Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1986 (1. vydání tamtéž). Z anglického originálu Pride and Prejudice přeložila Eva Kondrysová. Počet stran: 318.

STRUČNĚ O AUTORCE:

• anglická spisovatelka realistických románů (tzv. domestic novel = rodinný román)
• zobrazovala život tzv. gentry (= vyšší venkovské vrstvy, nižší venkovské šlechta)
• její romány se soustřeďují na omezený okruh postav a vyznačují se vytříbeným stylem a vtipnou charakteristikou postav
• z díla: Rozum a cit (Sense and Sensibility, 1811); Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice, 1813); Emma (1815); Northangerské opatství (Northanger Abbey, 1818)

OBSAH:

Rodinu Bennetových tvoří kromě otce jen samé ženy, matka a pět dcer. Jedinou starostí paní Bennetové je své dcery provdat a zaopatřit.

Na blízké panství se přistěhuje pan Bingley a na plese se zamiluje do Jane, nejstarší a nejkrásnější z Bennetových. Elizabeth se zase seznamuje s Bingleyho přítelem, panem Darcym. Ten ji ale urazí svým povýšeným chováním.

Sestry Bennetovy jsou každá trochu jiná. Zatímco Jane, Elizabeth a svým způsobem i Mary jsou inteligentní, nejmladší Lydie a Kitty jsou kokety a často flirtují s důstojníky. Elizabeth také jeden z nich zaujme, jistý pan Wickham. Ten ji utvrdí v jejím odporu vůči panu Darcymu.

Na plesech i návštěvách tráví Jane hodně času s panem Bingleyem, ale jejich štěstí najednou končí. Zničehonic Bingley i s Darcym odjedou do Londýna. Elizabeth jede navštívit svou provdanou přítelkyni Charlottu. Ocitne se tak blízko panství, kde je právě náhodnou na návštěvě u své tety také pan Darcy. Elizabeth ho svou inteligencí a přirozeností naprosto okouzlí. Pan Darcy požádá Elizabeth o ruku. Ta ho ale nesnáší pro jeho povýšenost a odmítne jeho nabídku. Darcy se ovšem nevzdává a napíše jí dopis, kde vysvětluje své pohnutky, proč donutil k odjezdu pana Bingleyho, a napíše jí i pravdu o Wickhamovi, jenž mu málem unesl sestru. Elizabeth po přečtení už v něm nevidí namyšleného padoucha a pochopí jeho chování.

Elizabeth se stydí, že Darcyho teď urazila bezdůvodně ona. Odjede s příbuznými na cestu po Anglii a zavítá i na panství v Pemberley, které vlastní Darcy. Je jí velmi trapné, že se tam náhodou setkají s majitelem. Ale Darcy je naprosto okouzlující a přirozený. V tu chvíli však přijde zlá zpráva. Nejmladší Lydie utekla totiž s Wickhamem. Pan Darcy tajně pomůže choulostivou situaci řešit. Elizabeth se to náhodou dozví a uvědomí si, jaké city k němu chová...

Za Elizabeth přijede Darcyho teta a zakazuje Elizabeth si Darcyho vzít. Ta o ničem neví, ale pyšné paničce se nedá a vzdoruje. K Darcymu se tato zpráva donese a požádá ji znovu o ruku. Elizabeth souhlasí. A nakonec se i Jane provdá za pana Bingleyho.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Elizabeth Bennetová - pyšná na to, že dokáže poznat lidské charaktery; v případě Darcyho však podlehne prvnímu dojmu a chová k němu předsudek, že je zlý a pyšný; Elizabeth je inteligentní a krásná; nikdy se nedá, umí prosadit svou; k Jane ji poutá vřelé sesterské pouto, je přátelská a dokáže dobře komunikovat s cizími lidmi ve společnosti
pan Darcy - výchovou mu je dáno, že se cítí nadřazený nad ostatními a chová se trochu pyšně, nerad se baví s lidmi, na plesy a návštěvy chodí jen ze zdvořilosti (alespoň tak působí na okolí); i v něm je tedy obsažen pýcha i předsudek z názvu; jako Elizabeth se i on změní v názoru na ostatní; v jádru je to však laskavý a galantní člověk, což v něm Elizabeth jen podpořila

