Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Pavel ukončil gymnázium. Jednoho dne si koupil lístek do kina a ten se mu stal osudným. Pavel měl před začátkem filmu ještě čas. Šel se tedy projít do parku. Usedl na lavičku a nevnímal své okolí. Až později si všiml, že na druhém konci sedí děvče a pláče. Zprvu jí nevěnoval pozornost, potom se s ní dal do řeči a ona se mu svěřila se svým osudem. Řekla mu, že otec a matka jsou Židé, že je odvezli do Terezína a ona měla v ten den, kdy se s Pavlem setkala, jet také do koncentračního tábora. Pavlovi už čas na kino nezbyl. Nechtěl nechat Ester na ulici, a proto ji odvezl do svého pokojíku, který samozřejmě nebyl v domě, kde bydlel, ale v domě vedle krejčovské dílny jeho otce. Ester bydlela v malém útulném pokojíčku dost dlouho. Pavel ji každý den navštívil a přinášel jí jídlo, které doma potají kradl. Oba se měli rádi a žili jen pro sebe.
Ester už nemohla samotu dále snášet, a proto jí Pavel slíbil, že ji odveze k tetě na venkov a tam bude v bezpečí. Jednou v noci byly slyšet výstřely. Ester byla v pokoji sama a strašně se bála. Přemýšlela o své i Pavlově budoucnosti. S probouzejícím dnem se probouzeli i další obyvatelé domu. Shlukli se na dvoře. Chvíli se debatovalo, ale potom se všichni rozešli, protože se rozkřiklo, že Němci obkličují celé obytné bloky (domy). Mezitím vyšel na pavlač Rejsek, jenž začal rozkřikovat, že je v domě Židovka. Šel k jejím dveřím a řval, aby otevřela, ale marně. Ester byla připravena k odchodu a když v domě vše utichlo, vyběhla na ulici. Zastavila se, Němci ji ale nespatřili. Najednou začala utíkat. Její nohy ji unášely, ani nevěděla kam. Najednou spatřila známý plot a zdálo se jí, že je doma. Padla do vysoké nepokosené trávy. Průjezdem k ní dorazilo pár těžkých neokovaných bot. Zastavily se nad ní a někdo ji převrátil tváří k slunci. Kdosi hvízdl a zcela klidně a beze zloby řekl: "Schau mal, Ernst! Da ist ja eine junge Jüdin..."