Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1956, 324 stran

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Praha, Malá Strana, do roku 1878

ZNAKY:

Užití drobnokresby - specifický záběr na jednotlivé postavy. Detailní vykreslení charakterů různých lidí.

OBSAH:

Pan Ryšánek a pan Schlegl
Pánové Ryšánek a Schlegl už dlouho chodí do hostince U Štajniců a sedí spolu u stolu. Nedívají se na sebe, nemluví spolu už 11 let. Milovali totiž stejnou ženu, která si nakonec vzala pana Schlegla. Jednoho dne pan Ryšánek nepřišel do hospody, protože onemocněl. Když se po dlouhé době vrátil, pan Schlegl mu nabídl tabák. Od té doby spolu po 11 letech začali mluvit.

Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek byl žebrák. Lidé ho měli rádi a pomáhali mu. Potkal žebračku, které se říkalo miliónová. Chtěla, aby se spolčili, že by to prý spolu dotáhli daleko. Pan Vojtíšek odmítl. Potom se rozkřikla zpráva, že Vojtíšek není žebrák, že má velký majetek. Od té doby mu už nikdo nic nedával. V únoru ho našli zmrzlého...

O měkkém srdci paní Rusky
Paní Ruska byla vdova a její jedinou činností bylo chodit na pohřby. Nejdříve vždycky plakala, potom pomlouvala mrtvé. Proto ji lidé neviděli na pohřbech rádi a odváděli ji z pohřbů domů, aby nedělala ostudu. Paní Ruska byla odvedena na komisariát v Mostecké ulici. Vystěhovala se ze svého bytu a najala si byt vedle "Oujezdské brány". Kolem tohoto místa musel projít každý pohřeb, paní Ruska vždycky vyšla před svůj dům a plakala.

Večerní šplechty
Přátelé Jan Hovora, Kupka, Novomlýnský a Jäkl se spolu večer baví na střeše. Povídají si o svých známých, například se pan Kupka dívá do okna knihaře, který každý večer čte Husův životopis, aby zjistil, jestli už brečí. Pan Jäkl navrhl předmět pro zábavu - každý musí povědět svoji nejstarší vzpomínku. Pan Jäkl povídá také o ženě, do které je již 18 let zamilovaný, o Lízince. Znali se jako děti a 15 let se neviděli. Po celou dobu ji měl Jäkl rád. Nedávno se zase potkali a prý Lízinka na panu Jäklovi poznala, co k ní cítí. Musela odjet k umírající tetě do Klatov. Porodila syna.

Doktor Kazisvět
Pan Heribert byl lékař. Mohl by býval mít mnoho přízně, ale on se nebavil s lidmi a lidé k němu neměli důvěru. Náhodou se nachomýtnul k pohřebnímu průvodu. Zemřel úředník, který měl mnoho peněz. Někteří lidé byli kvůli dědictví rádi, že zemřel. Rakev náhodou spadla a k ní se dostal doktor Heribert. Zjistil, že člověk není mrtvý. Uzdravil ho. Většina lidí k němu zase začala mít důvěru, ale on je pořád odmítal.

Hastrman
Pan Rybář nosil zelený fráček a přál si mít v Praze moře. Sbíral kameny a byl na ně nesmírně pyšný. Myslel si, že to jsou drahokamy. Donesl je profesorovi a ten mu řekl, že jsou to obyčejné oblázky. Chtěl je všechny vyhodit z okna. Několik jich vyhodil, potom ale za ním přišel pan Šajvl, u kterého bydlel. Řekl mu, že i když to nejsou drahokamy, jsou dost cenné pro ně všechny, stejně tak jako pan Rybář sám - je to otec pro jeho ženu a dědeček pro jeho děti. Všichni kolem pana Rybáře jsou přece šťastni. Stařec přistoupil k oknu a vše se tak třpytilo jako diamanty - stařec spatřil moře...

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Pan Vorel se přistěhoval do Prahy a otevřel si krám. Lidé se s ním příliš nebavili. Do obchodu lidé skoro nechodili. Přišla slečna Poldýnka a koupila si u něj krupici. Krupicová polévka jí ale vůbec nechutnala, protože z ní byl cítit kouř. Pan Vorel totiž v obchodě kouřil ze své nové pěnovky, kterou si koupil, aby vypadal jako soused. Pan Vorel byl zoufalý, že jeho obchod nefunguje, a jediná jeho útěcha bylo právě kouření. Panu Vorlovi se říkalo "uzený krupař", lidé se ho štítili. Pan Vorel spáchal v krámě sebevraždu. Malostranský policejní komisař poznamenal: "Tak krásně nakouřenou pěnovku jsem ještě neviděl - podívejte se!"

U Tří lilií
Muž seděl v hostinci U Tří lilií a pozoroval asi 18letou tančící dívku s krásnýma světlýma očima. Zalíbila se mu. Krásnooká dívka se od sestry dozvěděla, že jí zemřela matka. Muž se s ní sblíží.

VLASTNÍ NÁZOR:

Čtivé, důvtipné, někdy ironické, někdy shovívavé.