Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento zvláštní román vyšel poprvé roku 1929 a záhy se stal Weissovým nejznámějším dílem vůbec. Kritika označuje "Dům o tisíci patrech" za válečný román, experimentální dílo nebo i jednu z prvních sci-fi knížek, které u nás vyšly. Nejedná se ale o román podle tradičních představ, všechen děj knihy je stlačen na jedinou situaci - mrákotný stav mezi životem a smrtí. Weiss využívá své hrůzné zkušenosti z první světové války, kdy v sibiřském zajateckém táboře zápasil o život, když onemocněl tyfem, a tyto vzpomínky rezonují v celém příběhu.

DĚJ:

Příběh se začíná odvíjet ve chvíli, kdy se anonymní člověk, který ztratil tvář, jméno i minulost, vzbudí na schodišti záhadného domu, který se zdá být bez konce. Díky útržkům papíru a novin, které najde ve svých kapsách, přijímá identitu detektiva Petra Broka, který má za úkol zachránit princeznu Tamaru a najít a vypátrat krutovládce tohoto "tisícipatrového domu" Ohisvera Mullera a zničit jej. Brok, kterému je díky jakémusi experimentu propůjčeno kouzlo neviditelnosti, začíná odhalovat tajemství záhadné stavby a přivykat zdejším zvyklostem. Nic zde není normální, žijí zde bezrucí vrazi, traviči, překupníci drog, podvodníci, slepí dělníci, nejrůznější zvrhlíci atd. Tisícipatrová stavba se nazývá Mullerdóm a má vlastní hierarchii - v nejvyšších patrech, jež se bez přestání přistavují, žijí dělníci, v nejspodnějších podlažích se rozkládá Gedonie, místo blahobytu, kde je možno najít všechny rozkoše, na jaké by si jen člověk vzpomněl.
V tuto chvíli se začíná odvíjet série neuvěřitelných situací a příběhů, které jsou občas proloženy snovými halucinacemi hlavního hrdiny. Brok odhalí Mullerův obrovský podvod - společnost VESMÍR, která prodává hvězdy, je pouze pastí, ze které se rekrutují Mullerovi dělníci a posluhovači. Muller se brzy začne Broka obávat, protože neviditelnost je velkou výhodou, a po Mullerdómu se rozkřikne, že přišel nový bůh - Petr Brok. Ohisver Muller nastraží na Broka past a pomocí obra jej lapí v zrcadlovém sálu do rybářské sítě. Brokovi se ale díky pomoci princezny Tamary, která se do něj zamiluje, podaří uprchnout. Petr Brok pošle Tamaru zpátky do její rodné země, pomůže nespokojeným dělníkům, kteří připravují povstání, a konečně se setká s bohem Muller tváří v tvář. Je to obrovské překvapení, protože onen všemohoucí vládce je podivínský, scvrklý a vetchý stařeček, kterého by přivedlo na onen svět jen trochu prudší přibouchnutí dveří, kdyby se neopíral o svou nesmírnou materiální moc a legendu nepřemožitelnosti. Dochází k finálnímu souboji, který ale pro nikoho neskončí vítězně, protože Petr Brok se uprostřed probudí, aby zjistil, že celý Mullerdóm byl vlastně jen horečný sen, který se mu zdál, když blouznil a bojoval o život se zákeřnou nemocí tyfem.

Není až tak od věci hovořit o Weissově románu jako o válečném dílu. Autor zde věrně vykreslil hrůzné zážitky války a zároveň zakomponoval do své knihy varování a předtuchu, která se nakonec ve druhé světové válce vyplnila do posledního písmene. Weiss nás upozorňuje na všechny ty Mullery, kteří by se toužili stát neomezenými pány lidstva, světa a vesmíru, a říká, že bychom se jich měli co nejrychleji zbavit. V roce 1929 ještě nikdo netušil, že takový Muller, který způsobí mnoho utrpení, se v Evropě o pár let později skutečně objeví. V knize můžeme najít i předzvěsti nacistického režimu, a to především ve společnosti VESMÍR, která láká zákazníky, aby si u nich koupili exotické zájezdy atd., ve skutečnosti se ale jedná pouze o manufakturu, která z oblafnutých lidí masově vyrábí dělníky, děvky a nebo pouze organickou hmotu, kterou dále průmyslově zpracovává.

"A dosti!" rozhodl mylord, "je to už samý brak. Smetí! Hned to spalte!" - To říká jeden z Mullerových podvůdců o skupině zajatců, kteří už nemohou být využiti ani ve vůdcových robotárnách, ani v jeho tančírnách a bordelech. Tato scéna, která se musela čtenáři prvního vydání zdát naprosto absurdní, se denodenně stávala ve druhé světové válce šílenou skutečností.

Velmi zajímavá je i samotná koncepce románu. Weiss nám nastiňuje snovou realitu, která je sice na první pohled absurdní, na druhou stranu je ale tak mistrně vylíčená, že se nám zdá mnohem opravdovější než skutečná realita (ve snu tomu také tak často bývá). Této snové optice odpovídá systém krátkých, ostře pointovaných kapitol, rychle se střídajících jako záběry z nějakého akčního filmu plného prudkých zvratů dramaticky gradovaných kolem nerovného souboje dvou hlavních postav.
Autor podporuje sugesci autentičnosti některými zdánlivě dokumentaristicko-reportážními prvky - častou reprodukcí reklamních nápisů a tabulí, rozhlasových projevů Ohisvera Mullera, reportážními podtitulky jednotlivých kapitol atd.

CITÁT Z KNIHY:

Kdosi malinký, docela zakrslý, sedí na dně klubovky. - Spíše děvčátko s rezavými vlásky - ani hlavička mu není vidět...
Brok po špičkách obešel klubovku.
Na jejím dně uviděl drobného, suchého človíčka s ohyzdným obličejem v brčálově zeleném župánku. Skleslé tváře utvořily po stranách úst dvě odporné vrásky. Ohrnutý spodní ret byl zčernalý a suchý až k dásni. Od úst mu stékal pramen rezavých vousů, který se pod bradou štěpil ve dva tenké provazce, sahající až do klína.
A jeho nos! Má smělý rozběh supího zobce. Skvělou centripetální linii hlemýždí ulity! Vytrvalost a nosnost oblouku! Oblouku výsměchu, oblouku nenávisti, oblouku pomsty a vítězství nad světem! -Ohisver Muller!- To, prosím, je On!

VLASTNÍ NÁZOR:

Dům o tisící patrech je nesmírně zajímavá kniha, kde se snoubí velmi originální nápad se zajímavým vypravěčským stylem, který je navíc uveden do širších sociálně-materialistických souvislostí. Jedná se o knihu, která určitě stojí za přečtení.

Čtenářský deník	-	Dům o tisíci patrech, Dům o tisíci patrech (2)
	-	Spáč ve zvěrokruhu