Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydalo nakladatelství Odeon v roce 1975 jako svou 3276. publikaci, ilustroval Radomír Kolář, typograf Jan Jiskra.

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Dílo je psáno spisovným jazykem s použitím přechodníků (hledán, ztracen) a archaismů (bambitka, odevři jí...), také hovorové řeči (cirkumflexy, osm fuků). Na začátku každého díla je uvedený popis osoby, popřípadě vysvětlena jeho přezdívka. Úvodní větou je pokaždé něco o počasí.

"Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas až k jiným stříbrným přazkám a pod těmi se šouraly velké střevíce." (Hastrman)

"Slečna Máry je nepřístupna, je mlčenliva stran údajů svého života a nevnucovala se jaktěživa pranikomu, ani nejbližším sousedům svým. (Psáno o letošních dušičkách)

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Dílo se odehrává na Malé Straně v Praze v době národního obrození.

OBSAHY POVÍDEK:

Doktor Kazisvět
Hlavní postavy:
pan Herribert - mlčenlivý, samotář, nespolečenský, na druhou stranu však vzdělaný a chytrý
Hlavní myšlenka povídky: zobrazit co může způsobit nedostatečná praxe doktora, který nepoznal, že člověk není mrtvý; také to, že kdyby p.Herribert chtěl, mohl být velmi váženým a uznávaným lékařem, jemu však stačilo to, co měl; také nespravedlnost lidí, kteří by mu měli děkovat a ne říkat Kazisvět
Ukázka:
"Pozor!“ vykřikl malý Herribert hlasem k neuvěření zvučným. "Ten muž není mrtev!"
"Nesmysl! - Vy jste bázen!" hučel pan doktor Link.
...
"Kdopak je to?" ptal se Ostrohradský.
"I prý doktor -"
"Doktor Kazisvět! - Policie!" řinčil řemenář.

Děj:
Povídka vypráví o muži jménem Herribert, synovi slavného lékaře. Jakmile jeho otec zemřel, očekávalo se, že syn bude pokračovat v jeho řemeslu, ten se však uzavřel do sebe a s nikým se moc nebavil. Na pohřbu pana rady došlo k nehodě, kdy ve chvíli přenesení rakve do auta sklouzlo víko a poskytlo pohled na nebožtíka. Pan Herribert stál hned vedle a všiml si, že není mrtvý. Ihned zvolal: "On není mrtvý!" Lidé se velmi divili, protože do této doby ho neslyšeli mluvit. Vysvětlil jim, že pan rada je pouze ve strnulosti. Druhý přítomný doktor ho nazval Kazisvětem, protože většina lidí by měla z jeho smrti "radost". Panu Herribertovi se podařilo nebožtíka vyléčit, ale zase se uzavřel do sebe a jeho přezdívka mu už zůstala. Dostal také mnoho nabídek od bohatých lidí, aby je léčil, ale on je všechny odmítal.

Hastrman
Hlavní postavy:
pan Rybář - veselý, přátelský, myslel si, že pro svou rodinu bude cennější, když bude mít mnoho drahokamů
Hlavní myšlenka povídky: zobrazit pravé hodnoty života, jimiž nejsou drahé kameny ani peníze, ale člověk sám
Ukázka:
"Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přec, pro nás i pro vás. Vy jste sobě je pracně sebral - strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat -"
"Mysleli jste snad," šeptal zas stařec monotónně a s namáháním, "že jsem bohat a já vskutku -"
"Strýčku," pravil pan Šajvl hlasem pevným, ale přitom měkkým a uchopil starcovu ruku, "copak nejsme vámi bohati? Moje děti by neměly dědečka, moje žena by byla bez otce, kdybychom vás neměli. Vždyť vidíte, jak jsme kolem vás šťastni, vy jste naším požehnáním v domě -"

Děj:

Pana Rybáře znali všichni obyvatelé Malé strany, chodil vždy s kloboukem, v zeleném fraku se šosy a starých botách. Kvůli tomu měl přezdívku Hastrman. Neustále se usmíval a byl veselý, říkalo se o něm, že je velmi bohatý, že má v malých krabičkách mnoho drahokamů. Jednou se vypravil za přírodopiscem Munchwenzelen, aby mu řekl, jakou mají jeho kameny cenu. Ten mu odpověděl, že jediný cenný je Moldavit za tři zlaté. To pana Rybáře rozčílilo tak, že začal všechny kameny vyhazovat z okna a ani si neuvědomil, že tím rozbíjí skleník. Přiběhl za ním jeho soused pan Šajvl a začal mu to rozmlouvat. Pan Rybář mu pověděl o tom, že kameny nemají žádnou cenu, a proto je všechny vyhodí. Pan Šajvl mu však pověděl, ať je nechá pro jeho děti, ať jim o nich povídá. Také mu řekl, že on je jejich větším bohatstvím než ty kamínky.
Povídka končí větou autora: "Dál už povídat nebudu, dál už neumím."

Přivedla žebráka na mizinu
Hlavní postavy:
pan Vojtíšek - veselý žebrák, mírumilovný, velmi věřil v Boha
Hlavní myšlenka povídky: zobrazit co dovede závist a pomluva jediného člověka; jakmile tomu lidé začnou věřit, každý si přidá ještě něco a člověk je proti tomu bezmocný
Ukázka:
"To je dobře, že jdete," mínil pan Herzl. "Pane Vojtíšku, pujčte mně dvacet tisíc. Nebojte se, že o ně přijdete, budou na dobré hypotéce. Mohl bych teď koupit tady dům vedle U Labutě -" Nedomluvil.
Panu Vojtíškovi vyhrnuly slzy málem proudem. "Vždyť jsem - vždyť jsem -," zavzlykal, "já byl po celý život tak poctivý!"
Potácel se přes ulici a sklesl u zdi pod zatáčkou k Hradu. Hlavu položil na kolena a štkal hlasitě.

Děj:
Hlavní postava knihy, pan Vojtíšek, byl žebrákem na Malé Straně a za celý týden ji vždy prožebral. Někde dostal troník, někde zbytky od oběda, někdo mu dával trochu tabáku a v neděli chodíval na mši do kostela sv.Mikuláše. Poté si sedl si na kašnu, aby lépe vnímal překrásný červnový den. Tam také potkal bábu Miliónovou, která se za ním začala vtírat. Ihned začala s tím, jak jsou oba sami a jak by mohli být šťastní, kdyby byli spolu. Pan Vojtíšek nabídku odmítl. Na druhý den se začaly po Malé Straně šířit pomluvy, že pan Vojtíšek má dva domy, také dvě děti a moc peněz. Lidé už mu nedávali jídlo ani nic jiného a nenáviděli jej jako lháře.
Jednoho mrazivého únorového dne přišla zpráva, že pana Vojtíška našli jen v kabátu a košili zmrzlého venku vedle kanonýrských kasáren.

POVÍDKY V KNIZE:

Týden v tichém domě
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Přivedla žebráka na mizinu
O měkkém srdci paní Rusky
Večerní šplechty
Doktor Kazisvět
Hastrman
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
U tří lilií
Svatováclavská mše
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné odpoledne, Rakousko nebylo rozbořeno
Psáno o letošních dušičkách
Figurky

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha byla svým způsobem zvláštní, dobře se četla a povídky měly spád, nebylo tam žádné "okecávání" navíc. Přesně to, co člověk potřebuje znát, aby to pochopil. Nejvíce mě asi zaujala povídka doktor Kazisvět - nevím proč, prostě byla zvláštní...