Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha vypráví o životě francouzského básníka Františka Villona. Děj knihy se odehrává v 16. století ve Francii.

DĚJ:

Františkovi rodiče utekli z válkou pustošeného venkova do Paříže. Doufali, že tam najdou snadnější způsob obživy, ale opak byl pravdou. Paříž v té době sužoval mor, kterému Františkův otec podlehl. Truchlící matka s čerstvě narozeným synem šla hledat pomoc do kláštera. Tam se jich ujal páter Vilém Villon, dal Františkově matce, do níž byl tajně zamilován, práci a částečně se ujal výchovy jejího syna. Díky strýci Vilémovi, po kterém František rozený Montcorbier převzal jméno Villon (= šibeničník), mohl František studovat na Sorboně.
Děj knihy začíná posledními Františkovými studijními lety, ve kterých František útržkovitě vzpomíná na epizody ze svého dětství. František se pohyboval ve dvou zcela odlišných vrstvách. Na jedné straně často navštěvoval s ostatními studenty hospody (v jedné z nich mu slepá Gabriela předpoví budoucnost), na druhé straně byl pro svůj básnický talent a bystrý vtip také vítán mezi šlechtou na návštěvách u pařížského místodržitele. Zde se seznámil s Kateřinou, která se do něj zamilovala. Bohužel ji také miloval Filip Charmoye, kazatel U Matky Boží, pro kterého byl František trnem v oku. Oba se neustále uráželi, ale František měl díky svým řečnickým schopnostem vždy navrch a kněz skončil ponížen. Při jedné takové příležitosti kněz Františka napadl a on mu v sebeobraně uštědřil několik ran, kterým kněz posléze podlehl. Po tomto činu musel František utéct z města, aby unikl šibenici.
Jeho kamarádi ho zavedli do Ulity - tajné zločinecké organizace. František podal žádost o milost, která byla vyslyšena a on se mohl vrátit zpět do Paříže. Našel si práci a začal si namlouvat Kateřinu. Ovšem tentokrát byl do Kateřiny zamilován malíř Noel Joliz. Ten zjistil pravdu o smrti kněze a vše pověděl Kateřině. Ta Františka zavrhla a nakonec si vzala Noela.
František se opět zapletl se zločineckými kamarády a pomohl jim vykrást teologickou fakultu. Vše se za čas provalilo a František musel z Paříže pryč. Dostal místo dvorního básníka u vévody Karla Orleánského a zamiloval se tu do Leonory, která po čase zemřela. Vrátil se zpět k Ulitě. Kvůli úkolu ukrýt kradené svícny se dostal do vězení, ale pro nedostatek důkazů byl propuštěn. Našel si místo u vévody Jana Bourbonského, kde se setkává s biskupem Tybaltem d'Aussigny, který věděl o vykradení teologické fakulty. Chce ho zadržet, ale František ho napadne a uteče. Poté je za krádež a údajné znásilnění odsouzen k smrti oběšením. Městem projíždí král, který dává všem vězňům milost. Krátce na to byl František polapen Tybaltem d'Aussigny, který ho drží v podzemní kobce, kde je několik měsíců týrán. Jeho štěstí se opakovalo a milost mu tentokrát udělil nový francouzský král.
František se vrací ke strýci. Ten jej posílá na venkov, než se ujasní zbytky vyšetřování. Zde se František věnuje své tvorbě. Po návratu do Paříže si našel nové přátele a zaměstnání. Nešťastnou náhodou se připletl do rvačky, je neprávem obviněn z pokusu o vraždu a potřetí odsouzen k trestu smrti. Díky zkušenému právníkovi se trest sníží na 10 let vyhnanství. Ale to už František věděl, že se do Paříže nevrátí, protože trpěl tuberkulózou.