Jane Austenové mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum - ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.
Rozum a cit vypráví o osudech sester Elinor a Mariany Dashwoodových, které se po smrti otce musely s matkou a nejmladší sestrou Margaret odstěhovat z výstavného sídla a žijí víceméně z blahovůle na panství vzdáleného příbuzného, jenž je pohostinně a dobrosrdečně přijal. Obě sestry už jsou ve věku, kdy se mohou poohlédnout po vhodném životním partnerovi, a jejich okolí tedy sleduje jejich počínání bedlivě a zvědavě. Zdrženlivější Elinor měla ráda Edwarda Ferrarse, kterého musela opustit. Mariana se jednoho dne šla projít po panství, ale počasí se zkazilo a začalo pršet. Vymkla si kotník, ale naštěstí se zde objevil mladý Willoughby, který jí pomohl a odnesl domů. Mariana byla velmi impulsivní a na první pohled se do něho zamilovala a on, jak to vypadalo, do ní také. Trávili spolu spoustu času, a všichni si tím pádem mysleli, že se Mariana a Willoughby zasnoubili a že bude svatba. Na panství přijely dvě sestry, Lucy a Nancy. Marianě i Elinor jsou velmi nesympatické. Přesto Lucy vyhledává Elinořinu společnost a svěřuje se jí. Poví jí, že je již dlouho zasnoubena právě s tím Edwardem, jehož měla ráda Elinor. Tu tato zpráva trochu rozhodí, ale nedá to znát. Willoughby všechny překvapí a nečekaně odjede, skoro bez rozloučení. Blížila se zima, sestry Steelovy odjely a hodná paní Jenningsová pozvala do Londýna Marianu a Elinor, aby zde strávily nějaký čas. Na plese Mariana potká Willoughbyho a srdečně ho vítá. Ten je ale odtažitý a ani neodpoví na dopisy, jež mu Mariana píše. Mariana je nešťastná, Willoughby se zasnoubil s jinou, kvůli jejímu bohatství. Za nějakou dobu odjedou z Londýna na panství svého přítele plukovníka Brandona, který je tajně zamilovaný do Mariany. Mariana díky své vlastní hlouposti těžce onemocní. Jednoho večera se na panství objeví Willoughby a promlouvá s Elinor. Chce jí vysvětlit své chování v Londýně a tvrdí jí, že Marianu stále miluje. Pak odejde. Mariana se nakonec uzdraví. Elinor se dozví, že pan Ferrars se oženil s Lucy a je z toho smutná až do doby, kdy ji navštíví Edward a vysvětlí jí, že Lucy nemiloval a že ona si vzala jeho bratra. Požádá šťastnou Elinor o ruku a vezmou se. Mariana se nakonec také vdá, a to za plukovníka Brandona.