Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1970 (2. vydání tamtéž). Text k vydání připravil a vysvětlivkami opatřil Rudolf Skřeček, doslov napsal Josef Štefánek. Ilustroval Karel Müller. Počet stran: 274.

TEMATIKA:

• vrchol Nerudovy prozaické tvorby
• skládá se ze třinácti povídek:
  • Týden v tichém domě
  • Pan Ryšánek a pan Schlegl
  • Přivedla žebráka na mizinu
  • O měkkém srdci paní Rusky
  • Večerní šplechty
  • Doktor Kazisvět
  • Hastrman
  • Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
  • U tří lilií
  • Svatováclavská mše
  • Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
  • Psáno o letošních Dušičkách
  • Figurky
• povídky jsou různé a různě psané (psáno formou povídky či novely, ale někdy cítíme, jako by Neruda psal dopis, deník, zápisník...); nejlépe reprezentují českou prózu 2. poloviny 19. století
• Neruda ve svých povídkách objevil krásu všedního dne a prezentuje skrz některé postavy i své vlastní názory
• v některých povídkách jsou patrné autorovy vlastní zážitky a ve spoustě z nich se rovněž ztotožňuje s některou z postav - autor vystupuje jako: Jan Hovora (jeho první pseudonym) - Večerní šplechty; student Krumlovský - Figurky; Václav Bavor - Týden v tichém domě
• Povídky malostranské patří dodnes mezi nejčastěji vydávané Nerudovy práce vedle Babičky Boženy Němcové

ROZDĚLENÍ POVÍDEK:

Povídky bych rozdělila do 4 skupin:

1. povídky laděné tragicky: Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku; Přivedla žebráka na mizinu
2. povídky, které mají překvapivý zvrat v chování postav (konflikt nakonec vyústí smírně a citlivě): Hastrman; Pan Ryšánek a pan Schlegl - přestože většina povídek je založena na překvapivých zvratech v jednání postav, u těchto dvou mi to přišlou nejvýraznější
3. povídky, kde autor laskavým pohledem vzpomíná na své dětství a své problémy: Svatováclavská mše; Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ...
4. povídky založené buď na groteskních situacích, nebo naopak odhalujících podstatu zrádné lidské povahy nebo vášně, o lidských iluzích: Týden v tichém domě; O měkkém srdci paní Rusky; Doktor Kazisvět; U tří lilií; Psáno o letošních Dušičkách; Večerní šplechty; Figurky

DĚJ:

• děj se odehrává na Malé Straně
• pod zdánlivě idylickým povrchem tamního starosvětského života probíhají lidské i společenské konflikty, humorné i tragické osudy tak, jak je Neruda realisticky viděl
• panují zde vztahy spíš jako na vesnici, lidé se vzájemně znají
• zobrazuje žebráky, měšťáky, nižší buržoazii - kritika maloměšťáků, pomluv, nadřazenosti, lhostejnosti, touhy po majetku...

KOMPOZICE:

• dílo je celistvé X někdy volnější příběhy i vyprávění
• je dána jednotou místa (Malá Strana) a času (19. století)
• povídky jsou spojeny prostředím a dobou, využití různých kompozičních postupů (zpravidla chronologie, některé povídky retrospektivně, některé mozaikou - Týden v tichém domě; Figurky), mají spád a pointu
• autor místy oddaluje děj popisem
• pravdivost - bez idealizace - autor čerpá ze vzpomínek na Malou Stranu
• podrobná a zdařilá charakteristika postav, které vystupují v jednotlivých povídkách - tzv. drobnokresba (záběr na jednotlivé postavy); popisuje každý detail

JAZYK:

• psáno převážně v ich-formě
• často přímá řeč
• jazyk jednoduchý, prostý
• střídá se humorný tón s ironickým, satirickým, soucitným, ...
• paradox
• inverze ("Pan Velš usmíval se vlastně pořád")
• archaismy, německá a latinská slova X na svou dobu má Neruda velice moderní jazyk
• krátké věty
• pomlky
• přechodníky
• oxymóron ("Přivedla žebráka na mizinu")

VLASTNÍ NÁZOR:

Povídky byly velmi čtivé a zábavné. Ovšem některé se mi líbily více, jiné zase méně. Celkově na mě ale kniha zapůsobila velmi dobře. Myslím, že v ní autor přesně vystihl povahové vlastnosti lidí a krásně zachytil atmosféru Malé Strany.