FILMOVÁ ZPRACOVÁNÍ:

Román byl zfilmován již několikrát - například:

• 1940, režie Robert Z. Leonard - americký film, kde Darcyho hrál britský herec Laurence Olivier
• 1995, režie Simon Langton - seriál britské televize BBC, v roli Darcyho se objevil Colin Firth
• 2005, režie Joe Wright - americko-britsko-francouzský film, v hlavní roli Elizabeth Keira Knightley

STYLISTIKA:

• hojné užití přímé řeči, často vynechává uvozovací věty
• málo popisů, spíše konverzační
• vypravěč ve 3. osobě
• jazyk vypravěče i postav plný ironie, často humor, vtipná kritika mravů té doby
• přesto schopnost hluboké a přesvědčivé charakterizace hlavních postav, zejména procesu sebepoznávání u Elizabeth

UKÁZKY Z KNIHY:

Jaký rozdíl proti jeho příteli! Pan Darcy si zatančil pouze jednou s paní Hurstovou a jednou se slečnou Bingleyovou, nepřál si být představen žádné jiné dámě a strávil zbytek večera tím, že procházel po sále a tu a tam prohodil slovíčko s někým ze svých přátel. Byl to nejpyšnější, nejnepříjemnější člověk na světě a nikdo si nepřál, aby se tu ještě ukázal.
(str. 13)

Najednou se sama za sebe strašně zastyděla. Nedokázala pomyslet ani na Darcyho, ani na Wickhama bez výčitek, že se chovala zaslepeně, nespravedlivě, předpojatě, nesmyslně. "Jak ohavně jsem si počínala!" zvolala. "A přitom si tak zakládám na svém bystrozraku! Tak vyzdvihuji své schopnosti! Jak často jsem zavrhla Janinu nepředpojatou dobrotivost a řídila se sebevědomě zbytečnou nedůvěrou! Je to vskutku pokořující objev! A přitom si to pokoření zasluhuji. Ani zamilovaný by nebyl tak uboze zaslepený. Mne však zavedla na scestí marnivá pošetilost, nikoli láska. Lichotilo mi, že mě jeden vyznamenává svou přízní, urazilo mě, že mě druhý při prvním seznámení přehlíží, a proto jsem ve všem, co se jich týkalo, dala přednost předsudkům a hlouposti a zahnala zdravý rozum. Vždyť jsem až do této chvíle byla sama proti sobě.
(str. 172)

Jeho láska zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu, avšak nemohla se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik nezalitovala, že ho odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě někdy v životě shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji to mrzelo a trápilo, a neblahé přestupky matky a sester byly důvodem k ještě většímu zármutku. Bylo to všechno beznadějné. Otec se jim vysmíval, ale nikdy se natolik nenamáhal, aby zkrotil neukázněnost a lehkomyslnost mladších dcer, a matka, která sama nevěděla, co se patří, nespatřovala v jejich chování nic špatného.
(str. 176)

...ležela s očima otevřenýma ještě dobré dvě hodiny a snažila se vyznat sama v sobě. Určitě k němu nechová nenávist. Ne, nenávist dávno vyprchala a téměř stejně dlouho se už styděla, že k němu pociťovala antipatii, kterou neváhala tak nazvat. Vzbudil v ní úctu, když se přesvědčila o jeho ušlechtilých vlastnostech, a ač si to zprvu přiznávala neochotně, po čase už jí to nebylo tolik proti mysli, nyní se ta úcta vlivem navýsost lichotivé výpovědi a jeho přívětivosti, jaké se stala svědkem včera, změnila v něco ještě osobnějšího.
(str. 215 - 216)