Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mimoslovní (= nonverbální) sociální komunikace
Sdělujeme si jí emoce, zájem o sblížení, snažíme se u druhého vytvořit dojem o tom "kdo jsem já", snažíme se záměrně ovlivnit partnera, řídíme tak chod vzájemného styku.

V této kapitole se mluví o sdělování:
Výrazem obličeje - zde se dá poznat štěstí/neštěstí, neočekávané překvapení/splněné očekávání, radost/smutek, klid/rozčilení, spokojenost/nespokojenost až znechucení, zájem /nezájem... Překvapení se odráží v oblasti čela a obočí, strach a smutek v očích a štěstí v partii úst. Obličej se považuje za nejdůležitější sdělovač emocí.
Přiblížením nebo oddálením se od nás - vzdálenost, kterou zaujme muž k muži nebo k ženě, je podstatně menší než vzdálenost ženy k muži nebo i ženy. Obecně lze říct, že čím je člověk k druhému blíže, tím ho má raději (musíme brát ale ohled na okolnosti - např. extroverti si k lidem stoupají blíže než introverti).
Množství dotyků - druzí lidé se daleko více dotýkají žen (i ženy samy). Ti, kdo k sobě mají přátelská vztah, se daleko více navzájem dotýkají.

Různé nálady uvádějí do pohybu odlišné skupiny svalů.
Gesta - je jimi možno vyjádřit na 70000 rozličných sdělení.
Řeč pohledů - zde mě velmi zaujalo, že při stejném jasu, když je někdo citově vzrušen, tak se průměr jeho zornice rozšíří a když někoho nenávidí, ztenčí se na minimum. Když se setkají pohledy dvou neznámých partnerů a dlouho se na sebe dívají, dohází ke zvýšení emocionální hladiny a až k agresivním projevům.
Tón řeči
Úprava zevnějšku - dáváme tím najevo do jaké skupiny lidí patříme (např. oblečením). Upravujeme si prostředí v němž žijeme, vybíráme si druhy aut, místa pro rekreace, ale také osoby, se kterými se stýkáme - reprezentují nás.

Sdělování mluvením - slovy (= verbální) sociální komunikace
Řeč je schopnost určitého společenství dorozumívat se navzájem určitým jazykem - je jednou z nejdůležitějších forem sociální komunikace. Musíme rozlišovat řeč logiky a poezie. Jazyk logiky je postaven pouze na faktech, zatímco jazyk poezie má hlubší smysl (- už letím).
Záleží na dynamice hlasového projevu i na zbarvení hlasu, které lze považovat za ukazatele momentální nálady. Existují i mimoslovní složky verbálního pohledu (taková ta ééé, ehm, hmm...), které používáme třeba při projevu, vypadne-li nám myšlenka, aby nebylo ticho a upozornili jsme tak tím posluchače, že ještě něco přijde.

Rozhovor = rozmlouvání dvou nebo několika lidí - dělí se: záměr (cíl), smysl sdělení pro mluvčího, věcný obsah, smysl sdělení pro příjemce, efekt na příjemce zprávy. Do rozhovoru spolu navzájem vstupujeme, abychom si sdělili určitý názor na nějakou věc, přičemž náš pohled na ni se v průběhu rozhovoru mění.

V této kapitole mě zaujalo, že žena řekne průměrně za den asi 26000 slov, zatímco muž pouze 10000-12000 a že radost působí nakažlivě, ale je-li člověk smutný a ocitne se v blízkosti veselého, jeho smutek se tím prohlubuje.

Sdělování činy
Nejen tím, co říkáme, ale i tím, co děláme, jak jednáme a jak se chováme.

VLASTNÍ NÁZOR:

Když jsem si přečetla název díla - Jak si navzájem lépe porozumíme - představila jsem si, že se dozvím, jak bych se měla v určitých situacích chovat a hlavně co znamená jednání druhých lidí. V tomto mě ale kniha zklamala - popisuje většinou spíše to, co už dávno vím (např. nejméně ticha je v místnosti, kde je nejvíce lidí). Navíc obsahuje hodně cizích slov, autor jednoduchou věc příliš dlouho "obkecává" a uvádí zbytečně mnoho podrobností. Kniha se mi nelíbila, protože mě prostě nebavila.