ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Austenová Jane (*16.12.1775 - †18.07.1817)

­­­­

Anna Elliotová

Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně roku 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností.

Sir Walter Elliot má tři dcery: Elizabeth, Annu a Mary. Jeho manželka lady Elliotová spravovala panství a finance, dokud žila, takže rodina dobře vycházela. Ale po její smrti už si s tím nikdo (snad kromě Anny) hlavu nedělal a rodina se zadlužovala.
Nakonec bylo nutné pronajmout jejich sídlo a rodina se měla přestěhovat do Bathu. Tedy pouze sir Walter, Elizabeth a Anna, protože Mary se v tom kraji vdala, a tak tam měla samozřejmě zůstat.
Anna byla v devatenácti zamilovaná do jistého Fredericka Wentworthe, bohužel sňatek byl pro její rodinu nepřijatelný. Annina starší přítelkyně lady Russelová ji tehdy přemluvila, ať se hocha vzdá. Nakonec Anna, přesvědčená, že jedná správně a hlavně ve prospěch Fredericka, zasnoubení zrušila. Frederick to ale takhle nepochopil a ukřivděný odjel. Nyní bylo Anně 27 a kdyby mohla změnit minulost, udělala by to.
Rodina nakonec odjela do Bathu bez Anny, která ještě zůstala u lady Russelové a později u své sestry Mary, kde byla tak trochu za služku. Anně to nicméně nevadilo, byla ráda užitečná.
Seznámila se s rodinou Musgrovových, hlavně s jejich dcerami - Henriettou a Louisou. Frederick Wentworth - měl štěstí a stal se mezitím kapitánem - opět zavítal do kraje a rovněž se s rodinou i oběma děvčaty seznámil.
Samozřejmě nešlo zabránit tomu, aby se Anna a Frederick setkali. Bylo to však velmi rozpačité a on pak o ní prohlásil, že je změněna k nepoznání. Anna si však uvědomovala, že on by pro ni mohl znamenat stále to stejné co před osmi lety.
Wentworth se začal hojně scházet s oběma sestrami, ale Anně se nedařilo vypozorovat, které z nich dává přednost. O Henriettu se však již delší dobu ucházel Charles Hayter - venkovský farář.
Přestože se Wentworth bavil hlavně s Louisou, bral na Annu ohledy. Po jedné dlouhé společenské procházce, když zpozoroval, že je unavena, zajistil pro ni místo v kočáru. Anna pochopila, že jí sice nedovede odpustit, ale ani se nedokáže dívat, když jí něco schází.
Wentworthovi napsal jeho přítel - kapitán Harville a pozval ho do Lymu. Zorganizoval tedy víkendový výlet, kdy vyrazila šestičlenná společnost: Mary a její manžel, sestry Munsgrovovy, Wentworth a Anna.
V Lymu se rovněž seznámili s kapitánem Benwickem, který truchlil, protože jeho snoubenka nečekaně zemřela. Anně se povedlo trochu ho rozptýlit hlavně poměrně moudrým rozhovorem.
Anna se v hostinci minula se svým vzdáleným příbuzným panem Elliotem, který si všiml, že to dívce nápadně sluší.
Na jedné procházce se však stala tragédie - Louisa skákala z různých vyvýšenin a chtěla, aby ji kapitán Wentworth chytal. On to jednou nestihl a dívka dopadla na tvrdou dlažbu a zůstala ležet v bezvědomí.
Wentworth, Anna a Henrietta odjeli zpátky, aby o neštěstí spravili rodinu. Zbytek zůstal v Lymu a staral se o Louisu. Wentworth jenom odvezl obě dívky a pak odjel pryč.
O pár dní později dorazil Charles (Maryin manžel a bratr Louisi) a dovezl lepší zprávy, že se dívce daří dobře, ale že uzdravení ještě pár týdnů potrvá. Louisu po nějaké době přivezli, ale byla stále velmi slabá. Kapitán Wentworth odjel pryč a i Anna s paní Russelovou odjely do Bathu.
Tam Anna zjistila, že rodinu pravidelně navštěvuje pan Elliot. Sama se s ním později večer setkala a on projevil velkou radost, že ta, jíž si všiml v Lymu, je dokonce jeho příbuznou.
Něco ale Anně dělalo starosti. Bydlela u nich totiž i společnice Elizabeth - paní Clayová - a Anně se zdálo, že se snaží políčit na jejího otce.
Anna se ve městě setká s bývalou spolužačkou paní Smithovou. Ta se sice provdala za bohatého muže, ale ten byl marnotratný a když umřel, zanechal po sobě jenom dluhy. Navíc byla stižena revmatickou horečkou, takže se v Bathu léčila.
Pan Elliot se Anně začal dvořit, avšak ona ho posuzovala velmi rozumně. Vnímala sice, že je to společenský a zábavný člověk, jemných mravů, ale také dobře viděla jeho chyby.
Mary napsala Anně a v dopise jí oznámila, že se Louisa zasnoubila s kapitánem Benwickem, jenž s ní během jejího zotavování strávil hodně času. Anna nemohla pochopit, proč Frederick vyklidil pole a umožnil tak Benwickovi, aby si získal Louisiny city pro sebe.
Kapitán Wentworth rovněž přijel do Bathu. A když se s Annou setkali, bylo to plné rozpaků. Viděli se ještě několikrát. Anna střídavě v duchu jásala, když jí věnoval svou pozornost a střídavě si zoufala, když prudce změnil náladu a nevšímal si jí vůbec. Příčinnou těchto podivných změn však byl pan Elliot, na kterého Wentworth začínal žárlit.
U paní Smithové se Anna dozvěděla, že právě pan Elliot byl příčinnou pádu jejího manžela do dluhů. A navíc odmítl vdově pomoci, když se snažila získat alespoň něco ze svého majetku zpátky.
Kapitán Wentworth napsal Anně dopis, ve kterém se jí vyznal ze svých citů. Že ji miluje a rovněž doufá, že i ona k němu ještě něco cítí.
Dostali příležitost jít spolu domů a při té procházce si vše vyříkali a sdíleli svoje pocity, jak se měnily podle toho, co se dělo. Dohodli se, že se brzy vezmou a tentokrát už by si to Anna od nikoho vymluvit nenechala.

CITÁT Z KNIHY:

Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho, než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uraženy, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? - Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvoření! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věřte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.
F. W.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 30.05.2009

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Jane Austenová - Anna Elliotová







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)