ROZBOR VYBRANÉ POVÍDKY - DOKTOR KAZISVĚT:

Tematika

• k podrobnému rozboru jsem si vybrala povídku Doktor kazisvět, protože hlavní postava - doktor Heribert - mi v lecčem připomíná postavu z mého oblíbeného seriálu Dr. House; obě tyto postavy jsou velmi schopní lékaři, ale také jsou oba mrzouti, samotáři, podivíni, nestarají se příliš o svůj zevnějšek, chodí zarostlí a chovají se až arogantně
• jedná se o povídku, která překvapí čtenáře nečekaným zvratem v jednání hlavní postavy, ale nekončí totiž úplně citlivě, a proto jsem ji nakonec zařadila do poslední kategorie povídek (viz výše); koneckonců povídka je v podstatě o ztrátě iluzí a o odhalení skutečných povahových vlastností lidí
• hlavní myšlenkou povídky je, že kdyby pan Heribert chtěl, byl by slavným a bohatým lékařem, ale je na to příliš hrdý a stačí mu to, co má
• poukazuje se zde také na to, jak lidé dokáží být nespravedliví

Charakteristika postav

Heribert ("doktor Kazisvět") - hlavní postava; asi 40letý doktor medicíny; menšího vzrůstu, velmi štíhlé až hubené postavy; tvář se světlehnědým plnovousem (na tehdejší dobu něco velmi neslušného), modré pichlavé oči - vzbuzovaly v lidech nedůvěru; syn oblíbeného malostranského lékaře, bydlí v domku na Oujezdě; žije osaměle, nemá žádné pacienty, jeho světem jsou klasikové; chová se samotářsky, až podivínsky; mlčenlivý, nespolečenský, na druhou stranu však velmi vzdělaný a chytrý; nikoho nezdraví ani neodpovídá na pozdravy; lidem se snaží co možná nejvíce vyhýbat
posluhovačka Jozífková - posluhovačka pana Heriberta; jeho způsob života těžce nese a neustále ho nutí k praktickému životu; i přes její úsilí zůstává nadaný doktor chudý a oddaný svému vnitřnímu světu, protože zná nestálost lidského mínění
Link - doktor
Schepeler - rada zemské účtárny
Marie Schepelerová - radova žena
Ostrohradský - řemenář, nejbližší příbuzný Schepelera
Kejřík - sládek, Schepelerův nejlepší a nejdůvěrnější přítel, mládenec

Děj

Příběh se odehrává v Oujezdě na Malé Straně. Otec hlavní postavy byl vyhlášeným a také velmi oblíbeným lékařem. Jeho syn jde zprvu v jeho šlépějích a vystuduje také medicínu. Před promocí však jeho otec zemře. I když všichni očekávají, že mladý pan doktor Heribert převezme otcovu ordinaci, nestane se tak. Doktor Heriber všechny odmítá. Uzavírá se do sebe a chová se podivínsky. Lidé se časem smíří s jeho podivnou povahou a začnou ji tolerovat. Nicméně nepovídají si o něm příliš moc v dobrém a dají mu přezdívku "doktor Kazisvět".
Jednoho dne, když se pan Heribert vrací z procházky Oujezdskou branou, střetne se tu s pohřebním průvodem k uctění památky zemřelého pana rady Schepelera. Když pan Heribert prochází přímo kolem průvodu, zrovna pokládali rakev. Protože rakev nepoloží opatrně, sjede z ní víko a ruka zemřelého vypadne přes okraj rakve. Všichni přihlížející jsou v šoku. Jen pan Heribet zachová klid a po chvíli se sehne, aby ruku vrátil zpět do rakve. Nikdo nechce věřit tomu, že místo toho ale nakonec ruku podrží ve svých pažích a po chvíli vykřikne: "Ten muž není mrtev!" Vdova Schepelerová omdlí. Jiní zůstanou stát a čekat co bude dál, jiní odejdou. Pana Schepelera odnesou do hostince, kde ho pan Heribert přivede k vědomí, jelikož nezemřel - byl jen ve strnulosti.
Přítel pana rady, pan Kejřík, je mu velmi vděčný a za krátký čas byl nejen na Malé Straně doktor Heribert proslulý. Pan rada Shepeler začne opět úřadovat a mezi lidmi se rozkřikne, kterak pan Heribert "vzkřísil mrtvého". Všichni ho přirovnávají k jeho otci a chtějí, aby se stal jejich ošetřujícím lékařem. Avšak doktor Heribert je stále stejný jako předtím a nikdy žádného nemocného nepřijme. Do konce jeho života mu pak lidé neřeknou jinak než "doktor Kazisvět".

