Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Toto dílo Jaroslava Foglara není obvyklým samostatným příběhem, ale sbírkou 42 povídek, jež Foglar sepsal postupně. Tábor smůly je knížka plná legrace a smíchu, název vychází z pojmenování jednoho z táborů skautského oddílu Dvojka, jenž Foglar vedl.

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

Třináct vteřin, Černá skříňka a jiné rozmanitosti
Tato povídka se tyká zaběhlých pravidel v Táboře smůly. Třináct vteřin značí, že do 13 vteřin musí být všichni od zapískání vedoucích nastoupeni. A to byste nevěřili, co všechno se dá stihnout. Obléct se, načesat, přečíst si, co bude k večeři. Kdo to však nestihl, tak to měl špatné. Jeho jméno se hodilo do Černé skříňky a pak, když bylo potřeba něco udělat, vylosovalo se jméno a dotyčný musel udělat vše, i když se mu třeba vůbec nechtělo.
Jednou přivezl Ota na tábor velkou černou krabici a nikomu nechtěl nic říct, až jednou začal s krabicí něco dělat. Jak se ukázalo, tato velká krabice byla fotoaparátem. Ota začal fotit, avšak jak to dopadlo, se Jestřáb dozvěděl až po táboře: fotka z lukostřelby se moc nepodařila, střelec není vidět, na fotce jsou pouze snopy obilí; na fotografii totemu je zase pouze jen sůva, která je úplně nahoře; na snímku se signalizací pomocí praporků jsou sice hoši vidět, ale praporky už nikoliv... A tak to vypadalo fotka za fotkou.

Naše patálie s mravenci
Na jednom táboře se stalo, že u stromu, kde měl stát stan, se objevili mravenci. Hoši se jich chtěli stůj co stůj zbavit - zkoušeli je vytopit, ale místo toho kvůli nim vyschnul potůček, zkoušeli je ucpat ve stromě, avšak díky tomu strom pokáceli, prostě všechno bylo marné... Nakonec nechali mravence být a mravenci je taky, za odměnu jim na konci tábora hodili pár kostek cukru. Později jim přišla zpráva, že se mravenci o cukr pohádali a sežrali...

Zloději, zloději ve dne v noci chodějí
Jednou během dne usnuli Láďa a Skukům, i přestože to bylo zakázané. Hoši jim tedy vymysleli trest. Potichu jim vystěhovali všechen nábytek a dali jej na strom v nedalekém lese. Jestřáb potom svolal k nástupu, kam se ospalci dostavili, ale ani si nestihli všimnout, že jim něco chybí. Jak se vrátili do stanu, zděšeně začali volat o pomoc. Mirek ještě naschvál řekl, že se mu ztratili peníze. Láďa se Skukůmem začali zběsile běhat po táboře a hledat. Když tu Jestřába napadlo, že zloději by mohli věci schovat v lese. A skutečně! Všechno tam bylo. Láďa a Skukům byli šťastní, protože věřili, že jim věci skutečně ukradli nějací zloději.

My jsme správní námořníci
Na táboře se utvořila skupinka, která si začala říkat námořníci. Zakazovala všem jezdit na loďce, pořád "machrovala". Většina kluků se jim smála, ale ve skrytu duše jim záviděla. Jestřáb ovšem "machrování" námořníků utnul - na jednom ranním nástupů je začal jakoby vychvalovat, jak jsou dobří, silní a spravedliví, a proto postaví táborový stožár, nejtěžší věc v celém táboře. Námořníci po vychvalování celí rudí ihned zbledli. Rychle svůj spolek rozpustili. A když ještě ke všemu Jestřáb nařídil, že na loďce nemůžou jezdit bývalí námořníci, už chtěli jet domů. Když ale viděl, jak se trápí, nařízení zrušil a na táboře byla zase pohoda.

Sedm statných pistolníků
Podobnou skupinku jako námořníci si vytvořilo dalších sedm hochů. Tentokrát se pojmenovali pistolníci. Vyřezali si ze dřeva krásné pistole. Vedl je Táta pistolník. Ten se snažil vyrobit luk, kterým měl umět úplně každý nešika vystřelit hned první den minimálně do vzdálenosti 10 metrů. Tátovi se to dařilo pouze do tří, a když se stále nezlepšoval, upadl do deprese, přestal svolávat pistolníky a pistolníci se tak rozpadli.

Pojedeme spolu na kole
Jednou přijel do tábora Grizzly na svém kole. Když se chtěl jít Jestřáb podívat po nových tábořištích, Grizzly mu navrhl, že spolu pojedou na kole. Jestřáb souhlasil. Hned jak vyjeli z tábora, upadlo sedátko, o kus dál pedál a ještě o kus dál se přetrhl řetěz a zamotal se do drátů.
Grizzly začal být mrzutý, a tak se rozhodl, že kolo spraví v kovárně. Půjčili si tedy klíče a koupili matice. Po chvilce ztratily jak klíče, tak matice. Po koupi nových klíčů a dalších matic vyrazili dál. Bohužel jim praskla duše. Když kolo spravovali, uviděl Jestřáb, že celé kolo je zalátované. Po zalátání upadl zvonek, pak praskla další záplata na kole. Když už se Jestřáb snažil vymluvit, že do tábora dojde pěšky, odmítl jej Grizzly, že když už spolu vyrazili, tak spolu taky dorazí.
Do tábora nakonec dorazili někdy po večeři, protože blízko tábora jim skoro upadlo zadní kolo, takže celé kolo museli nést na ramenou.