou ješitnost. Fotograf Sluníčko měl svou práci velmi rád, poznával při ní i charaktery lidí. Napsal povídku: Márinka měla ráda pana Klecanského. Otec nechtěl jim sňatek dovolit. Klecanský k nim přišel se stereoskopy. Fotografiemi otce uchvátil. Rozzuřil se však pan otec, když viděl Márinku zobrazenou ruku v ruce s mužem. Klecanského potom nepustil pryč a musel si Márinku vzít.

U vězení
Ve vídeňské kavárně Polák vyprávěl svůj příběh. Jel do Vídně z obchodních důvodů a byl zde zatčen pro dluh, který již vyrovnal, ale druhá strana o tom ještě nevěděla. Ve vězení hodoval s muži v cele a nechal se pozvat ke správcovi. Líbila se mu jeho dcera. Chodil tam každý den, i když byl propuštěn. Po půl roce si pro správcovu dceru přijel a odvezl si ji domů coby svoji ženu.

Ona umírá
Žena už tři dny a tři noci umírala. Sousedky ji pomlouvaly, jaký život vedla, do ženatého muže se zamilovala, do blázince se dostala.
Když konečně zemřela, modlily se za ni a říkaly, jak byla hodná a dobrá.

Mrzáci
I mezi lidmi tělesně postiženými kvete láska, stejně jako nenávist ke zdravým lidem. Marie a Bobeš čekali spolu dítě. Marie zemřela při porodu, dítě přišlo na svět mrtvé. Bobeš se utrápil k smrti.

Komedie
Žena byla nevěrná svému muži. Nevydrželo to a spáchala sebevraždu.

Páně Liebeltův špaček
Pan Liebelt žil pro svého špačka. Když mu uletěl, všude ho hledal, plán si udělal, dal inzerát do novin. Emilka se svou matinkou mu po čase řekli, kde jeho špačíka viděli. Mládenec ptáčka pro pana Liebelta chytil. Ten mu vytvořil z červené stužky obojek a vsadil zpět do klece. Pořád se ale nemohl zbavit dojmu, že to není jeho špaček. Vypustil ho, ale on se vrátil. Praštil s ním o zem. Vzal si Emilku za ženu jako pomstu za to, co udělal nebohému ptáčku.

Dnové na Ključevě
V temnu kasemat byl zavřen car Ivan. Dívka, co ho milovala, společně s Mirovičem plánovala jeho osvobození. Mirovičovi za to slíbila svoji ruku. On to dělal i pro pomstu. Zradil tím carovnu Jekateřinu, strážci Ivana na to přišli, Ivana zabili a Mirovič byl popraven.

U divadelního abonenta
Dominik chodil často se svou ženou do divadla. Odtud si donesl nápad každou sobotu mezi druhou a třetí se hádat. Pohádali se tolik, že to již vícekrát neopakovali.

Motivy neveršované
Bublinky na povrchu - Jarmilka a Karel přišli o dítě. Přirovnávali k němu kloboučnice Tonču.
České děvče - Pánbůh dal českému děvčeti dobré vlastnosti, sudička zas něco zlého.

Vídeňský strýc
Příbuzní po nebožtíkovi manželovi pověděli paní Marjánce o bohatém strýci z Vídně. Marjánka mu hned napsala dopis, myslela si, že se k nim přistěhuje a bude dávat peníze. Viděla se jako bohatá dáma. Utrácela peníze, dávali věci do zastavárny a své dceři domlouvala kupce jako ženicha. Strýc však odepsal, že se stěhovat nehodlá a peníze také posílat nebude. Zdrcená Marjánka ztratila své sny. Dovolila dceři, aby si vzala svého milého, zámečníka Antonína.