Kompozice

• postavy v povídce jsou velice dobře charakterizovány; nejlépe pak hlavní postava (viz úryvek)
• autor čerpá ze vzpomínek na Malou Stranu

Jazyk

• psáno v ich-formě
• objevuje se přímá řeč (viz úryvek)
• jazyk jednoduchý
• archaismy, odborné výrazy - konkrétně v této povídce slovo kalmuk (= kabát z tlusté, řídce tkané látky s dlouhým vlasem)

Úryvky

• v tomto úryvku je velice dobře patrná mistrná charakteristika hlavní postavy

Doktora Heriberta, podobalo se, přílišně se to netklo. Zdálo se, že vůbec o lidi nestojí. Nikoho nepozdravil, pozdraven nikomu neděkoval. Když šel po ulici, vypadalo to, jako když vichr zvadlý list honí sem a tam. Byl postavy skoro malé - podle nové míry měl jen as tak půl druhého metru a tu suchou postavičku svou kormidloval ulicí tak, aby byla od ostatních postav lidských vždy aspoň na dva kroky vzdálena. Odtud to zmítání. Modré jeho oko bylo jaksi plno ostychu, jako oko kopnutého psa. Tvář jeho byla světlohnědým vousem zarostlá - zarostlá tvář dle tehdejších náhledů byla také něco zcela neslušného.

• hlavní zápletka povídky

To trvalo okamžik. Jaksi mimovolně chopil se Heribert svislé ruky, snad aby ji zase v rakvi umístil. Ale podržel ji v rukou svých, prsty jeho nepokojně hrály, a oči spočívaly pátravě na mrtvém obličeji před ním. Teď vztáhl ruku a rozevřel víčko pravého umrlcova oka.
"No, copak je to?" houkl vtom Petrohradský. "Pročpak se to nespraví? Máme tak zůstat stát?"
Někteří mládenci vztahovali ruce.
"Pozor!" vzkřikl malý Heribert hlasem k neuvěření širokým a zvučným. "Ten muž není mrtev!"
"Nesmysl! - Vy jste blázen!" hučel pan doktor Link.
"Kdepak je policie!?" volal do toho Petrohradský.
Na všech tvářích byl nejvyšší zmatek. Jen sládek Kejřík byl rychle přistoupil kel klidnému Heribertovi."A co se má stát?" tázal se dychtivě. "Není - opravdu není mrtev?"
"Není. Je jen ztrnulý. Teď ho rychle doneste někam do domu, ať zkusíme pomoci!"
"Nejhotovější bláznovství!" křičel pan doktor Link. "Když ten není mrtev, tedy - "
"Kdopak je to?" ptal se Petrohradský.
"I prý doktor - "
"Doktor Kazisvět! - Policie!" řičel řemenář, jímž byla náhle zalomcovala myšlenka na těch pět tisíc. "Doktor Kazisvět," opakovali páni radové Krojem a Mužík.

• závěrečný odstavec, ve kterém sám autor promlouvá ke čtenářovi (= znaky autenticity, autor čerpá z vlastních zkušeností)

Již jsem ho neviděl přes deset let; ani nevím, žije-li. Jeho malý domek na Oujezdě stojí posud nedotknut. Musím se jednou poptat.

Vlastní hodnocení

Povídka Doktor Kazisvět se mi líbila asi nejvíc. Je to mistrně psaný příběh, který ukazuje na různé lidské vlastnosti. Dědici majetku pana rady a čekatelé na povýšení se bouří - viděli by pana radu raději mrtvého. Jásá snad jen pan Kejřík, že si nemusí brát vdovu po panu radovi.
Hrdinský čin lékaře Heriberta, jenž zachrání radu Schepelera před pochováním zaživa zůstane v podstatě patřičně nedoceněn jak ze strany lidí, kteří mu začnou říkat Kazisvět, tak z doktorovy strany, který je zas natolik hrdý, že poslouchá jejich urážky bez mrknutí oka.