Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1987 (5. vydání tamtéž). Ilustroval Jiří Trnka. Počet stran: 220.

OBSAH VYBRANÝCH POHÁDEK:

Kniha obsahuje řadu pohádek, z nichž mne nejvíce zaujaly tyto:

Královna Koloběžka První
Mlynář se s rybářem hádají tak, že se jejich pře dostane až ke králi. Ten je alergický na hloupé lidi a každému dá stejné hádanky. Kdo je správně zodpoví, vyhraje při. Zoufalému mlynáři poradí jeho chytrá dcera Zdenička. Král se pozastaví nad její chytrostí a pozve ji na zámek. Musí však splnit pár podmínek. Na královský zámek přijede-nepřijede na koloběžce vyrobené z prkýnek. Zamilují se do sebe a koná se svatba. Zdenička ale musí odpřisáhnout, že se nikdy nebude plést do jeho vládních záležitostí. Ta však slib poruší a král ji pošle domů s tím, že si má vzít s sebou to nejmilejší. Chytrá dívka zabalí krále do koberce a odjede s ním. Král se pro ni vzdá koruny a ze Zdeničky se stane královna Koloběžka První.

O rybáři a jeho ženě
Bylo nebylo, žili jednou chudí lidé v láhvi od octa. Muž-rybář jednou chytil kouzelnou rybu. Žena po ní chtěla, ať dá chalupu. Ta se jí po čase znechutila a toužila mít víc a víc. Z vily byl zámek, po zámku chtěla království. Ryba se postupně začínala hněvat, ale žena vždy muže přesvědčila, aby šel. Když se žena nespokojila ani s císařskou korunou ani s postem papeže a příliš se opila mocí, kterou nabyla, chtěla po rybě, aby mohla dokonce poroučet slunci. Rybě došla trpělivost a rybář se ženou tak žijí dodnes v láhvi od octa.

Tři veteráni
Jednou žili tři veteráni, kteří byli živi ze tří darů. První byl kouzelný klobouček, který dovoloval přemisťovat se majitelovi, kam chtěl, druhý měli harfičku s mocí dát majitelovi, na co si jen vzpomněl, a třetí měl bezednou tobolku. Jmenovali se Bimbác, Servác a Pankrác. Dva z nich se zamilovali do záletné princezny Bosany. Ta je s králem obrala o jejich dary. Bimbác jí v přestrojení podstrčil jablko z frňákovníku, po kterém jí narostl nekonečně dlouhý nos. V přestrojení pak tři veteráni přišli na zámek a jako odměnu chtěli své tři dary. Léčbu pomocí hrušky prodlužovali, ale nakonec měla princezna normální nos a všichni byli šťastní.

Fimfárum
Kovář má mladou a krásnou ženu, kterou ale chce bohatý první lokaj. Ten má velké slovo u krále a spolu si na něj vymýšlí nesplnitelné úkoly, aby ho popravili. Kovář se ale spolčí s čertem a jednou i s vodníkem, takže ženě vždy zhasne úsměv. Lokaj si na něj vymyslí, aby vyrobil fimfárum - cokoliv přinese, bude špatně, protože nic takového přece neexistuje. Čert mu ale pomůže - fimfárum je kouzelná věcička, která dokáže udělat z lidí zkameněliny. Jeho nevěrná žena i s milencem se tedy promění v kámen. O kovářovi víme jen to, že z vesnice Nejdedále zmizel.

UKÁZKY Z KNIHY:

Stráže ji nechtěly pustit do zámku, ale Zdenička se s nimi nebavila, mocně se odstrčila a ujížděla pořád pryč, ze sálu do sálu a zabrzdila až před králem.
"Zde mne máte, pane králi," oslovila ho. Ustrojená - neustrojená, učesaná - neučesaná, přijela - nepřijela, obutá - neobutá, přišla - nepřišla jsem vás navštívit. Zde prosím, přijměte ode mne dar - nedar." A podala mu škatulku.
Král vzal škatulku, rozvázal parádní mašličku, otevřel víčko a frrr! vrabec ulít.
(str. 16, Královna Koloběžka První)

Až jednou budete mít čas a nebudete mít opravdu nic na práci, jděte na nejbližší nádraží a vyjeďte si na výlet do Nejdedále. Musíte jet osobním vlakem, čím osobnější, tím lepší, a pojedete přes Důvěřov, Vejtahy do Samochval. V Samochvalech přesednete na lokálku a jedete přes Tůdlety, potom přes Támhlety, až přijdou Tůdlemy. V Tůdlemech vystoupíte a vezmete si autobus. Ten jede před Horní Dedál, pak přes Dolní Dedál, až přijede do vesnice, která se jmenuje Nejdedál. No, a i kdybyste chtěli jet dál, tak v Nejdedáli už dál ject nemůžete, protože ta vesnice se jmenuje proto Nejdedál, protože už ta silnice nejde dál.
(str. 23, Fimfárum)

"Zlatá rybo, slyš má slova,
vylez z vody, zjev se znova.
Mám ženu zlou jak šídlo
a pálí jí dobré bydlo."
"No, co tentokrát?"
"Moje žena chce vládnout sluncem a měsícem a atom chce rozebrat. Chce být jak pánbu!"
"Jdi domů," povídá ryba, "najdeš jí v lahvi od octa."
A tam jí našel, v kyselém smradu, rozcuchanou, mastnou, se špinavým krkem a okousanými nehty. A tam žijou dodnes.
(str. 45, O rybáři a jeho ženě)

Než se Bosana vzpamatovala, než se rozhodla, má-li, nemá-li vřískat a křičet o pomoc, nos už se plazil po zahradě směrem ke zdi.
Bosana popadla nos a začala jej tahat oknem zpátky do komnaty. Soukala rychle, pravda, ale nos se prodlužoval také rychle. Rychleji, než Bosana stačila soukat. Bosana sice už měla nosu plný pokoj, a přece jeho špička právě přelézala zeď. A hurá na náměstí.
Bosana omdlela.
(str. 182 - 183, Tři veteráni)

VLASTNÍ NÁZOR:

Wericha mám v oblibě už z dřívějška a tato sbírka pohádek mě nezklamala. Naopak byla nad moje očekávání. Werichův styl vyprávění vytvořil příběhy nadčasové, osloví i příští generace a nejen děti. Nad knihou se dá nejednou zasmát. Děj nijak neuráží, při jeho čtení příjemně plyne čas, vyprávění mnoho řekne o lidské povaze, sobectví, ale i dobrotě a lásce. Werich je neuvěřitelně vtipný, jeho humor je inteligentní a tak nějak pohladí po duši.