Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Praha, nakladatelství Olympia, rok 1987; ilustrace Miloslav Disman; 189 stran.

DĚJ:

I když toto dílo nebylo součástí seznamu povinné četby, zanechalo ve mně větší stopu než díla povinná. Hlavními hrdiny jsou dva zatím obyčejní chlapci Jirka a Vilík, ti žijí vcelku obyčejný a všední život městských kluků. Až do dne kdy se Vilík popere s jedním "Novoměšťákem"... Toho si všimne vysokoškolák Rikitan a počká si na oba chlapce. Oznámí jim, že ho velice zaujali a že by měl zájem udělat z nich lepší, silnější a odvážnější chlapce. Jirka s Vildou pod vidinou obrovského dobrodružství, kterého v životě ještě moc neužili, souhlasili. A tak se s Rikitanem sešli u Červeného Ďolíku, ten jim sdělil své plány a záměry o založení spolku chlapců, kteří by vynikali těmi nejlepšími vlastnostmi. Ať řeknou svým nejbližším kamarádům, kterým věří, aby se k nim také připojili. V sestavě Rikitan, Vilík, Jiřík, Mirek, Luděk, Tichošlápek, Kytičkář, Stopař, Grizzly, Šťoura, Větrník, Pirát a Drobeček tak podnikli svou první společnou celodenní výpravu na místo, které pojmenovali Rokle Úmluvy. Zde utvořili bratrstvo Hochů od Bobří řeky podle míst, kde žil a prožíval dobrodružství jejich hrdina Roy, o kterém všem vyprávěl vůdčí Rikitan.
Jednoho dne Rikitan sjednal všední schůzku v jejich klubovně, kde chlapcům navrhnul strávit prázdniny někde daleko od civilizace, plnit zde bobříky (bylo jich celkem 13; bobřík odvahy, mlčení, rychlosti, ... vždy za každého splněného bobříka dostal hoch knoflík příslušné barvy). Chlapci samozřejmě do jednoho souhlasili a jen jim začali velké letní prázdniny, vydali se na dlouhou cestu. Přišli na místo, které bylo pro ně jako stvořené (malá travnatá louka obklopená hustými lesy, kolem tekla divoká řeka). Prožili na tomto místě mnoho šťastných a bezstarostných dnů, které strávili pilnou prací, utužováním party, plněním bobříků a zdokonalováním svých charakterů. Uskutečnili stezku odvahy k močálu, vyráběli talismany, koupali se, postavili vor a velkou část jejich pobytu zaplnilo hledání Zelené příšery, ze které se nakonec vyklubal Rikitan. Když chlapci po 50 nocích museli balit stany, nikomu se zpět do města nechtělo. Ale jejich přátelství po návratu se ještě více utužilo a také se konečně dočkali nové klubovny, a to U Modrého hroznu.

Součástí díla jsou i autorovy intermezza, ve kterých nabádá čtenáře, aby se stali také takovými Hochy od Bobří řeky a radí jim jak na to.

VLASTNÍ NÁZOR:

Při čtení této knihy jsem si vytvořil svůj "čtenářský osobní rekord", jelikož jsem ji přečetl za dva dny. Sám jsem byl překvapen, jakým způsobem mě kniha zaujala. Je psána velice čtivou a akční formou. Autor jasně charakterizuje každou postavu, která se - ať už větší či menší mírou - vyvíjí. Kniha je opravdu šálek mého čaje a určitě si přečtu i volné pokračování pod názvem Strach nad Bobří řekou.