Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní pedagogické nakladatelství v Praze roku 1970 (6. vydání tamtéž). Počet stran: 235.

DĚJ VYBRANÝCH POVÍDEK:

Hastrman

Panu Rybáři neřekl nikdo jinak než Hastrman. Nosil totiž zelené sako a velký klobouk. Často lidem vyprávěl o tom, jak by si přál někdy vidět moře. Bydlel v rodinném domě u svého bratra. Každý ho tam měl rád.
Pan Rybář sbíral kameny. Jednou se chtěl jít vydat zjistit, jakou cenu vlastně doopravdy mají. Nikdy snad nebyl tak zklamaný. Sedl si na obrubník před dům a svěsil hlavu do kolen. Myslel si, že ukrývá sbírku, jakou by mu mohli závidět ti největší nadšenci, ale opak byl pravdou.
Přišel za ním jeho synovec. Pan Rybář mu řekl, co se stalo. Synovec byl překvapen. Vysvětlit panu Rybářovi, že kameny jsou to poslední, proč ho mají všichni tak rádi.
Nad opravdovou cenu hodného a vstřícného člověka nebude mít nikdy žádný drahokam!

Přivedla žebráka na mizinu

Pan Vojtíšek žil jako spokojený žebrák. Takových na Malé Straně nebylo mnoho. Rád se kochal krásami Prahy a nahříval na slunci. Lidé mu často hodili nějaký ten drobák nebo mu alespoň dali něco málo k jídlu. Vždy slušně poděkoval a po krátkém rozhovoru šel zase o dům dál. Byl čistotný a vždycky v dobré náladě.
Jednou ho odchytla jiná žebračka na náměstí. Říkala mu, jak by se asi měli dobře oni dva, kdyby se o své vyžebrané jídlo dělili jako manželé. Pan Vojtíšek odmítl.
Žebračka si to ale vzala osobně. Začala o panu Vojtíškovi šířit pomluvy, že má prý ve skutečnosti dva domy a že svou chudobu jen předstírá, aby nemusel pracovat. Od té doby již nebyl Pan Vojtíšek na Malé Straně vítaný. Musel se tedy přestěhovat za řeku, na Staré Město. Tam se mu však dařilo bídně.
Jednoho dne jej někdo potkal ležet jenom v košili na zemi. Pan Vojtíšek umrzl.

U tří lilií

Jednoho sychravého a deštivého dne se Jan (autor) vydal na zábavu do hostince. Všichni radostně tancovali a bavili se. On si objednal pití a usedl ke stolu. Chvíli pozoroval, jak se páry kroutí na parketu a pak si všiml, že na něj celou dobu hledí jistá dívka. On jí pohled opětoval, usmála se. Za chvíli však odběhla pryč.
Když se po několika minutách vrátila za kamarádkou, svěřila se jí s tragickou událostí. Ten večer jí zemřela matka. Znovu odešla.
Když Jan zahlídl její bledý obličej plný strasti, vydal se za ní. Chvíli s ní hovořil a poté se mlčky oba vydali deštivou nocí pryč.

MYŠLENKA:

Jan Neruda chtěl knihou nechat nahlédnout do každodenního života lidí na Malé Straně. Ukazuje všechny možné charaktery a specifické postavičky, které spojovalo místo, kde společně žily každým dnem. Poukazuje na negativní lidské vlastnosti, jako jsou závist, pýcha, pomluva nebo nadřazenost, ale také na krásy, které Malá Strana nabízí: úžasná architektura a symbióza rodinných kruhů a dobrých vzájemných vztahů, jež podporovaly autorovu lásku k tomuto místu.