Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jan ze Žatce je osobnost dobře doložená archivními prameny. Sám se podepisoval Jan ze Šítboře nebo Jan z Teplé. Působil jako městský notář žatecký snad již na konci vlády Karla IV. Za své dlouholeté činnosti v Žatci získal privilegia a vážnost. Ze Žatce odešel roku 1411, když byl povolán na místo notáře Nového Města pražského, zde také zemřel roku 1414 nebo 1415. Pravděpodobně studoval na pražské univerzitě. Z různých citátů složil latinské čtení o sv. Jeronýmovi, je autorem několika sbírek písemností, tzv. formulářů. V nich se zachoval i dopis z roku 1401 - doprovázející Oráče z Čech zaslaný pražskému měšťanovi Petrovi Rothers - s autorovou charakteristikou díla.

OBSAH A FORMA:

Oráč z Čech pochází z přelomu 14.-15. století. Je psán velmi oblíbenou formou hádání dvou protivníků - člověka a smrti - která byla tehdy velmi oblíbená ve všech literaturách západní Evropy a sepisována latinsky i v národních jazycích. Oráč, který na sebe prozrazuje, že je ve skutečnosti učeným mužem, proklíná smrt a vyčítá jí, že se na něm dopustila kruté nespravedlnosti, když mu vzala jeho milovanou ženu. Smrt Oráčovu žalobu odmítá a vědoma si své moci mu domlouvá. Jejich spor je rozvíjen na nejvyšší úrovni slovesného umění. Obsahuje dobové antické prvky i křesťanské názory na smysl života. Oráč i Smrt často odkazují na způsob života ve Starém Římě a také na římské a řecké myslitele (Aristoteles, Avicenna). Autor využívá prostředků středověké rétoriky. Zlobné výpady se střídají s racionálními úvahami, věcná argumentace s ironizováním.

Úryvek ze strany 42 (zkrácené)
Kdo o věcech nic neví, nemůže o věcech nic říci. Tak se stalo i nám. Nevěděli jsme, že jsi tak znamenitý muž. Známe tě už dávno; jen jsme pozapomněli. Byli jsme při tom, když ti paní Moudrost nadělovala moudrost, když ti pan Šalamoun na smrtelném loži postupoval moudrost svou, když ti Bůh propůjčoval všechnu moc, kterou dal panu Mojžíši v Egyptě lénem, když jsi popadl za nohu lva a mršil jím o zeď; viděli jsme tě sčítat hvězdy, počítat zrnka písku a ryby v moři, zjišťovat počet dešťových kapek; viděli jsme rádi, žes vyhrál závod se zajícem; viděli jsme tě v Babylónii u krále Žoldána ve vysoké poctě a hodnosti podávat jídlo a nápoje; když jsi nesl před Alexandrem korouhev, pod níž porazil Daria, dívali jsme se a přáli ti tu čest; když jsi v Akademii a v Athénách disputoval jako rovný s rovným s veleučenými mistry, kteří dovedli mistrně rozmlouvat i o věcech božích, a umem jsi je mistrovsky předčil, na to jsme hleděli s obzvláštní potěchou; když jsi domlouval Neronovi, aby činil dobré skutky a nebyl prchlivý, naslouchali jsme se zalíbením. ... Když tě Bůh povolal do své rady k jednání o poklesku paní Evy, uvědomili jsme si obzvlášť tvou neskonalou moudrost. Poznat tě dříve, byli bychom tě poslechli; tvou ženu a všechny lidi bychom nechali žít; učinili bychom tak již tobě na počest: protože jsi velemoudrý osel!

Zajímavé je, že Oráč Smrti vyká a ona mu tyká; o sobě ale Smrt mluví v množném čísle.
Na konci Oráč vyzývá Smrt, aby společně předstoupili před Boha a ten je rozsoudil. Smrt výzvu přijme a Bůh rozhodne v její prospěch. Oráč potom Boha prosí o spásu její duše v šesti odstavcích, jejichž počáteční písmena mají tvořit jméno žalobce, který obžaloval Smrt. To jméno je Johann, což je německá podoba autorova jména. Z toho vyplývá, že celá kniha je pravděpodobně o něm a jeho trápení.