Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V malostranských uličkách se jako vždy po večerech loudá Pavel, má rád samotu, přemýšlí o tom, co se teď vlastně děje. Po cestě narazí na lavičky, a tak si na jednu sedne, vedle něj na konci druhé lavičky sedí jemná dívka s kufříkem sevřeným tak pevně, aby jí ho nikdo nemohl ukradnout. Pavel se na ni upřeně kouká a po chvíli si všimne, že ta slečna brečí - nešlo mu to do hlavy, ale nechal to zatím být. Po chvilce se zmohl na pár slov, a začal se jí poptávat, co tady dělá. Dívka nebyla mluvná, ale nakonec se rozpovídala - řekla mu, že ráno měla odjet za mámou a tátou do Terezína, ovšem nešla na vlak, prostě utekla, nevěděla kam jít, co má dělat, a taky nevěděla, proč jí rodiče z Terezína nepíší. Pavel ji nakonec objal a začal přemýšlet, co by se dalo podniknout. Nakonec přišel na to, že v domě, kde má jeho táta krejčířství, je vedle prázdná místnůstka. Nabídl jí tedy jeho "praštěný" nápad, a Ester s ním souhlasí, protože neví co jinak dělat. Pavel odvede Ester do bytu, a řekne jí, že musí domů za starouškama. Přijde domů a je trochu rozhozený, což jeho otec hned pozná. Začnou se ho vyptávat, kde byl. Ale on jen mlčí a jí. Nakonec ho napadne, že Ester taky musí jíst, je hrozně hubená...tak si vezme zbytek jídla do pokoje a nalije ho do ukradnutého malého kastrolu. Ráno jde s tátou do dílny, kde se furt rozebírá válka, a jeho to téma celkem nudí. Večer u večeře nic neřekne a ukořistí jídlo. Řekne rodičům, že jde ven a odběhne za Ester, dá jí jídlo, a pak si povídají - o všem, o tom jaké měla dětství, jak tančila za zavřenými okny. Přes všechnu snahu se nedokáží do sebe nezamilovat. Atmosféra houstne, jak v krejčovně, tak u Pavla doma, ale on myslí jen na Ester a jak všechno bude dlouho trvat. Ester musí dodržovat určitá pravidla - nesmí se například ukazovat u odhrnutého okna, cítí se jako v kleci, ale nechce Pavlovi přidělávat ještě větší starosti. Jednou večer si Pavel a Ester vyznají lásku. Pavel poslouchá její dech, kouká se na ni, když spí, uvědomuje si, co vlastně udělal, ale nemyslí na to; myslí jen na to, že až válka skončí, vezme si Ester a budou oba dva štastni. Tento plán jim ale nevyjde, jednoho dne spatří Ester v okně soused - Ester to řekla Pavlovi, ale ten jí nevěří, myslí si, že Ester má představy. Pavel si myslí, že je vše v utajení, ale jeho otec něco tuší. Jednou večer běží za Pavlem, ale nedovede ho dohonit. Ester je potichu v místnůstce, a najednou spatří osobu, kterou nezná - našli ji, teď je konec, pomyslí si, ale ne, osoba je na ni velmi milá, a tak se jí svěří se svým tajemstvím. Pavel se chystá za Ester, uvidí v chodbě balíček masa, ale neodváží se ho ukrojit, jelikož by to jeho máma zjistila. Matka někam odejde si povídat se sousedkou, najednou vidí Pavel svého tátu, jak mu podává balíček a strká do dveří... Pavel se diví, táta mu ale řekl, že o všem ví a že teď je hlavní, aby to nezjistila matka, že už takhle je nemocná, aby jí to nepřihoršilo. Mezitím se odehrál atentát na říšského protektoráta Heydricha. Soused, který ví, že v místnosti je Židovka, namaluje na dveře židovskou hvězdu. Pavel to zjistí a začína zmatkovat, ovšem hvězdu jen smaže a jde dovnitř - tam stojí Ester a je na odchodu. Nechce už tady být, nechce, aby Pavla zastřelili, i jeho rodinu, všechny. Nakonec se ale usmíří a zase si sedne, vymyslí plán, Pavel odveze Ester za jeho tetou, je to na venkově. S trochou štěstí to nějak ve vlaku zvládnou, a tam ji nikdo hledat nebude. Pavel odejde domů s celkem dobrým pocitem. Ráno slyší střely, děla, nikdo neví, co se děje, nakonec zjistí, že jsou obklíčeni Němci ze všech stran, ano, je to tak, našli atentátníky a snaží se je dostat. Najednou se vyřítí opilý soused, který začne řvát na celý barák, že v té místnosti je Židovka a že ji viděl a že ji jde udat. Začne tlouct do dveří, a Ester v místnosti je jasné, co se děje - najednou ale z krejčovny vyjde člověk, jehož hlas zná, je to krejčí. Ten ji schová u nich v dílně. Sousedovi se podaří vyrazit dveře, ale nikoho tam nenajde, jde tedy vedle, tam stojí naproti němu ve tmě tři muži, a říkají mu, aby šel pryč. Ester drží pevně svůj kufřík, aby jí ho nikdo nikdy nemohl vzít! Nakonec vyběhne Ester ven z domu, kde ji chytí ale Pavlův otec, ona se mu nějak vykroutí a běží ke dveřím... Správce jí je otevře. Ona běží ulicí plnou Němců, ale zatím si jí nikdo nevšiml, běží a kouká se, jak začíná vycházet slunce. Němci Ester spatří a běží za ní, a také ji postřelí. Ona ale vběhne do vchodu na dvůr, vidí otce, je jí dobře, klekne si na zem, a zaboří prsty do země. Už jen slyší: Schau mal, Ernst! Da ist eine junge Judin! (Koukni Ernste! Tady je nějaká mladá Židovka) Její život ukončí druhá střela.
Pavel se dál potuluje, vchází do prázdné místnosti, která ho už nenaplňuje, ale něco v něm mu říká: ty musíš žít! Jak to říkala Ester, která už mu to nikdy nebude moc říct tak, aby to všichni slyšeli!