Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Týden v tichém domě
Povídka pojednává o životě měšťanstva z Malé Strany v Praze, které žije společně v jednom domě. Přes týden se vylíčí osudy všech obyvatel. Například i nešťastná láska mezi Josefem Loukotem a Josefínkou.

Pan Ryšánek a pan Schlegl
Autor vypráví o hostinci, který obdivoval, když byl ještě studentem. Hostinec navštěvovali nejvýše postavené osobnosti té doby. Mezi nimi byli i dva muži, pan Ryšánek a pan Schlegl. Ti dva si jaktěživ nemohli přijít na jméno, protože byli zamilovaní do stejné ženy. Seděli každý den vedle sebe u stolu, ale nepromluvili spolu ani slovo. Když ale pan Ryšánek náhle onemocněl, v hospodě bylo náhle smutno a prázdno. Pak se ovšem uzdraví a pan Schlegl na něho nečekaně promluví. Od té doby seděli pan Ryšánek a pan Schlegl spolu.

Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek byl slušný a lidmi oblíbený žebrák žijící na Malé Straně. Každý ho měl velmi rád a nezdráhal se mu dát nějaký ten peníz. Ovšem našla se i osoba závistivá, jež začala o panu Vojtíškovi vyprávět, že není vůbec žádný chudák a je spíše bohatý nežli chudý. Vykládala o něm, že má dva domy na Františku a nemá o peníze nouzi. Všichni lidé ho tak zatratili a už mu nechtěli dát ani jednu minci navíc. Chudák pan Vojtíšek zemřel kvůli tomu na bídu.

O měkkém srdci paní Rusky
Jistá paní Ruska je známá tím, že po smrti svého chotě chodí na každý pohřeb, který se jí namane. Tam ale pouze netruchlí, ba pomlouvá nebožtíky. Společnost jí tedy zakáže, aby chodila na funusy, ona se proto přestěhovala k bráně, jíž každý pohřeb musel projít.

Večerní šplechty
Každý večer se scházeli čtyři muži na střechách malostranských domů, aby si vyprávěli o životě, o svých láskách a zážitcích.

Doktor Kazisvět
Syn po zemřelém a oblíbeném panu doktorovi byl také doktorem, ale také velkým podivínem. S lidmi se nescházel, netoužil po společnosti a byl raději sám. Lidé si na to zvykli a nic po něm nechtěli. Jednoho dne ale skoro zázrakem přivedl zpět k životu muže, o němž si všichni mysleli, že je již mrtev. Lidé ho pak vyhledávali a mysleli si, že dokáže vzkřísit mrtvé. On ale dál jejich společnost nevyhledával a dále se jim vyhýbal...

Hastrman
Jmenoval se pan Rybář a chodil v zeleném fraku a cylindru a díky tomu si vysloužil přezdívku Hastrman. Vlastnil jisté kameny, které měly mít vysokou hodnotu. Jenže neměly a byly skoro bezcenné. Hastrmana to velice raní, ale společnost ho má v oblibě i bez peněz.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
Pan Vorel si otevřel nový krámek U Zeleného anděla, kde prodával mouku. Nikdo k němu ale příliš nechodil, a tak si krátil čas čekáním na zákazníky kouřením dýmky. Jednoho dne ale nakonec jedna zákaznice přišla, jenže pro samý kouř v místnosti neviděla. Vyprávěla o tom v okolí a o jeho obchodě se začalo vypravovat, že má vyuzené zboží. Díky tomu už tam nikdo nikdy nevkročil a pan Vorel se v zoufalství oběsil.

U tří lilií
Romantická povídka o tom, jak se muž zamiloval do dívky, která tančila v hospodě. Ta tancovala dokonce i přes to, že jí zemřela matka. Nic to s ní tedy neudělalo.

Svatováclavská mše
Autor vzpomíná na dětství, kdy se svými kamarádi vsadil, zda vydrží přes noc v kostele a počká na ducha sv. Václava, jenž tam podle pověsti měl mít svatováclavskou mši. Jenže nakonec usne a nic neuvidí. Dojde mu, že se o něj jeho matka strachovala a je mu to líto.

Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
Neruda vypráví příběh z dětství, kdy se s kamarády domluvil, že si zahrají na to, jak zboří Rakousko. Vše si naplánovali a střelný prach si koupili od pana Pohoráka, který ale všechny peníze propil, a tak Rakousko zachránil.

Psáno o letošních Dušičkách
Slečna Máry se nikdy neprovdala. Ale nebylo to proto, že by o ženichy měla nouzi. Spíš naopak, měla hned dva ctitele. Ti ale byli přátelé. Slečna Máry si jednoho z nich vybrala, ale ten ku prospěchu svého přítele ze svého návrhu odstoupil. Nakonec oba zemřeli na žal. Slečna Máry tak chodila každý rok o dušičkách k jejich hrobům. Sama si ale nemohla vybrat, který z nich navštíví dříve, tak toto rozhodnutí nechávala na pětileté holčičce, jež jí vždycky dělala společnost. Nakonec si vybrala hrob přesně mezi nimi.

Figurky (idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta)
Advokátní koncipient se přestěhuje na Malou Stranu, aby měl více klidu na studium práv. Ale obyvatelé domu, figurky, ho stále vyrušují a nedopřejí mu chvilku samoty.